„Podívej, jak nás to město láká do své náruče!“ rozplývá se Hochficht, když poprvé zahlédne sloupce dýmu stoupající ze dvou chladicích věží kladenské elektrárny. „Nepřipomíná ti to snad napřažené lidské paže?“ ptá se hlasem ještě roztřesenějším než naše žlutá Regionova. „No jo, máš pravdu. Lorenzo Bernini hadra,“ přizvukuje NP a zasněně vyhlíží dlouho očekávaný cíl naší výpravy. Malebný soumrak a tři piva v krvi odkryjí romantickou a estetickou stránku i v těch nejotrlejších nádražních povalečích. Málo platné, Kladno prostě je česká odpověď na Vatikán. Přinejmenším v naší fantazii.
Kladno-Švermov: Tahle země není pro slabý
V každé zemi existují místa, kde nechcete žít. Historie, mýty a legendy, mediální obrazy reálné i smyšlené – všechno tak nějak podporuje fakt, že se tam žije za trest. Ve skutečnosti může jít o obyčejné, vlastně vcelku milé oblasti. Ale se svou pověstí jen tak lehko nepohnete, ať už jste ostrakizovaná bytost či město. Upřímně nevíme, jaký je skutečný život na Kladně. Možná fajn bydlení blízko metropole. Ale koho zajímá realita vně fantazie? Když jsme se blížili k městské části Kladno-Švermov, odhodlalo se město dostát obrazu svému.
Continue reading “Kladno-Švermov: Tahle země není pro slabý”
Rožnov pod Radhoštěm: V stínu kapradiny
Že je v Rožnově valašský skanzen, ví přinejmenším každý, kdo má doma samorost na výstavce a koberce na stěnách. Málokdo však ví, že se zde nachází také valašská odpověď na vilu Tugendhat. Ano, místní nádražka. Abychom se na její poznávací návštěvu náležitě připravili, zpovídáme ve vlaku místní holky, které předtím, než je stejně jako Donnu pustili k maturitě, chodívaly na lahváče do nádražky, které podle vzoru Beverly Hills 90210 přezdívaly Peach Pit. Klárčiny lži o tom, že měla vlastně hezké dospívání, rozsekává informace, že jedna z gympláckých tříd si do nádražky umístila tablo.
Frenštát pod Radhoštěm: Cogito ergo sum
„Prosímvás, je ve Frenštátě nějaká nádražka?“ zoufale se tážeme paní průvodčí poté, co zjistíme, že stánek ve Veřovicích má otevřeno jen v letní sezóně. „Jo, takový bufet pod nádražím tam je. Ale tam bych radši nechodila,“ rozpačitě odpovídá žena s kleštěmi. Zažít něco, co jsme nikdy ani zažít nechtěli? Lepší doporučení si nemůžeme přát.
Dřísy: Já tady žádné lidi nechci!
„Nechápu pointu vašeho dotazu,“ ozývá se ze sluchátka zastřený hlas. A to jsme se jen pokoušeli telefonicky zjistit, zda má nádražka v Dřísech po prodlouženém víkendu otevřeno. „Doufám, že hostinský není ozbrojen,“ shrnuje naše obavy Míša, když náš vlak konečně zastaví na velkém, leč opuštěném nádraží mezi Brandýsem a Všetaty. Výstup na perón je tentokrát skutečným krokem do neznáma.
Chrastava: Hody s květákovým granátem
Kdesi na dalekém severu se nachází víska zvaná Chrastava. Jednou za čas zde zavane mladá kultura – to když místní mládež pořádá veselý festival zapadlých, leč cílevědomých kapel ve vybetonkovaném prostoru chrastavského koupáku. Také se tu často přestupuje. Ale hlavní dominantou tohoto sídla je jisté zařízení nalézající se na nádraží. Ano, chrastavská nádražka je vyhlášená. Předcházejí ji jak zkazky spokojených strávníků, tak reklamní tabule vyvěšená hluboko ve městě.
Rokycany: Už přijíždí poslední kovboj
Pokrok nezastavíš, a nová doba přichází i do nádražek. Tak třeba Rokycany. Mohl bych začít dlouhým rozkladem o tom, jak to v tamní nádražce vypadá, kudy se jde na hajzlík a co tam vaří, ale i tady už za nás práci zastanou stroje. Nádražka v Rokycanech má totiž nejenom své webové stránky, ale dokonce online virtuální prohlídku v mapách Google. Pokud tedy zrovna nemáte cestu kolem, můžete nahlédnout alespoň digitálně.
Brandýs nad Labem: Tady končí žízeň
Ke vstupu do bistra U Mašinky zve cedule s nápisem „Dnes za peníze, zítra zadarmo“. Můj šestý smysl mi však napovídal, že nápis zůstává po všechny dny neměnný. Vytáhl jsem tedy peněženku a vstoupil dovnitř.
Bruntál: WC 5,- Kč, hosté zdarma
„Hééj, super! Užij si to tam, v Bruntále je prý skvělá nádražka, já tam bohužel ještě nebyl,“ píše NP a mně je jasné, že kromě textu slíbeného do včerejší uzávěrky časopisu budu muset dodat ještě další text.
La Serena: Když štamgasty nahradí telenovela
Vlakem se v Chile svezete zřídka, úchvatnou krajinu 4329 km dlouhé země brázdí miliony autobusů. Cestovatele znavené dlouhou cestou čeká na nádražích nejčastěji kávový kiosek nebo trafika. Pořádné nádražní restaurace nejsou běžné, když už ale na nějakou natrefíte, stojí to za to.
Continue reading “La Serena: Když štamgasty nahradí telenovela”