Jaký byl právě končící rok s pořadovým číslem 2018? Co v něm bylo nejzajímavější, nejbizarnější a co nejvíc na hovno? A kam směřuje vezdejší svět v roce 2019? Uplynulý rok hodnotí naši kolegové, známí, přátelé a příbuzní.
Vojtěch Boháč / Voxpot
Co si z roku 2018 budete pamatovat?
Celý rok práce na startu Voxpotu. Jak se začalo dávat plno lidí dohromady, aby vzniklo něco, co má ambice překročit domácí scénu a vyletět do světa. To je fakt opojný pocit. Rozhodně taky první rok v Praze a letní probouzení se na střeše našeho baráku na Petřinách.
Co vám v roce 2018 nejvíc chybělo?
V létě voda v řekách, v zimě sníh. Celkově aktivnější řešení změny klimatu. Taky peníze na víc pořadů na Voxpotu. A hlavně takové to několikadenní letní flákání se, které si člověk ani nepamatuje, ale ví, že bylo dobré.
V jaké historickém období byste žili nejraději?
V současnosti. Je to fakt divoká doba. Každý může být trochu James Bond nebo Rosa Parksová a po svém se pokusit zachránit svět. Třepe se to teď úplně všude a za nedlouho budeme nově definovat svět. I kdyby ne, tak mě ta doba stejně baví.
Co bychom měli dělat pro to, aby v roce 2019 zase bylo dobře?
Víc se flákat, míň se stresovat, bojovat proti nerovnostem a rozmělnit roli národních států ve světové politice.
Marie Heřmanová / Anthropictures
Co si z roku 2018 budete pamatovat?
Když odmyslím, že tahle otázka je vlastně nezopdověditelná (protože mně teď třeba připadá, že si budu něco pamatovat, protože je to všecko nedávno, ale až přijde na to, že si něco fakt pamatuju, teda až bude rok 2018 dávno a ne nedávno, tak je klidně možný, že si budu pamatovat něco jinýho, než si teď myslím, že si budu pamatovat), tak si budu pamatovat (si myslím, že si budu pamatovat) hlavně to, jak jsem vstávala v 5 ráno a ve tmě a zimě psala akademický veledílo, pak si budu pravděpodobně pamatovat polský kvašáky a vítr ve vlasech u Baltu, jak mě hrozně bolely nohy v Central Parku v New Yorku, jak ráno na trhu křičí vietnamský babky v hedvábných pyžamech a možná úplně ze všeho nejvíc si budu pamatovat okamžik naprostýho zmaru, když jsem se v opuštěným hotelu kousek od Bihače v Bosně pokoušela obmotat drátěnej plot plachtou s logama UNHCR a přitom jsem definitivně pochopila, že život fakt nemá smysl a i kdyby ten můj měl, tak je tu trochu moc těch dalších, jiných životů, který smysl ztratily (a jako náplast na ztrátu smyslu se nabízí pouze zánovní plachta s dobroserským logem, aby na tu nesmyslnost nebylo vidět). Z toho všeho je vidno, že si z roku 2018 budu pamatovat hlavně moje osobní okamžiky vítězství a zmaru, protože v roce 2018 jsem rezignovala na pamatování si (a vůbec chápání) událostí jiného než lokálního a osobního významu. Podle mě je to tím, že všechny světový tragédie, který mohly nastat, už nastaly v roce 2017 a rok 2018 je prostě jenom důkazem, že lidstvo si zvykne na jakejkoliv shit a bude se dál věnovat osobním bezvýznamným dramatům. A pak všichni umřem.
Co vám v roce 2018 nejvíc chybělo?
Docela dost mi chyběly roční období, hlavně jaro a podzim. A pak nás taky v roce 2018 nejspíš definitivně opustilo několik míst, který v mým životě a rozvoji národní kultury České republiky hrály podle mě dost zásadní roli a opravdu je postrádám – z těch bych vypíchla hlavně bufet a řeznictví na rohu náměstí v Kutné Hoře, kousek od kostela svatýho Jakuba, kam jsem chodila každej čtvrtek s dědou na gulášovou polívku v 10 dopoledne, byly tam mastný fleky na zdech a rohlíky se tam dávaly do takových těch červených plastových košíků a nic tam nebylo myšlený ironicky. Řeznictví i bufet jsou teď zavřený a hledá se nájemce a já se bojím jít příště okolo. Tuhle ztrátu považuju za nenahraditelnou a nevyléčitelnou.
V jaké historickém období byste žili nejraději?
Nejspíš v některým z těch, který ještě nenastaly. Přítomnost už je taky historií a já doufám v historická období, kde budou existovat rakety ve tvaru jednorožců a intergalaktická civilizace založená na úctě ke kvalitní literatuře (nebo tak něco).
Co bychom měli dělat pro to, aby v roce 2019 zase bylo dobře?
Zapálit ohně? Zničit kapitalismus? Uspořádat revoluci? Utéct do lesů? Zapálit lesy i kapitalismus? Čistit si každý večer zuby a hledět si svého? Vypnout internety? Fakt nevim.
Michal Milko / Sakraphon
Co si z roku 2018 budete pamatovat?
Nejspíše první koncerty mého nového projektu Bolehlav a také zjištění, že bez alkoholu se dá vydržet i více jak 1 měsíc.
Co vám v roce 2018 nejvíc chybělo?
Nevím jestli nejvíce, ale znatelně mi chyběla politická kultura, ať to zní sebepitoměji (Pitomio promine). Místo té zde bylo až příliš slabošství, brečení, ubohosti a trapnosti.
V jakém historickém období byste žili nejraději?
Přestože je v dnešním světě spousta věcí, které bych si přál, aby byly jinak, neměnil bych. Je na nás, abychom s jejich stavem něco dělali. A snění o jiné době ničemu nepomůže.
Co bychom měli dělat pro to, aby v roce 2019 zase bylo dobře?
Především nevěřit těm, kteří slibují, že bude líp.
Karel Kouba / A2
Co si z roku 2018 budete pamatovat?
Všechny čundry s blízkými lidmi. Obzvláště zimní výlet do vojenského újezdu Hradiště, tedy do Doupovských hor, v nichž se nám zjevily staré sady opuštěné v padesátých letech, nečekané výhledy na Krušné hory, zbytky rozbořených baráků, zarostlé cesty a step, která zbyla po jedné z nejmalebnějších kulturních krajin, která u nás kdy byla.
Dále několik kyselinových výletů (obzvláště ten, jehož podstatná část se odehrávala v moři) a hlavně noční návštěva Upsychu v kuřívodské tvrzi. Zásadní zkušenost. Zbytky životů stovek lidí ve formě tun bordelu, který obyčejně končí v lepších případech na půdách, většinou však na smetištích a ve spalovnách, zde jsou poskládány do působivých mandal, do tematických kompozic, které fungují jako muzeum trivialit zašlého času, svérázná sbírka šmelcu i galerie marnosti.
Co vám v roce 2018 nejvíc chybělo?
Rozum. Pomalost. Kritické myšlení. Respekt k lidem a hlavně k přírodě.
V jaké historickém období byste žili nejraději?
V pleistocénu, ideálně v tlupě neandertálců.
Co bychom měli dělat pro to, aby v roce 2019 zase bylo dobře?
Míň se hnát, snažit a spotřebovávat, rozpustit ztopořená ega i ambice a přestat uctívat zlatá telata. Místo plošného užívání stimulantů, které slouží jen jako lubrikanty kapitalismu, plošně přejít na psychedelika. To jsou mj. předpoklady toho, abychom žili i po těch dvanácti letech poměrně klidné existence, které nám letos v říjnu vyměřila Zpráva mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu. Jenže je blbost si myslet, že to zachráníme tím, že budeme ještě víc recyklovat, vyhýbat se palmovému oleji, používat biokosmetiku, nakupovat v bezobalových obchodech a přestat jíst vepřo knedlo zelo. Ačkoliv jsou tyhle elitářské liberální hlasy stále slyšet, musíme si uvědomit, že tohle už v našich silách dávno není. Proto bych skromně navrhoval svrhnout stávající oligarchický korporátní kapitalismus, který bezostyšně drancuje Zemi i lidské životy, a nastolit nějaký zodpovědnější systém.
Jiří Špičák / ex-radio Wave
Co si z roku 2018 budete pamatovat?
Bezprecedentní štěstí v osobním životě zkombinovaný se zoufalým pracovním marasmem. Vyřešil jsem výpovědí – je to skoro stejně dobrej pocit, jako nechat se vyhodit ze školy. Doporučuju oboje. Můj první pes v životě! Další důkaz toho, jak málo mě v roce 2018 zajímal tzv. reálný svět. Přebývám v mentální chýši.
Co vám v roce 2018 nejvíc chybělo?
Radikalita myšlení. Dementní normalizace jede na všech frontách.
V jaké historickém období byste žili nejraději?
Pofelil bych s Julianem Copem v liverpoolským roce 1979, samozřejmě na podpoře.
Co bychom měli dělat pro to, aby v roce 2019 zase bylo dobře?
Přestat kupovat píčoviny a být na sebe hodní. Komunismus už pak přijde sám.
Mimochodem, tvůj mail byl hned nad výzvou ke členství v akademii anděl, nádhera.
Robert Bogs
Co si z roku 2018 budete pamatovat?
A co Ty si, prosím Tě, pamatuješ třeba z r. 2010? Já nic. Na pamatování mám a) diáříčky, kam si zaznamenávám vše důležité i méně důležité, ba i úplné nicotnosti a b) – a to hlavně – fotografie resp. kontakty z negativů, kde je vše zachyceno v obraze. Z obecného dění si budu snad pamatovat znovuzvolení ing. M. Zemana presidentem a ustavení Babišovy vlády plus různé majdanoidní reakce měšťáctva a inteligence na tyto události.
Co vám v roce 2018 nejvíc chybělo?
Chybělo mi úplně to samé, co posledních cca 30 let, podrobněji v mých článcích a interviewech.
V jaké historickém období byste žili nejraději?
Chtěl bych se narodit kolem roku 1890 a umřít 1980.
Co bychom měli dělat pro to, aby v roce 2019 zase bylo dobře?
V roce 2019 ZASE dobře nebude, i kdybychom si dali nohu za krk, leda že by se stal zázrak – např. Druhý příchod J. Krista, opanování Země dobrými a spravedlivými mimozemšťany či samovolné všeobecné zmoudření stávajícího homo debiliens imbeciliensis. Co ale může udělat každý, je toto: odbourat zbytečnou spotřebu a zbytečné cestování, vyhýbat se digitálním technologiím, neposlouchat globalistickou a liberální propagandu, vyhýbat se všemu nízkému a sprostému (zejm. společnosti), neplodit pokud možno žádné další nešťastníky a konsumenty a věnovat se ušlechtilým, ducha povznášejícím vědám či uměním.
Kristýna Bartošová / Institut dokumentárního filmu
Co si z roku 2018 budete pamatovat?
Ester Ledeckou na olympiádě a četbu trilogie Vzpomínka na Zemi.
Co vám v roce 2018 nejvíc chybělo?
Jakékoli volby, po kterých by človek neměl atak úzkosti.
V jaké historickém období byste žili nejraději?
Já jsem naprosto spokojená tam, kde jsem.
Co bychom měli dělat pro to, aby v roce 2019 zase bylo dobře?
To je jednoduchý, snažit se být pozitivní a mít rád (kohokoli a cokoli). Když se to od nás bude sířit k ostatním, možna nebude přimo dobře, ale rozhodně bude líp.
Viktor Palák / Aardvark, Jednota
Co si z roku 2018 budete pamatovat?
Turné po nádražkách na Slovácku a velké finále v Konibaru. Vystoupení Jpegmafia a Bliss Signal na festivalu Le Guess Who?. Koncerty, které jsme dávali dohromady s kamarády z Jednoty. Povodí Ohře.
Co vám v roce 2018 nejvíc chybělo?
Schopnost lidí přemýšlet v souvislostech, anebo alespoň snaha o to. Klid. Odvaha.
V jakém historickém období byste žili nejraději?
Dříve jsem říkal, že bych chtěl žít ve stejné době (a stejně dlouho) jako Hercule Poirot, pak jsem to doplňoval douškou „jako Hercule Poirot v jeho sociálním postavení“, teď jsem ve fázi usilovné snahy žít takzvaně tady a teď. A taky by mi nevadilo žít v období takového mentálního nastavení, abych netrval na jednolůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením, a tedy mohl mít kapelu.
Co bychom měli dělat pro to, aby v roce 2019 zase bylo dobře?
Veškerá snaha je marná, takže alespoň hojně navštěvujme putyky a špeluňky všeho druhu, protože v nich je skutečně dobře, anebo se to za oparem z nápojů alespoň zdá. A jelikož v Čechách zavírá jeden nádražní lokál za druhým (čest výjimce v Ostroměři), zkusme o dobré žití usilovat přesunem na Moravu. Třeba do Ostravy, kde na vítkovickém nádraží předvedli ukázkový rebranding, když nápis „TRAFIKA“ doplnili slovem „BÝVALÁ“ a jali se nalévat lihoviny.
Petr Sič / Sdílená čajová zahrada
Co si z roku 2018 budete pamatovat?
Tý jo, já myslím, že si budu… asi to, na co si vzpomenu. A pokaždé to bude to, na co se bude někdo ptát. Ale jako nejvíc? Pohoda v Thajsku, bláznivost Rainbow…
Co vám v roce 2018 nejvíc chybělo?
Občas krutě peníze, někdy čas, jindy energie? A teď mi hraje v hlavě: Kamarád mi schází stále víc…
V jaké historickém období byste žili nejraději?
Mne tohle období baví. Mám sámo nějaké touhy, ale přijde mi, že to jsou jen představy. Tohle teď je zajímavý.
Co bychom měli dělat pro to, aby v roce 2019 zase bylo dobře?
Teď zrovna čtu knihu Revoluce jednoho stébla. A ta říká: Petře, nedělej nic. Jenže to se mi nechce. Vono když má jeden chuť měnit svět, tak má pocit, že nic k ničemu nevede. Ještě mi chybí moudrost starejch Japonců. Takže si myslím, že bychom měli víc milovat, dělat, to co chcem… No možná tyhle prdy tam nepiš.