Medvídci v čokoládě

To jsem se takhle první listopadový víkend vydal navštívit KZ do Berlína a že půjdeme někam ven. Při vzpomínce na to, jak tristně skončil její poslední tah, jsem se rozhodl tentokrát vybrat večerní program sám. Volba byla celkem jasná. Koncert amerických velmistrů Auxes a Des Ark v klubu Schokoladen vyšel na pouhých 7 EUR. To je míň než vstupné na Erasmus Party.

Do Schokoladen jsme dorazili ve chvíli, kdy už byla domácí předkapela Sissters někde za polovinou svého setu. Škoda. Možná bychom si pak zapamatovali víc než jen kytaristovy semišové kozačky. Ale dost už, na pódium nastupují Auxes. Kapela, kterou nejlépe charakterizuje skutečnost, že její členové sami používají špunty do uší. S touto definicí ovšem KZ nesouhlasí a shledává kapelu natolik roztomilou, že by chtěla, aby hráli v nějaké pohádce převlečení za medvídky. Ovšem jako herci, ne jako muzikanti.

Protože ženy jsou obětavé, dává mi KZ svoje špunty. Asi ji trápí výčitky, že někde ztratila moje. Po první písni roztomilých medvídků má ale podezření, že jí krvácejí ušní bubínky, proto sežvýkává kusy toaletáku, rve si je do uší a po zbytek koncertu se nepřestává divit, jak sliny a buničina překvapivě dobře izolují.

Sečteno a potrženo: Bubeník rozmlátil nejen paličky, ale i kopák a kytarista přerval strunu. Zvládl ji vyměnit za minutu a půl, což je velmi slušný mezičas, když uvážíme, v jak rušivém prostředí pracoval. KZ se evidentně platonicky zamilovala, neboť od této chvíle nepřestává nadužívat výraz pusinky. Radši pravidelně kontroluju jejich web, kdyby se do Berlína náhodou vrátili.

A na závěr Des Ark. KZ celou dobu říkala, že jí ta holka strašně připomíná Alanis Morisette. Možná. Ale v tom případě modifikovanou genofondem mé bývalé spolubydlící, která hraje závodně rugby. Mikrofon osciloval ve výšce, která obvykle rozhoduje o dětské slevě na vstupné do lunaparku, a večírek pokračoval.

Zdatně sekundovali i zbylí dva členové kapely, najmě pak kapitán Spock, jenž obsluhoval druhou kytaru. Jen nás trochu zklamalo, že nerejdí po hmatníku prsty spojenými do páru. A pokud máte pocit, že jste dlouho neviděli žádný film s Vincentem Casselem, váš pocit je správný. Hraje teď totiž na bicí s Des Ark.

Na závěr jsme se konečně dočkali toho, kvůli čemu vlastně zveme dívku na koncert. Tedy trochy té romantiky. Spock jako obvykle někam zmizel, Cassel se ho asi vydal hledat a Des Ark zůstala na pódiu sama, aby z něj vzápětí sestoupila mezi lid a zapěla několik něžných balad za doprovodu lkající kytary. Ach, to bylo krásné. A tohle prý přijede před Vánocemi na miniturné po Čechách. To tedy bude dáreček.

One Reply to “Medvídci v čokoládě”

Comments are closed.