Nausea naučila Dalibora housti
Asi jsem fakt buran, když jsem si v londýnské Tate Gallery musel koupit knížku o kolech, kterou navíc napsal Američan z New Yorku. Jenže už dlouho jsem nenašel žádný psaný text, který by mi tak mluvil z duše.
Continue reading “Bike Snob: součást povinné cyklistické výbavy”
Věhlas pekárny a cukrárny ve vestibulu metra Dejvická sahal vždy přinejmenším k hornímu okraji Kulaťáku. Letos v létě se však oblíbený sladkostánek proměnil v odkladiště náčiní obsluhy razicího štítu Tonda. S oznámením, že se znovu otevře začátkem září. Když slíbený termín vypršel a v cukrárně se stále převlékali dělňasové, trnul jsem. Ale nakonec jsem se dočkal. Sice zhruba s měsíčním zpožděním, ale cukrárna znovu otevřela své plechové brány a mohli jsme ji podrobit inspekci.
Continue reading “Krušovická cukrárna, Dejvická: Navrch fuj, vespod huj!”
Tak už je to tady, Klaus předevčírem podepsal zákon o přímé volbě prezidenta. A protože nikdo z nás nechce, aby nám za rok vládnul Okamura, dali jsme hlavy dohromady a popřemýšleli nad ideálním kandidátem.
Šokující odhalení! Zjistili jsme, z čeho se vaří pivo Hostan! Znojemští pivovarníci svou staletou recepturu dlouho tajili a měli proč. Nyní již chápeme, proč po požití této Poezie s pěnou někteří členové naší redakce pravidelně zvracejí.
Jen drobný dodatek ke včerejšímu příspěvku. V Indii už Slavoj na svém PR zjevně zapracoval…
Větrníky!
Jste světlem našich očí, manou našich chuťových pohárků, cukrovou polevou našich šedivých životů, krémem promazávajícím momenty štěstí a sytosti!
Větrníky!
Králové zákusků, ozdoby cukráren, potěchy všech maminek, babiček i tetiček!
Větrníky!
Věrní soudruzi oddaně provázející životem harcovníky nádražních putyk i hrdiny kreslených večerníčků!
Větrníky!
Kalibrační nástrojové pro kvalitu cukráren! S potěšením Vám oznamujeme, že jsme si dovolili založit Vaši vlastní rubriku.
Do města, jež ve svých pohádkách proslavil spisovatel Václav Čtvrtek, jsme zavítali v neděli. Báli jsme se, že zdejší nádražka bude zavřená. Stalo se však něco ještě horšího. Byla otevřená.
Když jsem přikládal ruku na kliku přerovské nádražky, jen jsem litoval, proč jsem radši nepřerušil jízdu už v Kojetíně. Opravdu jsem nechtěl uvěřit, že za léta nemytým sklem se může skrývat fungující podnik. O to větší byla má radost, že legendární nonstopka nejenže stále funguje, ale dokonce si pořád drží svého genia loci.
Uznávám, že sukovice na Reflex jsou u nás skoro stejně časté jako sukovice na salonní intelektuály. Uznávám i to, že s tímhle hejtem přicházím s víc než měsíčním zpožděním. Ale pan Höschl jakožto psychiatr by mi jistě řekl, že negativní emoce bych v sobě neměl dusit, nýbrž ventilovat. Proto hurá do něj!
