Čitrakút: Hlava XXII krále Rámy

– „My vás ale nemůžeme ubytovat, pokud nám nedáte vaši trvalou adresu.“
– „Vždyť jsem vám ji napsal tady na ten papír.“
– „Papír nestačí, my potřebujeme voličský průkaz.“
– „Co bych tady dělal s voličským průkazem?“
– „Nebo něco s trvalou adresou.“
– „Co bych tady dělal s trvalou adresou? Mám pas a v něm vízum, to vám nestačí?“
– „Ne, my potřebujeme doklad s trvalým bydlištěm.“
– „V Indii už jsem strávil dohromady asi rok života a nikdy po mně nikdo nic takového nechtěl.“
– „To je možné, ale my vás nemůžeme ubytovat, pokud nemáte průkaz se svojí trvalou adresou.“
– „Ale já prostě nemám žádný průkaz s trvalou adresou. Ta je jenom na občance a ta v cizině jednak neplatí a druhak se nesmí vozit zároveň s pasem.“
– „Tak vás nemůžeme ubytovat. Běžte pryč.“

Střih.

Continue reading “Čitrakút: Hlava XXII krále Rámy”

Bhópál: Konec sladkých vzpomínek

Na hlavní město indického státu Madhjapradéš mám podstatně lepší vzpomínky než místní obyvatelstvo, kterému v prosinci 1984 bouchla nad hlavami chemička Union Carbide. Ty ze vzpomínek, které se týkají nádražního stravování, se však omezují na jediné: olbřímí kremrole, které zde při mé poslední návštěvě nabízeli snad v každém stánku na peróně.

Continue reading “Bhópál: Konec sladkých vzpomínek”

Sype prý i Váňa

aneb Co je dobré pro koně, je dobré i pro člověka

Dostihový sport je sport velmi tvrdý a točí se v něm nemalé peníze, to znamená, že i koníky je třeba udržovat ve formě. Kromě mnoha jiných podpůrných prostředků dostávají tito ušlechtilí tvorové také komplexní kloubní výživu – stejně jako jejich sportující lidské protějšky. Otázka zní: pro koho byla tato výživa vlastně vyvinuta?

Continue reading “Sype prý i Váňa”

Jak jsem budoval kapitalismus na 40 polích

Osud a rozvodová strategie mých rodičů mi dopřály celkem tři mladší sourozence, se kterými jsem mohl hrát hry, v nichž šlo vítězit a jinak dominovat. Kromě hraní her, ve kterých jsem stvrzoval svoje ambice nejstaršího a prvorozeného, jsem koukal na zprávy, po odposlechu rodičů miloval pravicové politiky, velebil volný trh a špekuloval, na čem by se dalo vydělat. „Na ekonomii s ním,“ říkal jeden pán na sídlišti, kde jsme bydleli, poté co jsem ve dvanácti letech vyřkl další geniální nápad na zbohatnutí.

Continue reading “Jak jsem budoval kapitalismus na 40 polích”

Bardzo fajný festival: Pepiki a pšonci spolu v kině

Beru špendlík, rozpřahuji se a energicky ho vbodávám do srdce. „Tak je to Konrád,“ řekne s úsměvem sympatická Polka za stolkem tematického stánku. Mmm, „žádného Konráda neznám,“ říkám si, a vytahuji špendlík z papírového výstřižku popsaného jmény. Přejdu k dalšímu úkolu a vybírám si ze čtyř „skořápek“, pod kterýma se skrývá buď jeptiška, peníze či prsten. A vida, mince! Takže se provdám za Konráda a budu mít spoustu peněz, to jsou dobré vyhlídky. Teda jestli rituály spojené s polským svátkem „Andrzejki“ nelžou (a jestli Konrád bude bohatý Němec). Ať mě ale osud zavede, kam chce, teď mě zavál na Bardzo fajny festival svěží polské kultury v Bio Oku v Praze. A je to zajebiste (rozuměj – bardzo fajne).

Continue reading “Bardzo fajný festival: Pepiki a pšonci spolu v kině”

Bistro Kufr, Smržovka: Nečekal nás Čmaňa, ale Mario

Online seznam nádražních restaurací očividně prošel tolik potřebovanou aktualizací a revitalizací, a tak mi bylo dáno se doslechnout o tajemném podniku ve Smržovce, tam na Severu, který nese lákavý název Bistro Kufr. Nebylo nad čím se dlouze rozmýšlet, a tak jsme první volný den v půlce letošního února vyrazili na expedici. Po zkušenostech s minulým výletem do nádražky v Moldavě jsem se poněkud bál strastiplné cesty, což se paradoxně nestalo a do destinace jsme z Prahy dorazili za necelou hodinu a půl, tedy přímo expresně. Až jsem byl z té rychlosti mírně rozhozen, a tak jsem před vstupem chvíli otálel, skákal po závějích navršeného sněhu a užíval si příjemné očekávání, které podpořil i autentický vzhled exteriéru a fakt, že Kufr leží přímo na peróně.

Continue reading “Bistro Kufr, Smržovka: Nečekal nás Čmaňa, ale Mario”

U Pařeza, Tišnov: Kluci, já su hravé

Rozhodli jsme se s p. t. čtenářstvem podělit o nedokončený text z Vánoc 2011, který asi už nikdy dokončen nebude.

Mělo to být epochální setkání. Když jsem však dosupěl na třetí nástupiště pražského hlaváku, už jsem z rychlíku 875 Rudolf Těsnohlídek těsně zahlídl jen koncová zadní světla. To znamenalo jediné: na sraz s redakcí prigl.cz jedu přes Tišnov a společná recenze nádražky v Blansku padá.

Continue reading “U Pařeza, Tišnov: Kluci, já su hravé”

Horažďovice-předměstí: Buď zdráv, debile!

Horažďovicko-předměstskou nádražku mám i po letech v živé paměti: býval to takový ten Jednota styl, který už se pomalu stává raritou i v českých vesnicích, natož v nádražkách. Něco na půl cesty mezi lahůdkami a bufetem, kde jsou regály plné roztodivných druhů tekutého občerstvení a kde lokálu dominuje kráječ salámu.

Continue reading “Horažďovice-předměstí: Buď zdráv, debile!”