Na přelomu 19. a 20. století šílí celé Německo po koni jménem Chytrý Hans. Arabský hřebec dovezený z Ruska dokáže za kus mrkve vypočítat jakýkoli matematický příklad. Lidé jsou nadšení: Tak přece! Ti krásní a ušlechtilí tvorové jsou nadáni i rozumem! Není ostatně divu. Je to teprve pár let, co Charles Darwin definitivně prokázal, že člověk povstal z opice, a tak je teď v módě hledat u každého zvířete náznak lidské inteligence. A Chytrý Hans poklepáváním kopýtek nejen hravě sčítá a odečítá, ale na rozdíl od většiny diváků i umocňuje a odmocňuje. Geniálního koně postupně zkoumá třináct vědců a všichni odcházejí se stejným šokujícím výsledkem: Hansův majitel, Wilhelm Von Osten, skutečně naučil svého koně počítat.
Řevnice: Píšeme Grandhotel, čteme nádražka
Řevnice prý mají zámeček. Nikdy jsem si ho ale nevšiml, ač mi město ani jeho okolí není zrovna cizí. Důvod je nabíledni. Když pominu místní kulturní událost roku, a to festivní, kotlíkářskou Portu konající se v lesním divadle, dostaneme se k zásadní řevnické dominantě, Hotelu Grand.
Continue reading “Řevnice: Píšeme Grandhotel, čteme nádražka”
Aurangábád: This city no rules!
„This city no rules!“ huláká na nás mladý motorkář, když křižujeme Aurangábád ve třech lidech a dvou krosnách na jednom skútru. A má pravdu. Než jsme se dostali do místní nádražky, pochopili jsme, že tohle město na severu Maháráštry funguje snad ještě jinak než celý zbytek Indie.
Dádar: Cvičení pro diabetiky
„Tady jako fakt visí lidi z vagónu ven?“ děsí se Vítek, když poprvé spatří plně vytíženou bombajskou železniční síť. „Neboj, to jsou jenom příměstské vlaky, to je jako jet u nás pár zastávek přeplněným metrem,“ zasvěcuje NP do indické drážní kultury vyjukaného novice. Netrvá to ostatně dlouho a na našem nástupišti zastavuje souprava zcela vylidněná. Naše radost z místa k sezení ovšem netrvá dlouho: na příměstských tratích v Bombaji se prohánějí nejen vagóny vyhrazené pro ženy, ale rovnou celé dámské vlaky.
Wrócław Glówny: Goraco polecam?
Vřele doporučuji. Tak zní v překladu název „nádražky“, kde jsem strávil v kdysi české Vratislavi půlhodinku při čekání na pociąg. Ale abych vysvětlil ten otazník v názvu, musíme se vrátit v čase ještě o něco zpátky.
Lvov: Halucinace z podvýživy
„Tady to vypadá, jako kdyby se na Vinohradech kdysi stalo něco fakt ošklivého,“ zněla jedna z prvních reakcí po našem příjezdu do Lvova. Jako kdybyste důvěrně známé realitě nastavili trochu pokřivené zrcadlo a pak zmateně mžourali, kde že jste se to vlastně ocitli. Město, které je tak trochu v Polsku i na Ukrajině, trochu na východě i západě, trochu v rozkladu a trochu v rozkvětu. A nic není tak, jak by mělo být, což se často projeví při objednávkách z pestrých menü místních vývařoven.
Vágusí rok 2016, část 2.: Bude ještě hůř?
Jaký byl právě končící rok s pořadovým číslem 2016? Co v něm bylo nejzajímavější, nejbizarnější a co nejvíc na hovno? A kam směřuje vezdejší svět v roce 2017? Uplynulý rok hodnotí naši kolegové, známí, přátelé a příbuzní.
Continue reading “Vágusí rok 2016, část 2.: Bude ještě hůř?”
Vágusí rok 2016, část 1.: Dobře už bylo?
Jaký byl právě končící rok s pořadovým číslem 2016? Co v něm bylo nejzajímavější, nejbizarnější a co nejvíc na hovno? A kam směřuje vezdejší svět v roce 2017? Uplynulý rok hodnotí naši kolegové, známí, přátelé a příbuzní.
Rambukkana: Flákni mu tou židlí o hřbet!
Nebýt nedalekých sloních útulků, byla by Rambukkana jen další šrílanskou vsí, kterou bez většího zájmu projedete na cestě vlakem z Colomba do Kandy. Jenže protože si kousek odsud za na místní poměry nehorázné prachy hrají mahútové s hákem v ruce na ochránce chobotnatců, vystupuje na zdejším útulném nádraží značné množství cestujících. A o ty je potřeba se postarat.
Bratislava hlavná stanica: Poklidná šotoušská svatyně
Bratislavská nádražka klenoucí se nad uspěchanou nádražní halou vám okamžitě dá pocítit, že jste se ocitli na správném místě. Ve štítu se skví logo s westernovým nápisem a speciality šéfkuchaře jsou vyvedené v Comic Sans hned vedle výhružného nápisu, který zapovídá konzumaci donesených nápojů a potravin.
Continue reading “Bratislava hlavná stanica: Poklidná šotoušská svatyně”