Tak už je to tady, Klaus předevčírem podepsal zákon o přímé volbě prezidenta. A protože nikdo z nás nechce, aby nám za rok vládnul Okamura, dali jsme hlavy dohromady a popřemýšleli nad ideálním kandidátem.
Správný brak sděluje hlubší poselství o světě
Jako pozvánku na naši nejoblíbenější filmovou akci, Festival otrlého diváka, jsme pro vás letos přichystali něco zcela jedinečného. Místo nudného představení promítaných filmů se nám povedlo vyzpovídat experta ze všech nejpovolanějšího, muže, který braku zasvětil celý svůj život, skutečnou šedou eminenci béčkové kinematografie, gurua našeho pokleslého Kina 205… pana Masoxe Vegu! Chcete-li vědět, co se doopravdy skrývá pod slovem brak, čtěte dál!
Continue reading “Správný brak sděluje hlubší poselství o světě”
Větrníky!
Větrníky!
Jste světlem našich očí, manou našich chuťových pohárků, cukrovou polevou našich šedivých životů, krémem promazávajícím momenty štěstí a sytosti!
Větrníky!
Králové zákusků, ozdoby cukráren, potěchy všech maminek, babiček i tetiček!
Větrníky!
Věrní soudruzi oddaně provázející životem harcovníky nádražních putyk i hrdiny kreslených večerníčků!
Větrníky!
Kalibrační nástrojové pro kvalitu cukráren! S potěšením Vám oznamujeme, že jsme si dovolili založit Vaši vlastní rubriku.
Kam se poděl Jindra Hojer?
Kam zmizel vždy ulízaný hrdina našich dětských snů? He? Pravda je nelítostná. Emigroval do Západního Německa a začal si říkat Andreas Dorau. Zůstala mu nezaměnitelná vizáž, jeho foglarovské ideály však sežraly syntetické drogy, blondýny s culíky a krutě rychlý pop. Dnes je již za zenitem své slávy, ale ve svém nejlepším období byl v rámci projektu Die Doraus & Die Marinas neodolatelný. Abyste se stali hvězdami německé nové vlny, stačilo navléci bílé kvádro, namalovat obličej na zeleno, nebo se třeba válet na obří bibli. No, posuďte sami…
Život je jako…
… víte co. A věděli to už v roce 1928 na Letné.
Svatý Jurij a jiné kýče
Pod stromečkem mi letos přistála kniha s velkým Gagarinem na obálce. Už to je samo o sobě důvodem k radosti. Po otevření publikace „Syn Ruska“, vydané ke dvacátému výročí prvního letu do vesmíru, se pak na mě vyvalila extrémní porce sovětského kosmického kýče. A to je, jak každý ví, ten nejvybranější výtvarný styl na světě.
Nad polévkou Phở, díl 1.: Pho Vietnam
Startujeme další vágusí gastrorubriku. Ano, svět českého foodbloggingu je už dlouho posedlý vietnamskou kuchyní a ani my nesmíme zůstat pozadu. Jestli ale čekáte další rozbory struktury nudlí a růžovosti hovězího, jděte se vycpat na farmářský trh (sukovici na ně!). Víme, že více než jídlo samotné jsou důležité rozhovory, které nad ním vedete. Proto budeme v téhle rubrice nad mísami vietnamského vývaru zpovídat budoucí titány českého společenského života z řad našich přátel a známých. Těště se na postřehy o středoasijských diktátorech, vodních buvolech, discu, crustu, socialismu i haute couture.
Jako první vyrážíme do bufetu s všeříkajícím názvem Pho Vietnam na dolním konci náměstí Jiřího z Poděbrad. Mají to tam v pravém vágusím stylu, tj. na stojáka, s plastovými lžičkami a výhledem na polívku bublající v kuchyni. Společnost mi dělá Lenka, odborník na reklamu a hru na housle, budoucí marketingový superpadouch a žižkovská Ramona Flowers.
Papíroví kovbojové, samuraj a rudá armáda
Vezměte scénář z hodně špatné kovbojky. Osamělý cizinec, osudová žena, padouch týrající malé městečko, zamlklý barman a všechny věci okolo. Pak přimíchejte trochu Kill Billa – zběsilé kung-fu bitky, samurajské meče v měsíčním světle a nepravděpodobné dialogy. Celé to zasaďte do neumělých papírových kulis jako z Nauky o snech. Pořád to není ono? Přidejte hlas divadelního vypravěče, barvy jak z Kwaidanu a navrch hoďte gangstery a revolucionáře v červených maoistických montérkách. Výsledkem je Bunraku – povedený akční film, který trestuhodně zapadl a vy ho prostě musíte vidět.
Continue reading “Papíroví kovbojové, samuraj a rudá armáda”
Hovory z číny
Exposure – The Factory
Dřív se dýmající hutě na jihu Ostravy jmenovaly po prvním dělnickém prezidentovi, teď zas po indickém magnátovi. Nápis na bráně se možná změnil, ale za ní pořád zůstává dost špinavý byznys, přeneseně i doslova. Poslední dobou si toho naštěstí začíná všímat stále více lidí.