Zatímco marrakéšská vlaková nádražka vypadá, jako byste stočili koleje do Vaňkovky a zakleli marockou střední třídu touhou po čistých záchodcích, ta autobusová ve Ouarzazatu (či Warzazátu) se zhmotnila z mokrých snů spasitelů z konferencí o veřejných službách. Design zaměřený na člověka tady nakládá jak Maroko Západní Sahaře v sedmdesátkách.
Marrakéš: Nádražka tak nahovno, že by se o ní nemělo psát
Pokud chcete lásku, tak si pro ni jděte příští týden na recenzi marocké alfa samčí autobusové nádražky, vy píče. A pokud jste z Brna a neznáte Bouchací Šrouby, čtěte článek o nádražce tak nicotné, že nemá smysl o ní psát dál.
Continue reading “Marrakéš: Nádražka tak nahovno, že by se o ní nemělo psát”
Čelákovice: Padesát odstínů hnědé
V bulletinu Místního sdružení ODS Čelákovice ke 135. výročí železniční trati Praha – Čelákovice – Nymburk se píše: „V roce 1907 došlo k dalším menším stavebním úpravám. K výstavbě zcela nového objektu se přistoupilo v pol. 20. let 20. stol., kdy probíhalo zdvoukolejňování úseku Lysá nad Labem – Praha Vysočany (1925–1928). Nová budova byla postavena v roce 1926 a nově byla zřízena i nádražní restaurace v objektu navazujícím na hlavní výpravní budovu. Restaurace byla stavěna na finanční náklady pana Oldřicha Olmera. Obě stavby se zachovaly dodnes…“
Kroměříž: Klíče od pevnosti Boyard
Jak jste si jistě všimli, ve svých recenzích nikdy neopomenu zmínit, jaký pořad v té které putyce zrovna pouštějí v televizi. Myslím si totiž, že výběr programu je vždy nedílnou součástí tamního duchovního a myšlenkového milieu. Je-li tomu skutečně tak, pak by se nádražka v Hanáckých Athénách dala celá charakterizovat jediným postřehem: v čase mého příchodu tu jede na obrazovce německý kriminální seriál.
Olomouc: Kilo v půlce
Když mi místo rychlíku na Vsetín zastavil na libeňském nádraží City Elefant, bylo mi okamžitě jasné, že dnešní cesta s přestupem v Olomouci nebude jen tak. O tom, že popelnice dospěje do svého cíle, jsem nepochyboval. O sobě jsem však začal mít pochybnosti ve chvíli, kdy se do mě opřel ledový vichr z naplno puštěné klimatizace. Na přestupu v krajském městě tedy nezbylo než se jít spravit do místní nádražky. Ostatně soudím, že ji vám i Olomouci dlužíme.
Prostějov: Sami s hromadou knedlí
„Co to sakra bylo? Zdálo se nám to snad? Copak se dneska už nedá věřit ani minipivovaru?“ I takováto hluboká moudra nás napadala, když jsme kráčeli plni podivných dojmů z prostějovského minipivovaru Ječmínek, podniku, který měl dle internetových soudů hřešit na jídle, zato měl však disponovat dobrým pivem. A ono to bylo přesně naopak.
Můj svět bez domova
Máme moc rádi organizaci Jako doma, protože takhle nějak si představujeme ideální sociální práci. Rádi tak podpoříme jejich další projekt – fotografickou výstavu žen bez domova. A protože si nemyslíme, že je správné rozhodovat „o nich bez nich“, tak si také nemyslíme, že je správné „o nich bez nich“ psát. Eva, jedna z fotografek, vás proto na výstavu pozve sama. Stejně bychom to nenapsali líp.
Valašské Meziříčí: Nádražkové Deuteronomium
„Člověka to trochu rozhodí, když se na něj z řeky začne sápat jakási postava a vydává u toho nesrozumitelné zvuky,“ popisuje mi Flaška svůj první kontakt s městem Žerotínů a Dezy. S rodákem z megalopole, kde v rybníce vesele hajlují mrtvoly, však taková informace otřást nemůže.
Valašské Meziříčí sice nejvíce proslavila Mňága a Žďorp, jeho životní realitu však ve svých textech mnohem lépe zachytila jiná hudební skupina – alkorapová úderka Elektrïck Mann. A jelikož jejich frontman Ice-B v listopadu umřel a nádražku v říjnu zavřeli, dočkáte se místo skutečné recenze jen pár vzpomínek na jarní návštěvu. Valašskomeziříčská nádražka totiž měla, na rozdíl od Jožo Ráže, vlastní tvář.
Continue reading “Valašské Meziříčí: Nádražkové Deuteronomium”
Masarykovo Čínské Občerstvení: Kuřecí kusy i dělníci noci
Doba večeře už spíše minula a po návštěvě jedné restaurace ani nemusel být důvod hledat další stravu, ale v tu chvíli mi na mysl opět přišel zapadlý nápad, dopřát si konečně něco, cokoli, v čínské restauraci umístěné do jednoho z rohů Masarykova nádraží. O Flipu toho již bylo napsáno mnoho a ještě více jistě bude (prorokuji mu dlouhou a neměnnou existenci). Na „masaryčce“ se ale přitom nachází další stravovací zařízení, neprávem opomíjené. Ani jedno zřejmě jako klasickou nádražku klasifikovat nemůžeme, ale jídla i piva se vám zde dostane. Srovnáme-li navíc nabroušenější atmosféru ve Flipu s rodinnou pohodou a úsměvem obsluhy v řečené čínské restauraci, můžeme si podnik zvolit na míru, dle aktuální nálady. Ale postupně.
Continue reading “Masarykovo Čínské Občerstvení: Kuřecí kusy i dělníci noci”
Kralupy nad Vltavou: Lžičky od heroinu vracejte obsluze!
Hluboko v africké buši jsou místa, kam sloni odcházejí umřít. V Kralupech nad Vltavou mají nádražku. Stojí trochu stranou, na ochozu v prvním patře rozlehlého nádraží, ukrytá mezi otočným návěstím a záhadnou plastikou pokrouceného muže, který prochází zdí. Stojí tam už tři desetiletí. A za všechna ta léta se prakticky nezměnila.
Continue reading “Kralupy nad Vltavou: Lžičky od heroinu vracejte obsluze!”