„A paní vedoucí skončila kde?“ – „Jaká vedoucí?!? Obyčejná prodavačka to byla.“ Stojíme v zatím fungujícím květinářství poblíž pokladen, ze kterého vedly ještě nedávno schody do zařízení s všeříkajícím názvem „káva – internet“. Vlevo nad schody několik předpotopních počítačů (a internet), vpravo pultík, poličky, čtyři stoly a zařízení, které zahubil zákaz kouření. „Paní vedoucí“ jsme říkávali ženě neurčitého věku (že jí bylo přes osmdesát byla stejně šokující informace jako ta o konci podniku) s nejpečlivějším účesem v centrální Praze. Jindy jsme jí taky říkávali paní Ema, protože právě tady – a nikoliv ve vyhlášeném espresso baru – se dalo narazit na skutečně originální kávové výtvory. Coffee art na vyňuňaném flat white už nikoho nedojme – raději Mercedes!
Continue reading “Případová studie Masaryčka: Od skutečné Emy do zaměnitelných pekel”