Faizábád, díl druhý: Válka nervů, válka nerdů

V minulém díle jste viděli: Po konzumaci večeře nevalné chuti a úprku před hladovou opicí a zuřivými komáry se uřícený NP ukrývá na faizábádském nádraží. Ještě než mu stihne klesnout tepovka, je vystaven další šokující situaci – navzdory původním předpokladům se ve staniční budově ukrývá i nádražní restaurace. A on se zrovna najedl! Jeho zděšení však trvá jen do chvíle, než si v hlavě spočítá, že je teprve osm večer a vlak do Banárasu jede až ve tři čtvrtě na dvě ráno. Hlad tedy ještě určitě přijde…

Continue reading “Faizábád, díl druhý: Válka nervů, válka nerdů”

Jiný svět je možný

Pár tipů na první májový týden. Líbání pod třešní povoleno, ale musí být politicky uvědomělé!

Akce týdne
ÚSTÍ VOLÁ SOS!
1. května, Ústí nad Labem
Není žádnou novinkou, že neonacisté a fašisté zneužívají k propagaci svých „myšlenek“ již tradičně i první májový den. Letos se rozhodli uspořádat největší akci v Ústí nad Labem – tedy jistě ne náhodou ve městě s početnou romskou menšinou. Ve městě se chystá několik protiakcí, můžete si vybrat, jestli vaší nátuře více odpovídá shromáždění Strany zelených nebo sdružení Konexe, nebo se radši pokusíte celý náckovský pochod zablokovat.

Continue reading “Jiný svět je možný”

Poznej svoje město 39: Vstalť této chvíle!

Na Hromnice – sukovice. Trvalo to dva měsíce, než jsme se dokopali k dalšímu kolu naší poznávací soutěže. Ale zato tu máme velikonoční speciál. Kdo správně odpoví do pondělka, vyhrává nejen právo výkopu v příštím kole, ale i láskyplný šleh pomlázkou/tatarem/karabáčem/žílou (dosaďte dle svých regionálních preferencí).

Continue reading “Poznej svoje město 39: Vstalť této chvíle!”

Faizábád, díl první: Láska na první pohled

Jak již řečeno, Ajódhja je zapadlé a napůl rozpadlé město v Avadhu, o kterém by snad nikdo pořádně nevěděl, kdyby v něm hinduističtí radikálové v roce 1992 nebyli zbourali Báburovu mešitu. Protože místo slibovaného Rámova chrámu na místě zatím postavili jen kilometry a kilometry policejních zátarasů, není toho tady až tolik k vidění. A pokud byste se sem přece jen vypravili, je velice pravděpodobné, že z vlaku budete vystupovat v sousedním Faizábádu, což je ještě větší díra.

Continue reading “Faizábád, díl první: Láska na první pohled”

Fantóm kulturní

Kam, co, kde, kdo, jak, co, proč, kde?!

Akce týdne
ANARCHISTICKÝ FESTIVAL KNIHY
19. –20. 4., Café V lese/Pilot
Velmi zajímavá akce věnující se knihám a lidem, kteří nemají rádi systém! Budete mít možnost nejen si nakoupit (vyměnit) mnoho zajímavých publikací, ale i poslechnout pěknou řádku přednášek s aktuální tematikou (Ukrajina, Bosna, současné sociální boje, problematika rozvoje měst…). Pozornost upřete i na doprovodný program, tedy třeba na koncerty či „vlastivědné procházky“. Ale čeká vás toho mnhem víc! Kdo zůstává na Velikonoce v Praze, neměl by Krymskou rozhodně minout.

Continue reading “Fantóm kulturní”

Zbraň hromadného ničení

Ajódhja je menší město na severu Indie, které vešlo do dějin zejména tím, že tady v roce 1992 dav hinduistických fanatiků zboural mešitu z 16. století. Od té doby je Ajódhja plná policajtů, kteří vás budou neustále lustrovat a šacovat, abyste třeba nespáchali nějaký atentát. V tom případě ale vůbec nechápu, proč tady povolují prodávat tohle.

Continue reading “Zbraň hromadného ničení”

Z maloměsta do Polska a zpět

Co nového v pakulturních luzích a hájích…

Akce týdne
BARDZO FAJNÝ VEČER #2 – POLSKÝ HIP HOP
3. dubna, Bio Oko, 20:30
Za našich mladých let bylo na maloměstě nutné zařadit se do nějaké skupiny, dnes by se možná řeklo subkultury. Základní možnosti byli tři – buď jste jezdili na diskotéky, nebo jste navštěvovali místní rockové, bigbítové a metalové koncerty (což v létě vyvrcholilo odjezdem na nějaký hipísácký fesťák, ideálně Trutnov), anebo jste byli hopeři. Prostupnost mězi těmito skupinami takřka neexistovala, nutné bylo naopak se co nejvíce vymezit – třeba výběrem správné občerstvovny – ba se k členům druhých skupin chovat co nejopovržlivěji jako k jedincům beze špetky vkusu. Já a moji kamarádi, jako příslušníci typu č. 2, jsme diskofily ignorovali a hopeři nám přišli jako totálně směšný a trapný. Na fakt, že brácha mojí nejlepší kamarádky poslouchal polskej hip hop, jsme reagovali zhruba stylem: „Cooooo? Ty vole jako fakt?!“
Pak jsme se někteří rozutekli do světa, kde nás dostihla postmoderna a najednou jsme začali poslouchat tak nějak všechno a dnes vzýváme bohy na alternativních hip hopových koncertech a na zábavu s Divokym Billem bychom nešli, ani kdyby nás platili.

Continue reading “Z maloměsta do Polska a zpět”