Nádraží Budapešť Keleti zůstává panenské. Nebylo poskvrněno rukou developera a nádražkám to tuze svědčí. Díky absenci nadnárodních řetězců by si zasloužilo ochrannou známku královny popu „like a virgin“. Developerovo nejdete o několik kolejí dál v krabici nákupního střediska, které oplývá estetikou Škody Forman. Na nákupy věcí, které nepotřebujete, jděte tam. Poklonit se bůžkům pohodindy, bufíků a čekání do nádražní budovy.
Na vchod do budovy dohlíží přísní taťkové železniční dopravy George Stephenson, vynálezce parní lokomotivy, a James Watt, který parnímu stroji udělal slušný tuning. „Pokud máte rádi špinavá a zchátralá nádraží, tlupy bezdomovců, neochotné a neslušné zaměstnance a pocit marnosti… Pak tohle je váš splněný sen,“ uděluje nádraží Keleti pouhou 1 hvězdičku cestovatel z Toronta. „Málo ho doma liskali,“ komentuje příspěvek Kanaďana NP a dál se oddává naplňování svého oblíbeného pocitu marnosti. Podle hodnocení na Tripadvisoru právě nedostatek nákupní sterility a nabídky lattéčka s sebou zahraničním turistům vadí. Tyhle věci rozhodně nechyběly lidem na útěku, kterým se stávalo nádraží během takzvané migrační krize v roce 2015 i na několik dní domovem. Narozdíl od maďarského státu v té době nádražky fungovaly dál a štamgasti narozdíl od politiků mezi lidi na útěku chodili na jedno. Odolnost vůči jakémukoliv okolnímu dění posiluje mou víru v to, že místní nádražky přežijí i strýce Orbána.
Přímo v hale najdete nespočet bister na stojáka, která připomenou Ka’abu starobrněnského piva u nástupiště číslo 5 na brněnském hlaváku. Budapešťský Matěj Hollan by zcela jistě fotil snímky do komunální kampaně právě tady. V podzemním zákoutí můžete zesilovat své předsudky vůči maďarskému jazyku v lákavě znějícím bistru Bakter Büfé. Za multikulti zážitkem se vydejte do Orient Kávézó a pokud máte náladu požádat spolucestující nebo průvodčí o ruku, královna nádražek Baross Étterem je jasná volba. Hodí se pro jakoukoliv slavnostní příležitost, na kterou dostanete náladu mezi 8. a 20. hodinou. A pokud nemáte co slavit, stačí si jen uvědomit to, že brzy zase jedete z Maďarska pryč. A důvod oslavy a návštěvy je na světě.
Baross restaurace se vyloupne hned nalevo po vstupu do nádražní haly a je pojmenovaná po slovensko-maďarském velikánu z Pružiny, kterému vděčíme za to, že se po nudných maďarských stepích můžeme drkocat pomalými vlaky všemi směry. Ty zavdaly vzniku nové sportovní disciplíny, ve které Maďaři v kostýmech šneků pořádají rychlostní závody s vlaky a podle očekávání vítězí.
Postarší číšníci v bílých košilích působí dojmem profesionality a rozhodně jim to věříte víc, než lidem z plakátů hnutí ANO. Za objednání velkého piva jsem si vysloužila obdivný pohled. Obávám se ale, že spíš než ocenění dobré volby k tomu číšníka vedl fakt, že jsem nevypadala jako cestující, která si může pivo za 50 Kč dovolit.
Baross Étterem patří mezi dražší nádražková pofeleníčka. Kafe v přepočtu za 30, polívka 90, Guláš za 230 Kč. Zato je všeho hodně. Polévky kýbl, česneku v ní hafo, osolená byla taky moc. Hodně bylo naštěstí i mého oblíbeného dezertu. Kaštanové pyré řadím mezi národní dezertní dědictví a je to zázrak, díky kterému si Maďarska navzdory politickému marasmu ještě aspoň trochu vážím. Připravit si ho z jedlých kaštanů doma by zabralo víc času, než vzít vlak do Budapešti. Na pyré bývám nažhavená jako vlaková souprava, která své chutě v prosinci 1940 neukočírovala, prorazila kusou kolej a zastavila se až v hale přímo před restaurací Baross. Od vykolejení do zákoutí chronické gastritidy mě zachraňuje jen to, že po konzumaci kaštanové dobroty nastává tzv. větrníkový efekt, kdy danou cukrovinku nechcete několik měsíců vidět, protože jste se jí totálně přežrali.
Vedle porcí jídla jsou hodně i záchody. Působí dojmem, že prioritou restaurace nejsou restaurační služby, ale souboj s kolemjdoucími o hajzlíky, které připomínají nákupní střediska Jednota. Čtyři nápisy v různých jazycích upozorňují na vstup do pásma přísné kontroly a pravidel, která neradno porušovat. Jaképak uvolnění nastane, když zjistíte, že toaletního papíru si můžete vzít, kolik chcete a nevrlá obsluha luštící křížovky chybí!
Přeji budapešťským nádražkám, aby přežily všechny své doby jako Madonna úspěšně přežívá své kámoše z newyorské scény 80. let. Ať mám vždy kde ukojit svou chuť na kaštanové pyré a chuť na spontánní oslavy.
