Niečo o láske (a o tých rapoch)

Láska je nejen slepá, ale i hluchá. Jiným způsobem totiž nelze vysvětlit, proč se KZ dobrovolně a s radostí vydala na ty rapy. Když KZ v německých novinách vyčetla, že objekt NPho sexuálně-hip-hopových fantazií (rozumějte rapující Tamilka M.I.A.) má zrovna koncert v Berlíně, nezamlčela tento fakt a naopak NPho na tento koncert se vší grácií pozvala.

NP a KZ se tedy vypravili na ty rapy. Jeli přes Paradestraße, což je vždycky zábavné. Když vyhledali betonový kulturní dům, kde se mělo rapovat, zjistili, že koncert byl přesunut jinam. I jeli tedy ještě jednou přes Paradestraße, což bylo opět krásné, jak už to jenom na Paradestraße bývá.

NP hnán orientačním smyslem a touhou vidět natřásající se tamilskou čubku neomylně našel koncertní halu připomínající barevným osvětlením hrací automat. Vevnitř to vypadalo trochu jako v Roxy, navíc tu všude zářily vkusné zlaté německé štuky. KZ vyplázla nekřesťanské prachy za vstup a dostala do rukou dva krásné lesklé a barevné lístky, které o pár vteřin později securiťák rozcupoval a vpustil je do sálu.

Zatímco na pódiu dováděla sexy slečinka ze Sleigh Bells, mručeli jsme radostí nad tím, že KZ zakoupila u vstupu i špunty do uší. (Totiž poté, co ztratila oba dva NPho špunty, povedlo se jí ztratit i jeden svůj). Zvukař měl evidentně traumatické zkušenosti z ORL, a proto se snažil násilně penetrovat ušní bubínky všech přítomných. Koncert Sleigh Bells KZ bavil, zatímco NP nepříčetně ucucával pivo a okatě se těšil na Tamilku.

Začátek čubčího koncertu rozjela DJka setem, který byl trochu dlouhý a trochu nudný na to, aby někoho pořádně rozrajcoval. Ale pak se na pódiu v celé své kráse – rozuměj pestrých elasťácích a kraťasech, které vypadaly jako ušité ze šmoulích předkožek, objevila O.N.A.

NP celý říčný začal aplaudovat a hopsat a s ním i celý sál. Plovoucí podlaha v sále se změnila ve vodní postel, na které zrovna skotačí Robert Rosenberg. Parkety se kroutily a vlnily tak, že i KZ musela začít hopsat. Ale čím déle čubka rapovala, tím zklamanější NP byl. Zvukař mu totiž jeho milovanou čubičku akusticky výsostně zprznil. NP dokonce obnažil svůj implantátem vylepšený zvukovod plné palbě zvukařově, ale nic. Zvuk byl, jako byste měli hlavu ponořenou ve vodní posteli, na které dovádí Robert Rosenberg.

Ani ve chvíli, kdy se M.I.A. vášnivě vrhala do lidí a nechala se laskat lesem rukou, NP si nešel ani sáhnout. Prvně jsem měla za to, že je tak ohleduplný kvůli mně, nicméně záhy se ukázalo, že byl na tu holku tak nasraný, protože si nesežene pořádného zvukaře. A tak se rozhodl ji potrestat tím, že jí upře svůj dotek.

I když to stálo celé za prd, KZ ocenila především genderové vyvážení rolí. M.I.U. na pódiu doprovázeli dva tanečníci (jeden z nich Asiat) v saténových košilích, kteří se svými tanečními kousky podobali mixu klipu Out Of Space a kreacemi diskokrále Řehoře Samsy. Nicméně jsem přesvědčena, že by je Disko-Matouš pokořil.

Aby si zlepšil náladu, NP zakoupil po koncertě piva v blízké Späti a svatosvatě sliboval, že když KZ absolvovala čubku, on se s ní vydá na koncert Iggyho. Ano. Toho protivnýho nevkusnýho piggyho.

M.I.A./Sleigh Bells
17. 11. 2010 @ Huxley’s

Fotku jsme si půjčili tu.

One Reply to “Niečo o láske (a o tých rapoch)”

Comments are closed.