Čelákovice: Padesát odstínů hnědé

V bulletinu Místního sdružení ODS Čelákovice ke 135. výročí železniční trati Praha – Čelákovice – Nymburk se píše: „V roce 1907 došlo k dalším menším stavebním úpravám. K výstavbě zcela nového objektu se přistoupilo v pol. 20. let 20. stol., kdy probíhalo zdvoukolejňování úseku Lysá nad Labem – Praha Vysočany (1925–1928). Nová budova byla postavena v roce 1926 a nově byla zřízena i nádražní restaurace v objektu navazujícím na hlavní výpravní budovu. Restaurace byla stavěna na finanční náklady pana Oldřicha Olmera. Obě stavby se zachovaly dodnes…“

Jestliže v Lysé nad Labem vypadá nádraží jako kulisa z filmu Aki Kaurismäkiho, v Čelákovicích si připadáme jako na návštěvě u Emira Kusturici. Po peróně korzují postarší pánové ve slamácích, ženy v pestrých hábitech a všude kvetou růže. Na stěnách otevřené čekárny se skví pozoruhodné murály. Na rozdíl od Mexika však nezobrazují nabízející se revoluční události (1918, 1948, 1968, 1989…), protože nezobrazují události vůbec žádné. Jen neškodné památky Čelákovic a celkové panorama města vyvedené v mnoha odstínech hnědé barvy.

„To na výletech teda jen chodíte po nádražkách a nikam jinam?“ táže se Bára, když si se zájmem prohlédneme fresky a začínáme se poohlížet po nádražní osvěžovně. „A kam bys jako chtěla jít?!“ ptáme se nechápavě a ještě jednou se otáčíme směrem k pohlednicovým ilustracím. Najednou si všímáme, že mezi významné památky Čelákovic patří zjevně i místní revitalizované paneláky. A samozřejmě nádražka, kterou sice na murálu nenajdeme a zlí jazykové tvrdí, že ji v Čelákovicích zrušili. Ale není to pravda…

Celou recenzi najdete v naší nové knize o nádražkách Chcípni do rána na chlupatý zuby!