No jo, tady už jsem včera byl. Když jsem přijel autobusem z Čitrakútu. Nevšiml jsem si ale, že by tu byla nějaká nádražní hala. Natož nádražka. Tak co tahle hospoda? Je to přímo naproti zadnímu vchodu do stanice. Takže to prostě je nádražka, byť třetí kategorie. A je šuddh šákáhárí. Čistě vegetariánská. Konec diskuse, jde se dovnitř. Mám dvě hodiny do odjezdu. A před hodinou jsem se posilnil jednou knjazovkou.
Módí, móda, moderně a moc!
Naréndra Módí je bůh stylu, o tom žádná. Indický premiér svým vytříbeným vkusem oslňuje, kde může. Původně jsme sem chtěli psát složité rozklady o jeho 56palcovém hrudníku, ale nakonec jsme si uvědomili, že nám k jeho charakteristice vlastně stačí jenom jedna věta: Módí je od Néhrúových dob asi prvním Indem, který obohatil slovník světové módy o svůj vlastní artikl. Mixtape o Modi Jackets sice zatím nikdo nenahrál, naší módní policii však ministerský předseda dělá radost skoro každý den. Podívejme se tedy aspoň na jeho dvanáct nejlepších zářezů.
Čitrakút: Hlava XXII krále Rámy
– „My vás ale nemůžeme ubytovat, pokud nám nedáte vaši trvalou adresu.“
– „Vždyť jsem vám ji napsal tady na ten papír.“
– „Papír nestačí, my potřebujeme voličský průkaz.“
– „Co bych tady dělal s voličským průkazem?“
– „Nebo něco s trvalou adresou.“
– „Co bych tady dělal s trvalou adresou? Mám pas a v něm vízum, to vám nestačí?“
– „Ne, my potřebujeme doklad s trvalým bydlištěm.“
– „V Indii už jsem strávil dohromady asi rok života a nikdy po mně nikdo nic takového nechtěl.“
– „To je možné, ale my vás nemůžeme ubytovat, pokud nemáte průkaz se svojí trvalou adresou.“
– „Ale já prostě nemám žádný průkaz s trvalou adresou. Ta je jenom na občance a ta v cizině jednak neplatí a druhak se nesmí vozit zároveň s pasem.“
– „Tak vás nemůžeme ubytovat. Běžte pryč.“
Střih.
Džhánsí: Bouda na mě!
„Pro čaj si běžte ven,“ odsekává číšník za samoobslužným pultem a já začínám tušit, že jsem upadl do léčky. Jestliže ze svého minulého výletu do Džhánsí si matně pamatuju jenom nemocnici, na letošní návštěvu místní nádražky bych nejraději co nejdříve zapomenul úplně.
I v šepotu je síla
Bhópál: Konec sladkých vzpomínek
Na hlavní město indického státu Madhjapradéš mám podstatně lepší vzpomínky než místní obyvatelstvo, kterému v prosinci 1984 bouchla nad hlavami chemička Union Carbide. Ty ze vzpomínek, které se týkají nádražního stravování, se však omezují na jediné: olbřímí kremrole, které zde při mé poslední návštěvě nabízeli snad v každém stánku na peróně.
Sype prý i Váňa
aneb Co je dobré pro koně, je dobré i pro člověka
Dostihový sport je sport velmi tvrdý a točí se v něm nemalé peníze, to znamená, že i koníky je třeba udržovat ve formě. Kromě mnoha jiných podpůrných prostředků dostávají tito ušlechtilí tvorové také komplexní kloubní výživu – stejně jako jejich sportující lidské protějšky. Otázka zní: pro koho byla tato výživa vlastně vyvinuta?
Jak jsem budoval kapitalismus na 40 polích
Osud a rozvodová strategie mých rodičů mi dopřály celkem tři mladší sourozence, se kterými jsem mohl hrát hry, v nichž šlo vítězit a jinak dominovat. Kromě hraní her, ve kterých jsem stvrzoval svoje ambice nejstaršího a prvorozeného, jsem koukal na zprávy, po odposlechu rodičů miloval pravicové politiky, velebil volný trh a špekuloval, na čem by se dalo vydělat. „Na ekonomii s ním,“ říkal jeden pán na sídlišti, kde jsme bydleli, poté co jsem ve dvanácti letech vyřkl další geniální nápad na zbohatnutí.
Continue reading “Jak jsem budoval kapitalismus na 40 polích”
Bardzo fajný festival: Pepiki a pšonci spolu v kině
Beru špendlík, rozpřahuji se a energicky ho vbodávám do srdce. „Tak je to Konrád,“ řekne s úsměvem sympatická Polka za stolkem tematického stánku. Mmm, „žádného Konráda neznám,“ říkám si, a vytahuji špendlík z papírového výstřižku popsaného jmény. Přejdu k dalšímu úkolu a vybírám si ze čtyř „skořápek“, pod kterýma se skrývá buď jeptiška, peníze či prsten. A vida, mince! Takže se provdám za Konráda a budu mít spoustu peněz, to jsou dobré vyhlídky. Teda jestli rituály spojené s polským svátkem „Andrzejki“ nelžou (a jestli Konrád bude bohatý Němec). Ať mě ale osud zavede, kam chce, teď mě zavál na Bardzo fajny festival svěží polské kultury v Bio Oku v Praze. A je to zajebiste (rozuměj – bardzo fajne).
Continue reading “Bardzo fajný festival: Pepiki a pšonci spolu v kině”
Bistro Kufr, Smržovka: Nečekal nás Čmaňa, ale Mario
Online seznam nádražních restaurací očividně prošel tolik potřebovanou aktualizací a revitalizací, a tak mi bylo dáno se doslechnout o tajemném podniku ve Smržovce, tam na Severu, který nese lákavý název Bistro Kufr. Nebylo nad čím se dlouze rozmýšlet, a tak jsme první volný den v půlce letošního února vyrazili na expedici. Po zkušenostech s minulým výletem do nádražky v Moldavě jsem se poněkud bál strastiplné cesty, což se paradoxně nestalo a do destinace jsme z Prahy dorazili za necelou hodinu a půl, tedy přímo expresně. Až jsem byl z té rychlosti mírně rozhozen, a tak jsem před vstupem chvíli otálel, skákal po závějích navršeného sněhu a užíval si příjemné očekávání, které podpořil i autentický vzhled exteriéru a fakt, že Kufr leží přímo na peróně.
Continue reading “Bistro Kufr, Smržovka: Nečekal nás Čmaňa, ale Mario”