Flip, Masarykovo nádraží: Ostrůvek pozitivní deviace?

27 Srp

Praha nebo Zlín, prašť jak buchni. Jméno Flip vždy indikuje podnik navýsost pochybný. Ale zatímco vietnamské štětky a italské pasáky z legendární zlínské diskotéky vyhnala přestavba, nádražka na Masaryčce suverénně přežila i rekonstrukci železniční stanice.

O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet, praví klasik. A tak jsem mlčel. Mlčel jsem celé tři roky – od chvíle, kdy jsme do Flipu zavítali společně s KZ. Ona byla zcela odvařená z nabídky zubních past a dámských tamponů mezi plyšáky ve vitrínce, já z toho, že jsme tehdy místo objednaného smažáku s hranolky dostali smažák v housce. Což by samo o sobě nebylo ještě tak hrozné, kdyby to nebyl smažák v housce sám o sobě. Jakože smažák ⇔ smažák ∧ v ⇔ v ∧ houska ⇔houska. Nic víc. Ani přes toto gastronomické faux pas a dvě hodiny dušnosti jsem však na Flip nezanevřel, a navzdory svému mlčení se v něm nikdy nezapomenu zastavit aspoň na jedničku. Nemůžu si pomoct, prostě mě tahle díra na Masaryčce nějakým zvláštním způsobem přitahuje.

„Pane, nespěte, máte tady pivo!“ třese někdo klimbajícím chlapíkem vedle mě, zatímco u protějšího stolu hrajou štamgasti na stojáka karty. „Proč ten mariáš nehrajete ve třech?“ táže se zvědavec poté, co se přesune o stůl dál. „Protože je to složitý,“ zní odzbrojující odpověď. „Dívej, to jsem přes noc vysoustružil!“ haleká mi mezitím do ucha šedivý pán ve vaťáku a strká mi pod nos jakýsi samorost s nabídkou výhodné koupě. Ještě že člověk nemusí věřit všemu. Podobnou roztodivnou veteš sem stařík nosí v igelitce skoro každý den. A mám-li právo hodnotit, za jeho nejlepší zářez považuji prodej starého tranzistorového rádia ukrajinskému instalatérovi za dvě rundy panáků. Nepsaným kápem lokálu je však muž s koženkovým rybářským kloboukem. On je tím, kdo určuje témata konverzací, chvíle pro přípitky i zasedací pořádek, byť na stojáka.

Jestliže jsem tři roky mlčel, pak i proto, že většina mých kamarádů mé nadšení pro Flip nesdílela. „V jakém stavu osobnosti musí být člověk, který se uprostřed příjemného jarního odpoledne narve do tří vrstev teplákovek a jde se macerovat startkama do toho nejvíc ekl baru na Praze 1?“ ptal se mě Matouš, když jsem ho kdysi do Flipu zavlekl. „Tahle scenérie je ztělesněním bytostného zoufalství a života mimo jakoukoliv kontrolu,“ odplivl si ještě, když jsem se pokoušel chabě argumentovat. Ne, tohle nemělo cenu. Flip existuje v úplně jiném časoprostoru, a pokud zrovna nešlápnete do té správné králičí nebo červí díry, můžete se s jeho paralelní realitou úplně minout.

Flip je místo, které od vašich smyslů vyžaduje buďto absolutní odevzdání, anebo stoprocentní soustředění. Místního genia loci vskutku nelze pochopit během jediné návštěvy, a pokud si na to troufnete, budete jen za debila jako tenhle člověk z Yelpu, který snad ani nebyl uvnitř. Jinak by nemohl napsat takovou kravinu, jako že se ve Flipu pivo točí. Samozřejmě netočí. K dostání je pouze bohatý sortiment lahváčů, jimž vévodí desítka Regent za 17,- + 3,- záloha. Možnost, že vyfintěný recenzent došel až do zadní části lokálu, je vzhledem k jeho štítivosti už zcela nepravděpodobná. A dobře mu tak. Zadní trakt s denním barem a záchodem je druhý level pro zasvěcené tovaryše a velmistry rytířského i vodovodního řádu. Promítá se to i do cen: snad všechna piva tu mají o 2 koruny dražší, připlácí se za kultivovanější prostředí, upravenější servírku a televizi. Přidejte k tomu dokonale kreativní využití prostoru, kdy se dozadu leze skoro přes šatnu personálu, a je vám jasné, že bar při své návštěvě Flipu nemůžete vynechat. Pozor však – lahváče z bufetu nesmíte přenášet dozadu!

A jídlo? „Nejlepší párek v rohlíku na celé Praze 1!“ vyhrkl Haimi, když jsem se ho ptal, jestli taky nemá z Flipu nějaké zážitky. „Ale to asi v té konkurenci není tak těžké,“ podrbal se vzápětí za uchem. Dodal však, že do Flipu dokonce kdysi vzal i svou holku. Na to, jak se jeho vztah vyvíjel dál, už jsem se ho radši neptal. Já jsem však ani po úvodním tatarkovém fiasku na místní smažák v housce nezanevřel. Za 30 korun si ho tu dám vždycky, a tatarka už teď vždycky hezky vzlíná do ubrousku. Z další nabídky zaujme třeba akce topinka k pivu za 2,- Kč, což je možnost, kterou jsem popravdě nikdy nevyužil. Kolují totiž zvěsti, že topinky bývají ohřívány v mikrovlnce a podávány ve skupenství, jež nelze rozžvýkat.

„Máte nějakou polívku?“ táže se lačnící vágus s otevřeným batohem. „Vidíte ji snad tady někde napsanou?“ drtí ho nemilosrdně brýlatá bufetářka a nebohý hladovec zahanbeně mizí se sklopenýma špinavýma ušima. „Ty seš na ně tak hnusná,“ vyčítá rázné ženě barmanka ze zadního traktu. „Já vím, ale ono už je skoro osm, na zdvořilosti už takhle před zavíračkou nemám sílu,“ odpovídá s odzbrojující upřímností nekompromisní bufetářka.

A nějak podobně se to má s mojí recenzí. Aby však byla aspoň trochu vyvážená, rozhodl jsem se na závěr dát prostor i dvěma dámám z redakce.

Mari:
Ostrůvek (pozitivní? Nebo prostě jenom deviantní?) deviace v moři – čeho? Asi v moři velkoměsta. Brána do (paralelního) světa, ve kterém slovo štamgast nabírá jaksi úplně jiných rozměrů – uprostřed Prahy. Vědí štamgasti, že existuje Praha? Jaké je propojení mezi lidmi tam uvnitř a světem venku? Je tam skutečně mnoho vrstev – doslova. Nevím ale přesně, čeho jsou to vlastně vrstvy. A nevím, jestli to chci vědět. Kdybych si plánovala etnografický výzkum téhle části Prahy, začnu určitě ve Flipu. Z odborného hlediska i po těch třech minutách, co jsem tam strávila, můžu zodpovědně říct, že tenhle podnik je určitě pokladnice příběhů.
A fakt to tam smrdí.

Veru:
Mně přijde hodně ilustrační moje story, jak jsem Flip hledala. „Nevím,“ odpověděli všichni, koho jsem se na Masaryčce ptala. Když jsem zabloudila do květinářství a zeptala jsem se, zda ta internetová kavárna ve druhém patře náhodou není Flip, madam se trochu urazila. „No fakt není,“ řekla příkře, ale pak mi velmi ochotně a polopaticky popsala cestu. „No ale být váma, tak bych tam radši nechodila,“ řekla mi na rozloučenou.

Pokud jste dočetli až sem, jistě vám došlo, že Masarykovo nádraží nabízí celou řadu mnohem útulnějších podniků, u nichž by se návštěvník nerozpakoval použít označení nádražní restaurace. Flip je však ta nejopravdovější nádražka všech nádražek, i když se do ní chodí z tramvajové zastávky. V jejím rohu totiž visí obrovská železniční mapa České republiky, a to je důvod dosti pádný. Všude jinde, kam oko dohlédne, pak visí nabídky pokrmů a nápojů. V jejich změti pak může pozorný čtenář objevit, že tento denní bar nenese své jméno nadarmo, neboť jeho provozovatel se jmenuje Zdeněk Filip.

Bistro Flip
Otevřeno denně 7:00–20:00
Atmosféra: mimo veškeré kategorie
Obsluha: *
Pivo: * *
Jídlo: * *
Hajzlíky: * * * *

2 Responses to “Flip, Masarykovo nádraží: Ostrůvek pozitivní deviace?”

  1. kopo55 29. Srp, 2014 at 13:10 #

    Chodím tam okolo každej den. Nejsem žádná dámička, ale zatím jsem nenašel odvahu tam vkročit. Důvod byl jasnej – v létě, když mají otevřený okna je cítit ten pravý “duch” místa až na chodník :) a to netuším, jestli se tam kouří nebo ne :)
    Je to prostě podnik pro drsný lidi a jeho recenze je naprosto přesná – je to svět na jiný planetě :)

  2. Zuza 01. Zář, 2014 at 17:18 #

    Byla jsem tam poprvy tak pred dvema mesicema a nechapu, ze jsem tam nezavitala uz driv!! flip je bajecnej,dala jsem si drstkovou a pritom konverzovala s bulharama, ktery me zvali na kafe..atmosfera bufetacka, takze pohoda. Nechapu, co ty lidi tahne vedle na pizzu. Svet flipa je prave na spravny planete! Kez by misto kazdy bageterie byl jeden obri flip.