Marrakéš: Nádražka tak nahovno, že by se o ní nemělo psát

Pokud chcete lásku, tak si pro ni jděte příští týden na recenzi marocké alfa samčí autobusové nádražky, vy píče. A pokud jste z Brna a neznáte Bouchací Šrouby, čtěte článek o nádražce tak nicotné, že nemá smysl o ní psát dál.

Marrakéšské nádraží vypadá, jako byste stočili železniční koleje do Vaňkovky. Sníte o exotice a dostanete supermarket. Zářivky proti feťákům, fast food řetězce proti svobodnému myšlení a zboží, o jehož ceně nemůžete smlouvat. Nádražní budova se nachází mezi bulváry koloniální části města, kterou si vybudovali francouzští obyvatelé, aby si jejich manželky nevšimly, že nežijí ve Francii. K Medině na starém městě Marrakéše by více pasovaly nádražky v Česku a ne tahle mrzutost, kterou bych spíš čekala na stanici metra Budějovická. Po pročesání sousedních ulic jsem se cítila podobně jako turisté na ostrově Kos, kterým do all inclusive talíře koukají uprchlíci. Nesplněná očekávání bolí. Bohužel ani v okolí jsem nenašla žádnou nádražku podružné kategorie.

Naděje, co umírá poslední, už dávno umřela, a tak vstupuji dveřmi na fotobuňku do této prokleté mohyly globalizace. Nesmrdí tu koňská moč ani vás nepomalují hennou. A za konzumem hustým tak, že by se dal krájet, a dost možná ještě dál, je nádražní bufet. Ve dne je docela obyčejný, ale sotva ho večer přikryje černočerná tma, žádné podivuhodné věci se tam ani tehdy dít nezačnou. Tonic je tu nejdrsnějším pitím. Servírují sladké pečivo bez nápadu jak v RegioJetu. Číšníci jsou tu čtyři, štamgastů nula. Nejzajímavější je velká rodina, která je zajímavá hlavně tím, že je velká. Revolucí je kosočtverec z kečupu, kterým si zdobím svou bagetu. Mají tu wifi, tak to můžu lupnout rovnou na Swarm a získat pět lajků. Kdyby se do marrakéšké nádražky dostal Francis Fukuyama, mohl celý Konec dějin napsat ironicky a zbytečně se neztrapnit. Zdejší tržně hospodářský blahobyt by vyčinil jeho představám o ideologickém vývoji lidstva.

Marrakéš je konečná, přestoupit se tu dá na autobusy, které doprovázejí nádražkové orgáče. A taky odsud jezdí vlak do Casablancy, kde si můžete dvěma velkými nádražími spravit chuť. Na rozdíl od Nového Jičína tam dokonce mají nádraží spojené kolejemi. To, že v Novém Jičíně mají dvě nádraží, mezi kterými se nedá jezdit vlakem, je nejcennější informací této recenze. Pokud vás to zajímá anebo nezajímá, ale dočetli jste se až sem, tak nádraží Nový Jičín horní nádraží je od 30. dubna 2008 trvale uzavřeno. Číslo 326 od zrušené trati Hostašovice – Nový Jičín horní nádraží zdědila od prosince 2014 železniční trať Dětmarovice – Petrovice u Karviné, která do té doby byla větví trati 320.

One Reply to “Marrakéš: Nádražka tak nahovno, že by se o ní nemělo psát”

  1. Oč je marrakéšské nádraží nicotnější, o to více hodnotnější a zajímavější je recenze na ní samotná; já se pobavil neskutečně!

Comments are closed.