Zatím teda to jaro nic moc, co? Na žádný vágusení venku to moc není. Ale nebuďte zoufalí, máme pro vás pár tipů, kam se jít ohřát.
Continue reading “Bubenice, kytaristka a další zábavové kapely přivolávají jaro”

Nausea naučila Dalibora housti
Zatím teda to jaro nic moc, co? Na žádný vágusení venku to moc není. Ale nebuďte zoufalí, máme pro vás pár tipů, kam se jít ohřát.
Continue reading “Bubenice, kytaristka a další zábavové kapely přivolávají jaro”
Albert Vickery je třiašedesátiletý Angličan, který učí v Brně na gymnáziu a má rád kašmír a operu. Proto ho oprávněně naštvalo, že tamní mocipáni chtěli omezit provoz Janáčkova divadla, jehož operní inscenace jsou vysoce ceněné. A tak se rozhodl s tím něco udělat. Vzal fix a na brněnskou radnici vymaloval nevelký nápis Save the Ballet! Save the Opera! Get Angry! Když to zopakoval popáté, zatkli ho, dvacet hodin drželi v cele, dali mu řádně přes držku a (sic!) poplivali jeho epesní kabát z Harrods.
Saráj Róhillá je menší odstrčené nádraží na okraji Dillí, které si NP pamatuje z roku 2005 jako místo vhodné k příjemně prozevlovanému odpoledni. V roce 2012 a v devět hodin večer je ale všechno jinak. Na nástupiště se v nebývalé hustotě snášejí hejna komárů a otevřeno má jen oficiální občerstvení Indických drah. A to je tedy něco.
Continue reading “Saráj Róhillá, Dillí: Dobrodružství v temných uličkách”
Asi jsem fakt buran, když jsem si v londýnské Tate Gallery musel koupit knížku o kolech, kterou navíc napsal Američan z New Yorku. Jenže už dlouho jsem nenašel žádný psaný text, který by mi tak mluvil z duše.
Continue reading “Bike Snob: součást povinné cyklistické výbavy”
V dnešním díle našeho seriálu tentokrát opustíme Dillí a vypravíme se až na jih Indie – do Kéraly. Tenhle svazový stát je známý mimo jiné tím, že v něm tradičně mají silné zastoupení komunisté, konkrétně Komunistická strana Indie (marxistická). A byla to právě CPI(M), která na svém únorovém sjezdu přišla s těmito veselými plakátky.
Continue reading “Indický politický plakát žije 3: Poslední večeře kapitalismu”
V půlce února zavál naši bandičku sněžný chtíč do jednoho z mnoha malebných srdcí rozverné továrny na zážitky jménem Rakousko. Do této země jsme jeli ukojit naše ledově vychlazené choutky již po několikáté. Jsme tlupa konzervativních pankáčů, kteří mají rádi své jisté. Přeci jen Rakousko bylo po několik století jedna z mnoha českých držav (fikce) a tudíž si i dnes, už jako cizinci, můžeme užívat spoustu věcí jako doma. Například se tam jezdí vpravo jako u nás, vlaky mají zpoždění opravdu jen výjimečně jako u nás (pokud v nich sedím já) a hlavně, nádraží tam vypadají némlich úplně stejně jako u nás. Inu, Franz Josef znal kopírák a tak přes něj postavil všechna nádraží v celém svém císařství.
Continue reading “Zell am See: Všude dobře, v nádražce nejlépe”
Střet tradice a modernosti je velice oblíbené téma mnoha indických společenských vědců. Není se čemu divit. V téhle zemi se všechno mění tak rychle, že si na ni ani nestíháte zvyknout. Před sedmi lety měl člověk problém dostat se do internetové kavárny, protože v ní parta místních výrostků pařila Counter Strike. Dnes má také problém dostat se do internetové kavárny, protože už skoro žádné nejsou. Většina z těch, kdo potřebují přístup na net, už ho má v chytrém mobilu.
Continue reading “Indický politický plakát žije 2: Tradice versus modernita”
Zvláštní shoda náhod. A blbá. Ráno jsem přemýšlel, jak v posledních měsících odcházejí moje idoly. Magor, Václav Havel… Odpoledne přijdu domů a dozvím se, že zemřel Bronislav Poloczek. Nechci teď popouzet nikoho, kdo se právě pouští do kvalitativního srovnávání těchto osobností – chci jen zkrátka říct, že jsem je měl všechny tři rád a je mi líto, že už nejsou mezi živými.
Přicházím s krátkým dodatkem k loňské sukovici na novou etiketu lahvového piva Braník Světlý.
Dneska máme Mezinárodní den žen, což je ideální příležitost pro angažovanej street art. Takže tady máte pozdrav z našeho hoodu – u nás totiž víme, co je správný! Pořádně to oslavte, ale nezapomeňte, proč vlastně tenhle den vzniknul a hlavně, že ve spoustě zemí pořád ještě čas k oslavám nenadešel…