Bruntál: WC 5,- Kč, hosté zdarma

„Hééj, super! Užij si to tam, v Bruntále je prý skvělá nádražka, já tam bohužel ještě nebyl,“ píše NP a mně je jasné, že kromě textu slíbeného do včerejší uzávěrky časopisu budu muset dodat ještě další text.

Vlak zpět do civilizovanějších částí naší vlasti vyráží z města zubatých žab v půl sudé hodiny. Takže když je půl liché a vyskytnete se na bruntálském nádraží, je nádražka sídlící přímo v budově ve stylu c. a k. jasnou volbou, a to i kdyby vás měla k návštěvě přimět jen sleva inzerovaná v nadpisu, která vévodí oběma tabulím lákajícím cestující i necestující osoby.

Bruntálská nádražka totiž nabízí všechno, co lze od podniku u dráhy očekávat. Poklidnou atmosféru, úhledně vyrovnané čtvercové stoly, popelník na vyžádání a historickou tabuli s nápisem „Nádražní restaurace, Restaurace a jídelny“, která pamatuje více než jen působení Jirky Paroubka v tomhle gastronomickém gigantu. A hlavně, jde o nádražku dvojvchodovou. Jeden vchod je namířen do nádražní budovy k pokladnám, druhý pak přímo na první nástupiště. Tak je to správné, tak to má být.

V ubrečeném odpoledni všedního dne sedí všichni čtyři hosté u stolů singl, a sám přicházím i já, takže nijak nenarušuji atmosféru podniku. Na restaurační zařízení nezvyklé ticho narušuje jen rádio linoucí se z kuchyně a občasné hlášení staničního rozhlasu, pochopitelně vyvedené i do nádražky, aby cestující ve směru Rýmařov nebo Opava-východ, kteří budou ovšem z provozních důvodu v úseku Krnov–Opava-východ přepraveni autobusy, nezmeškali spoj. Nutno dodat, že bezpohlavní automatické hlášení sem ještě nedorazilo, Bruntál je výspou Moravskoslezského kraje, rozhlas tedy mluví stručným jazykem lidu rázovitého, pro mě jako Jihočecha nerozlišitelného od ostravštiny.

Protože utopence jsem dostal v Bruntáli už včera k večeři, volím palačinku za dvacet a k tomu pívo. Dvanáctka Starobrno za čtyřiadvacet je zde nabízena pod žoviální, nicméně registrovanou značkou Kousek. Nejsem znalec brněnského piva, abych mohl hodnotit, jestli je plastová pěna výjevem všeobecným, nebo je zaviněna výčepním zařízením či obsluhou, ale na víc než tři hvězdičky to beztak nebude. Palačinka narychlo ohřátá v mikrovlnce a posprejovaná „šlehačkou“ už taky pamatuje nějaký ten den, což lze dobře pozorovat zejména na místech jejího lomu, který vznikl během rolování. Ale za tu dvacku není fér očekávat víc a hvězdičku navíc si zaslouží už jen přítomnost takové položky na jídeláku. Žaludek je spokojen, je na čase porozhlédnout se po místních obskurnostech. Jenže moc toho tu není. Tedy pokud pomineme přítomnost už zmíněné tabule, jednomístného stolu s rezervací (pro koho asi?) a dvoumístného stolu s velkou květinou, který si pracovně označuji jako zimní zahradu. Pozoruhodné jsou i ornamenty lemující bar včetně krytého výklenku, který umožňuje obsluhovat okénkový prodej přímo na nástupiště. Ale to je zřejmě otázka letní sezony a do léta je, už při pohledu z okna, daleko. S blížícím se odjezdem lokálek do výše uvedených destinací se zvedají tři pětiny osazenstva, včetně pána v bundě SŽDC, kterého jsem považoval za štamgasta, který už východu na nástupiště neužívá a jehož věk by ho řadil do klubu SŽDC Alumni, kdyby ajznboňáci něco takového měli. Zůstávám tedy jen já a pán, který vypadá, že už mu všechny vlaky ujely. Ale klame tělem, později se potkáme na nástupišti při příjezdu vlaku ze směru Ostrava-Svinov, který dále pokračuje ve směru Valšov a Olomouc hlavní nádraží. Stejně jako se slečnou, která dorazila na nádraží o dvacet minut dřív, aby si dala v nádražce turka, pánem v kravatě, co přijel od Rýmařova a občerstvil se palačinkou a černým čajem, a kuchařem, kterému v půl čtvrté padla.

Je na čase zaplatit, paní výčepní, která je vlastně nudně nezajímavá, se nějak nemůže celkové sumy dopočítat, tak zaokrouhluji na desetikoruny nahoru a po použití WC pro hosty zdarma nádražku opouštím.

Atmosféra: * * * *
Pivo: * * *
Jídlo: * * * *
Obsluha: * * * *
Hajzlíky: * * * *