Něco vám povím. Já už jsem na hlavním nádraží v Džajpuru jednou byl, a to na den přesně před rokem. Skončilo to však naprostým fiaskem. Jeho předzvěstí bylo už to, že jsem si spletl čísla nástupišť a domníval se, že můj vlak do Dillí staví na jedničce, a tedy že ho z nádražky uvidím. Jak to dopadlo, už si můžete snadno domyslet.
Dobře už bylo
Jo, vydali jsme další ročenku. Tenhle sborník vznikal v těžkých bolestech více než dva roky, za něž se toho v našem světě i ve světě kolem nás stalo až příliš mnoho. První texty jsme začali psát koncem léta 2016, první ilustrace vznikaly před Vánoci 2017, zatímco teď nám končí říjen léta Páně 2018. Nebudeme vám zastírat, že je to na obsahu ročenky vidět, pokud vlastně ještě lze nazvat ročenkou něco, co vzniká půlku volebního období. Některé texty mají platnost nadčasovou a věčnou, jiné zastaraly až překvapivě rychle. Ale vlastně to tak nějak všechno dává smysl. Dobře totiž bylo tehdy, kdy ještě naše texty dávaly smysl. Dobře bylo tehdy, kdy svět ještě dával smysl.
Ročenku věnujeme všem, se kterými nám kdy bylo dobře.
Koupíš ji za 89 korun, piš na knjaz tečka milos zavináč email tečka cz
V hotýlku – † 2018
Psát nekrolog hospody V hotýlku na rohu Koubkovy a Lublaňský je pro mě dost snadný, protože ačkoliv to byl opravdu prvotřídní pajzl, nikdy mi nepřirostl k srdci natolik, abych se stal jeho pravidelným návštěvníkem a následně tesknil nad jeho zánikem. Ale vzhledem k tomu, že se Hotýlek nacházel v mým hoodu a chodil jsem pravidelně kolem, tak jsem tam samozřejmě párkrát zavítal – a většinou to stálo za to.
Triumf ega
Poslední dobou přišly vlivem mocných osmičkových výročí do módy hluboké analýzy stavu světa a společnosti, které odhalí skryté potíže naší doby a mají úspěch nejen u předplatitelů Respektu. Zkusili jsme si tedy taky zahrát na Taberyho a v oprášené rubrice Sukovice předestřít sociologickou analýzu jednoho kavárenského trendu.
Kutaisi I: Gruzínská odpověď na Makotřasy
„Slíbil jsem ti, Ladíku, že na tebe na železničním nádraží v Kutaisi počkám a večeři v restauraci objednám,“ ozval se z telefonního sluchátka důvěrně známý stařecký hlas. „Tak jsem skutečně učinil. A nyní již pospěš, sic ti to chladnoucí chačapuri všechno spořádám,“ labužnicky mlaskl dědeček a zacinkal příborem na znamení konce hovoru.
„Ach tak,“ povzdechl si smutně Ladík a vydal se teplou gruzínskou nocí z železniční stanice Kutaisi II vstříc stanici Kutaisi I.
Continue reading “Kutaisi I: Gruzínská odpověď na Makotřasy”
Mathura: Mezinárodní nádražka pro vědomí Kršny
„Uvědomujete si vůbec, jakého prasáka to uctíváme?“ rozhořčuje se kamarádova spolužačka, feministka a zaměstnankyně indické armády. „Vždyť spal s šestnácti tisíci princezen a s každou měl deset dětí. Holkám, co se koupaly v řece, schovával oblečení. Vám to fakt přijde jako něco, co si zaslouží úctu?“ Celá tahle tiráda mi zní v uších, když vystupuju z vlaku na nádraží v Mathuře. Tady je totiž krišňácká i nádražka. Se s tím smiř.
Continue reading “Mathura: Mezinárodní nádražka pro vědomí Kršny”
Kutaisi II: Výprava za zlatým hounem
Podle starověkých bájí a pověstí bylo Kutaisi hlavním městem království Kolchidy. Mnoho památek po tomto slavném věku sice ve městě nenajdete, podlehly totiž psychedelické sovětské mozaice na zdejší tržnici, této stalinské čistce veřejného prostoru. Zato hledat nádraží Kutaisi II je skoro jako výprava za zlatým rounem. Je dobře schované za autobusovou stanicí a především obrovskou tržnicí, kde seženete úplně všechno od kuřete až po rozbrusku.
Hazrat Nizámuddín, Dillí: Ani rozumem, ani srdcem
Obsluha pomalá, nešikovná a nepříjemná. Talíře špinavé. Birjání průměrné, dósa ucházející, sámbhar spíš hnusný a místo kafe jen jakási podivná mléčná tekutina. Ani nádražní wifina sem nedosáhne. Přesto jsem v nádražce na Hazrat Nizámuddín strávil více než tři hodiny. Jsou prostě věci, které se nedají pochopit ani rozumem, ani srdcem.
Continue reading “Hazrat Nizámuddín, Dillí: Ani rozumem, ani srdcem”
Baross Étterem, Keleti pu: Královna nádražek z Budapešti
Nádraží Budapešť Keleti zůstává panenské. Nebylo poskvrněno rukou developera a nádražkám to tuze svědčí. Díky absenci nadnárodních řetězců by si zasloužilo ochrannou známku královny popu „like a virgin“. Developerovo nejdete o několik kolejí dál v krabici nákupního střediska, které oplývá estetikou Škody Forman. Na nákupy věcí, které nepotřebujete, jděte tam. Poklonit se bůžkům pohodindy, bufíků a čekání do nádražní budovy.
Continue reading “Baross Étterem, Keleti pu: Královna nádražek z Budapešti”
Mccheta: Tady Ježíš nebyl
Všimli jste si někdy, že Ježíš Kristus kráčí celý trek na Golgotu vkusně oblečen a teprve na kříži visí polonahý? A napadlo vás někdy, kam se všechny ty hadry asi ztratily? Tak já vám to řeknu. Ježíšovo roucho prý vyšmelil gruzínský žid Eliáš od jednoho římského vojáka a hned se s ním vyrazil pochlubit domů do Mcchety. O tom, jakým dopravním prostředkem do Gruzie dojel, historické prameny mlčí.