Country bar na kolejích, Okříšky

Do Okříšek nás zavedl sám osud. Vypravili jsme se na cestu na krásnou a plodnou Moravu do domova krásné a plodné KZ. Jenže NP to všechno zkurvil. Místo abychom byli zavčas na Florenci a odjeli již zaplaceným autobusem do Znojma, města s přívlastkem, šounil zvrhlý NP profily slečen na FB a kvůli tomu náš předplacený autobus firmy Psota s.r.o. ujel.

Nasraní (NP víc, protože to byla jeho vina) jsme se rozhodli ušetřit a dojet stopem. Jenže i tento plán byl zhacen. Někým, kdo skočil do kolejiště metra C. NP s KZ tudíž neměli možnost dopravit se na stopovací plácek na výpadovce D1.

Rozhodli se tedy pro možnost nejdelší a nejdražší. Vlaky číslo R 681, Os 8361 a R 665 Jakub Krčín dojeli do Okříšek, kde využili hodinku a 10 minut na recenzi místní nádřažky. Z hodiny 10 se však staly 2 hodiny 15, protože tohle za to stálo.

„Jste kočka, jste kočka, jste kočka!“ přivítal KZ v lokále Petr Kočí. Petr Kočí je totiž ten bývalý voják z jemnického zámku, jehož dnes v nádražce zaměstnává jako bodyguarda výčepní Pepa Tygr, kterého KZtin dědeček učil střílet ze vzduchovky a jež má bývalou ženu z Korolup, což je ves v bezprostřední blízkosti bydliště KZ (haha, to je ale dlouhá věta!).

Nádražka v Okříškách totiž není obyčejná nádražka. Je to COUNTRY BAR na kolejích (sic!). Stěny zdobí paroží a v televizi je box. Menü zdobí jitrnice a jelita a ve sklenicích se vyjímá Hostan a Dožínkové pivo. A nejen to. Petr Kočí nás pozval i na pálenku, neb nás shledal hodnými jeho společnosti a usadil nás ke stolu štamgastů. Petru Kočímu není radno se vzpírat. Vzpíral se jen Pepa Tygr, neboť ten byl autem. Ale ubezpečil nás, že zítra bude vlakem, tak ať přijdeme znova. A tak jsme pili a pili, až nám ujel vlak. A pak ještě jeden.

Množství vypitého alkoholu přimělo KZ k recenzi WC. Vyzvedla u Pepy Tygra klíč, prošla kolem vkusného plakátu seroucí opice, jež ilustruje vizuální kulturu 90. let, zamkla za sebou dveře a zkoušela si vzpomenout na návod k použití WC, který jí Pepa Tygr důvěrně sdělil. Nejprve je třeba pustit hlavní uzávěr vody (nenápadná páčka) a pak počkat, než se naplní záchodová nádržka. Teprve poté je možno dát průchod tělesným pochodům. WC v okříšské nádražce tedy prověří váš postřeh, rozum a cit. Není to hajzlík pro debily, ale pro ty, co si umějí rozvrhnout čas.

„Jak to šlo?“ zeptal se KZ po návratu z WC Petr Kočí. „Dobře, Petře, dobře,“ odvětila KZ, která výjimečně netrpěla zánětem močového měchýře. „Máš krásnou ženu,“ požehnal Petr Kočí NPho výběru samičky a konečně oba propustil z nádražky na perón a nechal je pokojně odjet za jejich cílem.

Atmosféra: * * * * (těch parohů tam bylo fakt hodně)

Pivo: * * * (NP furt říkal Pepovi Tygrovi, že to má málo vychlazené)

Jídlo: * * * (jitrnice i jelita = kompletní menü)

Obsluha: Just Like Mama Used To Make It (takto vysoké hodnocení udělujeme historicky poprvé, ovšem obsluha v tomto případě umí střílet a zahrnuje i bodyguarda)

Hajzlíky: * * * (i když idiot by nedal ani jednu, protože by se nevychcal – takový je to kumšt)

P. S.: Nevíme, jak se toto ocitlo v našich zápiscích, ale je to tam.
„Chci vidět Slovanskou epopej.“
„Tak to mi ho vykloktej!“
„Copak jsem homoděj?“

POZOR, POZOR, SELATA! Tento článek je interaktivní. Na Feihnachts Fákus Festu vás čeká autentický tematický básnický epos o Petru Kočím v přednesu NP & KZ.