Nádražka (podnik v budově stanice), přínádražka (podnik maximálně naproti přes ulici), diskvalifikováno. Pravidla almanachu nádražních restaurací hovoří jasně, otevřít si hospodu za rohem od vlakové stanice si sice zaslouží pochvalu, ale na mapu nádražek vás to nedostane. Jsou ovšem podniky, které si trochu benevolence zaslouží.
Kladno Švermov je samoobslužná vlaková zastávka, jedna kolej, jízdní řád a přístřešek – na to, aby šlo o vlhký sen Správy železnic, chybí jen více zábradlí a rumiště. Stačí však sejít sto metrů po ulici Průmyslové, abyste se ocitli v lokále, kde je v zatuchlém vzduchu hodně cítit právě benevolence. A podle toho, ve které části podniku se zrovna pohybujete, přibude závan cigaretového popela, který neustálým přimetáním zaobluje rohy místnosti, anebo kuchyně, která vydává jídlo protikladných kvalit. A nemusíte být zrovna šarlatán, abyste podle odéru místních toalet poznali, že tu byl už párkrát někdo, kdo by si měl nechat vyšetřit játra.
„Nojo, to se stane, sklenička se rozbije,“ říká pan provozní a s klidem zametá střepy od panáka. Předcházel tomu hod přes stůl, a že bylo cílem házet nechytatelně, je všem tak nějak jasné od začátku, stejně jako dobrý rozmar, ve kterém se to událo. Tady se ale z trochy skla nestřílí, na rozdíl od otvírací doby, která cílí především na polední strávníky, méně už večerní popíječe. Při první návštěvě v roce 2019 jsme odjížděli i s důstojným účtem až posledním vlakem na Prahu a štamgasti si libovali, že takhle dlouho neměli v lokále otevřeno už roky.
Pivo nevalných kvalit se snadno odpouští, když ho můžete zalévat lacinými panáky, které vedou ke konverzacím o kérkách. „To máš taky z basy?“ sápe se mi po ruce tak padesátiletý Rom. „Nene, z Letné.“ – „A to sis to dělal sám?“ Lidé ve Švermově jsou chápaví a mají smysl pro estetiku. Jinak by už dávno vyměnili nástěnné menu s variabilními cedulkami – skvělý vynález, který by rád vymyslel každý Japonec. To mražák žádný ceník nepotřebuje – nanuky jsou dávno pryč a bok po boku v něm odpočívají litrová vodka a kuře pamětník. A někde pod krustou ledu možná i filé. Prý tu před pár dny měli na kontrole hygienu – přemýšlím nad tím, když se pak potácím na vlak. A jo, dává to smysl, tomuhle místu se odolává fakt těžce.
Naše třetí návštěva se měla odehrát v létě a měla být spojena s natáčením klipu Povodí Ohře. Termínově jsme se nakonec nepotkali a pak už to nešlo. Věříme ale v opojný comeback, do té doby budeme usínat na polštáři obaleném v ukázkové igelitce s obrázkem, kterou jsme si minule zakoupili jako suvenýr. Protože kolik nám ještě zbývá lokálů, ve kterých se s vámi výčepák opije tak, že vám nakonec poddimenzuje útratu o dobrých pár stovek, ale vy mu dáte o pár stovek víc, protože je tak báječný? Projekty nemají duši a výčepní hostinec, jako je ten v Kladně-Švermově, nelze naplánovat, otevřít a provozovat. Do něčeho takového je jednoduše potřeba dozrát. Jako ten odér na místních toaletách.
Terminus VP
