Divoký kapitalismus a sociální nadstavba

Polovina devadesátých let, na českou hokejovou scénu vlétl hokejový klub z Valašska a na dlouhých sedm let opanoval nejvyšší hokejovou soutěž. Vsetín ovšem kromě úspěchů na ledě přinesl do zatuchlého prostředí českého sportu i mnoho dalších elementů, které by neměly zůstat zapomenuty. Říkali tomu „sociální nadstavba“.

Continue reading “Divoký kapitalismus a sociální nadstavba”

Kabinu musíš umět přechcat aneb Psycho dorostenecké kopané

Kuneš: Pročs vlastně přestal hrát fotbal, bro?

OuBí: Víš, jak to je v dorosteneckým fotbale, kdy přijdeš do kabiny a borci tam na sebe vytahujou čuráky a baví se o tom, jak má kdo velkého nebo malého šulina a kdo má svěšenou prdel? Myslel jsem, že když člověk bude hrát třetí ligu se staršíma kopačkama, tak z týhle demence nadobro vypadne. Mýlil jsem se… Samozřejmě se tam našly cenné výjimky, ale ty byly koneckonců i v dorostenecký kabině. I díky nim jsem to nezabalil o několik let dřív.
Tys skončil proč? Srali tě trenéři a ty sis chtěl raději číst Holana?

Continue reading “Kabinu musíš umět přechcat aneb Psycho dorostenecké kopané”

Dobře už bylo

Jo, vydali jsme další ročenku. Tenhle sborník vznikal v těžkých bolestech více než dva roky, za něž se toho v našem světě i ve světě kolem nás stalo až příliš mnoho. První texty jsme začali psát koncem léta 2016, první ilustrace vznikaly před Vánoci 2017, zatímco teď nám končí říjen léta Páně 2018. Nebudeme vám zastírat, že je to na obsahu ročenky vidět, pokud vlastně ještě lze nazvat ročenkou něco, co vzniká půlku volebního období. Některé texty mají platnost nadčasovou a věčnou, jiné zastaraly až překvapivě rychle. Ale vlastně to tak nějak všechno dává smysl. Dobře totiž bylo tehdy, kdy ještě naše texty dávaly smysl. Dobře bylo tehdy, kdy svět ještě dával smysl.

Ročenku věnujeme všem, se kterými nám kdy bylo dobře.

Koupíš ji za 89 korun, piš na knjaz tečka milos zavináč email tečka cz

Continue reading “Dobře už bylo”

Mluvící kůň jako svědomí civilizace

Přiznal jsem, že naši Hvajninimové, kterým říkáme koně, jsou našimi nejušlechtilejšími a nejspanilejšími tvory; že vynikají silou a mrštností, a náležejí-li k urozeným lidem a sedlají se na cesty a dostihy nebo zapřahají do kočárů, zachází se s nimi velmi šetrně a opatrně tak dlouho, až ochoří nebo se zchvátí; pak se z nich stáhne kůže, a stojí-li za něco, prodá se, a jejich trup se dá sežrat psům a dravým ptákům.
— Jonathan Swift: Gulliverovy cesty (přel. Aloys Skoumal), Praha 1963, str. 200

Continue reading “Mluvící kůň jako svědomí civilizace”

Kulometem na velkou trefu

aneb Fotografie jako sázka

Nikdy jsem nesázel, hazardní hry nehrál a nevyplnil ani jediný tiket Sportky. Na dostizích v Chuchli jsem v životě nebyl. Ba ani proherní automaty nebyly s to mě zaujmout. Kritický realismus, který je mi vlastní a jenž bývá mylně pokládán za pesimismus, mi většinou nedovoloval vytvářet si jakékoli naděje ohledně čehokoli. Bez naděje prý nejde žít. To je velice rozšířený omyl. Bez naděje žít lze, není to vysloveně příjemné, avšak je to rozumné. Je totiž mnohem výhodnější žádnou naději nemít, než se posléze vyrovnávat s frustrací z jejího nesplnění. Sázet ovšem bez naděje a jisté míry optimismu vskutku nelze.

Continue reading “Kulometem na velkou trefu”

Vítězové bez výhry

Přišlo vám někdy nespravedlivé, že koně, kteří se na dostizích nejvíc nadřou, dostávají jen směšné odměny? Zdaleka v tom nejsou sami. Startovní čísla, katalogy, společenský oděv, nervozita, poslední přípravy a soustředění závodníků… tedy soutěžících. I když je atmosféra podobná, nenechte se zmást. Vágus zamířil na klavírní soutěž.

Continue reading “Vítězové bez výhry”

Kdyby koně měli ruce…

Na přelomu 19. a 20. století šílí celé Německo po koni jménem Chytrý Hans. Arabský hřebec dovezený z Ruska dokáže za kus mrkve vypočítat jakýkoli matematický příklad. Lidé jsou nadšení: Tak přece! Ti krásní a ušlechtilí tvorové jsou nadáni i rozumem! Není ostatně divu. Je to teprve pár let, co Charles Darwin definitivně prokázal, že člověk povstal z opice, a tak je teď v módě hledat u každého zvířete náznak lidské inteligence. A Chytrý Hans poklepáváním kopýtek nejen hravě sčítá a odečítá, ale na rozdíl od většiny diváků i umocňuje a odmocňuje. Geniálního koně postupně zkoumá třináct vědců a všichni odcházejí se stejným šokujícím výsledkem: Hansův majitel, Wilhelm Von Osten, skutečně naučil svého koně počítat.

Continue reading “Kdyby koně měli ruce…”