VÁGUS.CZ

Pod svícnem největší tma. Leda to vysvětluje, proč jsem se stále neodhodlal k zaznamenání stavu nádražky v Radotíně, s kterou jsem již mnohokrát měl čest. A to má přitom svá specifika – otvíračku jen ve všední dny a třeba i zelené, polstrované židle připomínající majestátní vladařské trůny.

(more…)

Výpravy realizované na poslední chvíli zpravidla dopadají buď nebývale zdařile, nebo také katastrofálně. Krátký výlet na lesní sešlost Ars Poetica patřil mezi první možnost, a to i proto, že jsme si dlouhou cestu do Dvora Králové nad Labem zpestřili krátkým setrváním v jaroměřské nádražce. Jak jsem po provětrání vágusího archivu zjistil, nádražní restaurace v Jaroměři nikomu není žádným tajemstvím, přesto se rád podělím o těch několik poznatků a dojmů z vlastní krátké návštěvy.

(more…)

Online seznam nádražních restaurací očividně prošel tolik potřebovanou aktualizací a revitalizací, a tak mi bylo dáno se doslechnout o tajemném podniku ve Smržovce, tam na Severu, který nese lákavý název Bistro Kufr. Nebylo nad čím se dlouze rozmýšlet, a tak jsme první volný den v půlce letošního února vyrazili na expedici. Po zkušenostech s minulým výletem do nádražky v Moldavě jsem se poněkud bál strastiplné cesty, což se paradoxně nestalo a do destinace jsme z Prahy dorazili za necelou hodinu a půl, tedy přímo expresně. Až jsem byl z té rychlosti mírně rozhozen, a tak jsem před vstupem chvíli otálel, skákal po závějích navršeného sněhu a užíval si příjemné očekávání, které podpořil i autentický vzhled exteriéru a fakt, že Kufr leží přímo na peróně.

(more…)

O čakovické nádražce již referováno bylo. Je to ovšem už nějaký pátek. Sám jsem ji poprvé navštívil nějaké tři, čtyři roky zpátky, když jsem prováděl tzv. terénní výzkum v rámci přípravy podkladů pro bakalářku o nádražkách. Už tehdy mě pan výčepní informoval o svých budovatelských plánech, které čítaly mimo jiné i expanzi do zadních prostor, kde měla vzniknout, a teď pozor, čajovna. Tato vize světlých zítřků se záhy naplnila. A tak prostor, který o desítky let zpět okupovaly hloučky dělníků z fabriky Avie (jež se nachází naproti, přes koleje) snídající rum a pivo po vzoru Franty Sahuly, provoněl čaj a vodní dýmka. A rozlité pivo. Já to nicméně měl možnost zjistit až před několika týdny, kdy jsme se s veselou společností a domácím vaječňákem odhodlali k víkendové výpravě do bájných Čakovic.

(more…)

Když jsem se po Vánocích vypravil na expedici do Skotska, tajně jsem doufal, že se při putování poštěstí a ocitnu se v nádražní restauraci. Což o to, je to naděje, kterou v sobě v podstatě chovám neustále, v podstatě životní pocit, že při absolvování jakékoli trasy by se mohl přidát zázrak a já bych objevil nový drážní lokál. O Británii jsem si ale iluze nedělal a ani se nenamáhal s tzv. domácím úkolem, kde bych se nádražku snažil dopředu dohledat. A přece.

(more…)

Nádražky se obvykle snažím objevovat tzv. za pochodu a soudím, že je to mimo jiné nejpoctivější metodika. Okolnosti dané pobytem v Belgii mě ovšem nutí zkoušet i jiné cesty. Jinak bych zřejmě neměl o čem psát, neboť reálné průzkumnictví v terénu se příliš neosvědčilo. Čarovné formule „buffet de la gare“ či „stationscafé“ v kombinaci s gůglem ovšem fungují až překvapivě dobře, a tak můžeme přítomnost nádražek sledovat též na internetu. Jen díky tomu jsem nyní objevil řadu lokalit, které by měly oplývat luxusem nádražní restaurace.

(more…)

Cesty po belgickém království mě naučily, že bych svá očekávání týkající se nádražek měl držet při zemi. Na to, že je tu železniční síť hustě prorostlá jak dobrá slanina, tak jsem na drážní stravovací zařízení narážel jen pomálu. Nepočítám tedy pochopitelně standardizované jednotky bufetů a fastfoodů – to by nebylo fér.

(more…)

Trochu jsem dopředu tušil, že s nádražními restauračními zařízeními v Belgii to nebude podobná lahoda, na jakou jsem zvyklý z domovské železnice. Taky že správně – co jsem zatím spatřil a navštívil, mě příliš nezaujalo. Ani čekárny nenabídnou toho osobitého genia loci, který člověka přepadne v tuzemsku. Zářnou výjimku se mi ovšem poštěstilo navštívit v letitém městě Leuven (česky též Lovaň), kousek od Bruselu.

(more…)

Expedice do moldavské nádražky se chystala dlouho. V podstatě jsme si představovali, že půjde o něco obdobného, jako je legendární expedice Kryštůfka Robina na severní točnu (viz Kapitolu 8). Minimálně světovou stranou a počasím by to odpovídalo – Moldava se nachází v lesích na severu Čech, na hranicích s Německem a intenzivní přeháňky trvaly už od pátečního večera, kdy jsme z Prahy vyrazili směr Ústí nad Labem.

(more…)

Nádražní restaurace dokáží být silně návykovým fenoménem, trochu si tak představuji úzus heroinu. Proto jsme se svrbění našich drážních duší a absťák rozhodli zahnat organizovaným letním výletem, v rámci kterého jsme se nádražek měli nejlépe přesytit.

(more…)