replica rolex watches tudor replica

Posts

Posted on

Jak jsem budoval kapitalismus na 40 polích

Osud a rozvodová strategie mých rodičů mi dopřály celkem tři mladší sourozence, se kterými jsem mohl hrát hry, v nichž šlo vítězit a jinak dominovat. Kromě hraní her, ve kterých jsem stvrzoval svoje ambice nejstaršího a prvorozeného, jsem koukal na zprávy, po odposlechu rodičů miloval pravicové politiky, velebil volný trh a špekuloval, na čem by se dalo vydělat. „Na ekonomii s ním,“ říkal jeden pán na sídlišti, kde jsme bydleli, poté co jsem ve dvanácti letech vyřkl další geniální nápad na zbohatnutí.

Continue reading “Jak jsem budoval kapitalismus na 40 polích”

Posted on

Bardzo fajný festival: Pepiki a pšonci spolu v kině

Beru špendlík, rozpřahuji se a energicky ho vbodávám do srdce. „Tak je to Konrád,“ řekne s úsměvem sympatická Polka za stolkem tematického stánku. Mmm, „žádného Konráda neznám,“ říkám si, a vytahuji špendlík z papírového výstřižku popsaného jmény. Přejdu k dalšímu úkolu a vybírám si ze čtyř „skořápek“, pod kterýma se skrývá buď jeptiška, peníze či prsten. A vida, mince! Takže se provdám za Konráda a budu mít spoustu peněz, to jsou dobré vyhlídky. Teda jestli rituály spojené s polským svátkem „Andrzejki“ nelžou (a jestli Konrád bude bohatý Němec). Ať mě ale osud zavede, kam chce, teď mě zavál na Bardzo fajny festival svěží polské kultury v Bio Oku v Praze. A je to zajebiste (rozuměj – bardzo fajne).

Continue reading “Bardzo fajný festival: Pepiki a pšonci spolu v kině”

Posted on

Bistro Kufr, Smržovka: Nečekal nás Čmaňa, ale Mario

Online seznam nádražních restaurací očividně prošel tolik potřebovanou aktualizací a revitalizací, a tak mi bylo dáno se doslechnout o tajemném podniku ve Smržovce, tam na Severu, který nese lákavý název Bistro Kufr. Nebylo nad čím se dlouze rozmýšlet, a tak jsme první volný den v půlce letošního února vyrazili na expedici. Po zkušenostech s minulým výletem do nádražky v Moldavě jsem se poněkud bál strastiplné cesty, což se paradoxně nestalo a do destinace jsme z Prahy dorazili za necelou hodinu a půl, tedy přímo expresně. Až jsem byl z té rychlosti mírně rozhozen, a tak jsem před vstupem chvíli otálel, skákal po závějích navršeného sněhu a užíval si příjemné očekávání, které podpořil i autentický vzhled exteriéru a fakt, že Kufr leží přímo na peróně.

Continue reading “Bistro Kufr, Smržovka: Nečekal nás Čmaňa, ale Mario”

Posted on

U Pařeza, Tišnov: Kluci, já su hravé

Rozhodli jsme se s p. t. čtenářstvem podělit o nedokončený text z Vánoc 2011, který asi už nikdy dokončen nebude.

Mělo to být epochální setkání. Když jsem však dosupěl na třetí nástupiště pražského hlaváku, už jsem z rychlíku 875 Rudolf Těsnohlídek těsně zahlídl jen koncová zadní světla. To znamenalo jediné: na sraz s redakcí prigl.cz jedu přes Tišnov a společná recenze nádražky v Blansku padá.

Continue reading “U Pařeza, Tišnov: Kluci, já su hravé”

Posted on

Horažďovice-předměstí: Buď zdráv, debile!

Horažďovicko-předměstskou nádražku mám i po letech v živé paměti: býval to takový ten Jednota styl, který už se pomalu stává raritou i v českých vesnicích, natož v nádražkách. Něco na půl cesty mezi lahůdkami a bufetem, kde jsou regály plné roztodivných druhů tekutého občerstvení a kde lokálu dominuje kráječ salámu.

Continue reading “Horažďovice-předměstí: Buď zdráv, debile!”

Posted on

Koně, kuřata a život bez kontroly

Neděle odpoledne, závodiště Sha Tin, Hong Kong. Proceed to the sizzling wok counter, navádí mě velký nápis vyvedený v kombinaci angličtiny a kantonštiny. Jeden z mnoha stovek pokynů, podle kterých se místní obyvatelé každodenně posunují v davu a udržují pořádek a zenovou harmonii. Řadím se tedy taky do fronty a čekám na čínské grilované kuře a japonské pivo. Je potřeba se zásobit vším potřebným pro příjemně strávený dostihový den. Tak se alespoň téhle zábavě říkává v propagačních letácích a manických výlevech z lóže komentátorů. Jde samozřejmě o chlast a dostatek smaženého jídla. Cílem je nejspíš potenciálního gamblera macerovat v požitcích a dostat ho do bujaré nálady, ve které se začne rychle zbavovat peněz. Když jsme u toho, měli bychom si hned ze začátku vyjasnit základní princip – milovníci zvířat a sportu patří do psího útulku nebo na tenisový kurt, tady jde jen o bohapusté, společnost rozkládající, naprosto iracionální a nezodpovědné utrácení peněz. Nese to s sebou i několik přínosných věcí, ale o nich až později.

Continue reading “Koně, kuřata a život bez kontroly”

Posted on

Dostihy a sázky!

Chtěla jsem začít velkolepými slovy, nápaditými metaforami a vymazlenými metavtipy. Přišlo mi to ale nakonec úplně zbytečné, proto přejděme rovnou k věci. Vágus.cz vydal tištěnou ročenku! (Vysvětlení pro mladší a alternativnější ročníky – to je něco jako zin.) Nejde o výběr toho nejlepšího z tohohle blogu, ale o 15 zcela nových, původních textů (plus jeden převzatý), které spojuje jedno téma – dostihy a sázky.

Continue reading “Dostihy a sázky!”

Posted on

No City for Slow Men

aneb první dojmy z výjezdního zasedání redakce v Hongkongu

Na planetě Zemi je několik míst, kde lze pozorovat specifický klimatický jev, který bychom laicky mohli nazvat „indiferentní počasí“. Člověk se ráno podívá z okna, protože chce vědět, jaké je venku počasí, ale zjistí pouze jedinou věc – že venku je… počasí. Když vyjde na ulici, přesvědčí se o tom samém – jo, je tu (asi) vzduch. Někde nad námi asi pravděpodobně je něco jako nebe. Počasí existuje. Já taky existuju. Nebo ne? Hong Kong je jedním z těch míst.

Continue reading “No City for Slow Men”

Posted on

U Fausta, Praha Čakovice: Nádražní čajovna aneb v ráji čakovickém

O čakovické nádražce již referováno bylo. Je to ovšem už nějaký pátek. Sám jsem ji poprvé navštívil nějaké tři, čtyři roky zpátky, když jsem prováděl tzv. terénní výzkum v rámci přípravy podkladů pro bakalářku o nádražkách. Už tehdy mě pan výčepní informoval o svých budovatelských plánech, které čítaly mimo jiné i expanzi do zadních prostor, kde měla vzniknout, a teď pozor, čajovna. Tato vize světlých zítřků se záhy naplnila. A tak prostor, který o desítky let zpět okupovaly hloučky dělníků z fabriky Avie (jež se nachází naproti, přes koleje) snídající rum a pivo po vzoru Franty Sahuly, provoněl čaj a vodní dýmka. A rozlité pivo. Já to nicméně měl možnost zjistit až před několika týdny, kdy jsme se s veselou společností a domácím vaječňákem odhodlali k víkendové výpravě do bájných Čakovic.

Continue reading “U Fausta, Praha Čakovice: Nádražní čajovna aneb v ráji čakovickém”

Posted on

Stalingrad: Dlouhý jako Stalingrad

Přesněji „Město hrdinů Stalingrad“. Název se momentálně používá šest dní roce, a to v pečlivě vybraných termínech: 2. 2. – konec Bitvy o Stalingrad, 9. 5. – Den vítězství, 22. 6. – start operace Barbarossa, 23. 8. – počátek bitvy o Stalingrad, 2. 9. – Den vítězství nad Japonskem a 19. 11. – operace Uranus. I když už byla Putinovi zaslána petice o permanentním přejmenování města s více než 50 tis. podpisy, po zbytek roku stále hovoříme o Volgogradu. To jen aby bylo jasno.

Privět. Jmenuji se Eva, a jelikož už druhým rokem pobývám v hlavním městě Ruské federace, Moskvě, občas potřebuji i výpravu za něčím novým, ideálně zábavným. Tentokrát padla karta na již zmíněný Volgograd a na 4 muže z anglicky hovořících států jako doprovod.
Mimo standardní pátrání po „atrakcích“ na internetu jsem se před výpravou i vyptávala místních, co a jak v bitvách ošlehaném městě. Kromě monstrózního areálu u monumentální sochy „Matka vlast volá“ (ano, ta řvoucí, spoře oděná žena s mečem) každý dotazovaný, ze záhadného důvodu, zmínil i délku města, která údajně činí 60 km.

Continue reading “Stalingrad: Dlouhý jako Stalingrad”