Kárvár: Pejskové se koušou

„Tak kam to bude, hoši?“ V Indii je to vždycky ode zdi ke zdi. Nejdřív chytnete famózního stopa, který vás přímo z pláže odveze místo do Kumty až o 70 kilometrů dál do Kárváru. Pak půl hodiny hledáte nádraží, až nakonec zjistíte, že je ukryté v lese osm kilometrů za městem – ve vesnici, která se, a teď nekecáme, pro změnu jmenuje Kadvád. Nádražka tu nicméně je. Ale postupně – i se vším tím narážením do zdí.

Continue reading “Kárvár: Pejskové se koušou”

Udagamandalam: Gloria in excelsis Deo

Zahrajeme si takový myšlenkový experiment: Co uděláte, když vám přímo před očima ujede jediný ranní bus do Kólikkótu? Rozběhnete se za ním, abyste měli pocit, že jste pro věc udělali skutečně všechno? Začnete nadávat, abyste ulevili své frustraci z toho, že budete muset sedm a půl hodiny čekat na další? Postavíte se na krajnici a s útrpným výrazem začnete stopovat? Nebo se prostě seberete a půjdete na snídani do nádražky? A bude to nádražka autobusová, nebo vlaková?

Continue reading “Udagamandalam: Gloria in excelsis Deo”

Maisúr: Kolik stojí slon?

Maisúrské nádražce dnes evidentně nejde karta. Dósa není, vadá není, idlí není. Raději tedy volíme strategický ústup do nedalekého železničního muzea. Je nejvyšší čas: pokladník se hroutí na pult a schovává hlavu v dlaních. Jeho kolega zatím zatarasil vchod do nádražky reklamním poutačem a k tomu na celém nádraží vypnuli internet. Apokalypsa visí ve vzduchu.

Continue reading “Maisúr: Kolik stojí slon?”

Dádar: Cvičení pro diabetiky

„Tady jako fakt visí lidi z vagónu ven?“ děsí se Vítek, když poprvé spatří plně vytíženou bombajskou železniční síť. „Neboj, to jsou jenom příměstské vlaky, to je jako jet u nás pár zastávek přeplněným metrem,“ zasvěcuje NP do indické drážní kultury vyjukaného novice. Netrvá to ostatně dlouho a na našem nástupišti zastavuje souprava zcela vylidněná. Naše radost z místa k sezení ovšem netrvá dlouho: na příměstských tratích v Bombaji se prohánějí nejen vagóny vyhrazené pro ženy, ale rovnou celé dámské vlaky.

Continue reading “Dádar: Cvičení pro diabetiky”

Rambukkana: Flákni mu tou židlí o hřbet!

Nebýt nedalekých sloních útulků, byla by Rambukkana jen další šrílanskou vsí, kterou bez většího zájmu projedete na cestě vlakem z Colomba do Kandy. Jenže protože si kousek odsud za na místní poměry nehorázné prachy hrají mahútové s hákem v ruce na ochránce chobotnatců, vystupuje na zdejším útulném nádraží značné množství cestujících. A o ty je potřeba se postarat.

Continue reading “Rambukkana: Flákni mu tou židlí o hřbet!”

Vidžajaváda: Nádražková miska Indie

Není žádné hrdinství cestovat po Indii vlakem druhou spací třídou. Hrdinství je cestovat druhou spací třídou ve čtyřech lidech na sedadle pro dva. Takže když přede mnou na nádraží ve Višákhapatnamu zastavil 12510 GHY BNC Express od podlahy po strop zaplněný Ásámci, začal jsem tušit, že mě čeká hodně perných osm hodin cesty.

Continue reading “Vidžajaváda: Nádražková miska Indie”

Višákhapatnam: Nádražka uprostřed rezervace

Višákhapatnam neboli Vizagapatam, zkráceně Vizag, je taková indická odpověď na Pobřežní hlídku. Ve městě i v okolí můžete strávit jakkoli dlouhou dobu a řešit libovolné problémy vezdejšího světa i celého vesmíru, ale stejně vždycky skončíte někde na pláži, očumujete lidi okolo a ládujete se cukrovou vatou – jejíž barvu brzy přijme i místní nádraží, jen co projde rozsáhlou rekonstrukcí.

Continue reading “Višákhapatnam: Nádražka uprostřed rezervace”

Iláhábád: Jen počkej, zajíci!

No jo, tady už jsem včera byl. Když jsem přijel autobusem z Čitrakútu. Nevšiml jsem si ale, že by tu byla nějaká nádražní hala. Natož nádražka. Tak co tahle hospoda? Je to přímo naproti zadnímu vchodu do stanice. Takže to prostě je nádražka, byť třetí kategorie. A je šuddh šákáhárí. Čistě vegetariánská. Konec diskuse, jde se dovnitř. Mám dvě hodiny do odjezdu. A před hodinou jsem se posilnil jednou knjazovkou.

Continue reading “Iláhábád: Jen počkej, zajíci!”

Módí, móda, moderně a moc!

Naréndra Módí je bůh stylu, o tom žádná. Indický premiér svým vytříbeným vkusem oslňuje, kde může. Původně jsme sem chtěli psát složité rozklady o jeho 56palcovém hrudníku, ale nakonec jsme si uvědomili, že nám k jeho charakteristice vlastně stačí jenom jedna věta: Módí je od Néhrúových dob asi prvním Indem, který obohatil slovník světové módy o svůj vlastní artikl. Mixtape o Modi Jackets sice zatím nikdo nenahrál, naší módní policii však ministerský předseda dělá radost skoro každý den. Podívejme se tedy aspoň na jeho dvanáct nejlepších zářezů.

Continue reading “Módí, móda, moderně a moc!”