Zugdidi: Místo, kde nabereš celoživotní zpoždění

13 Pro

Tahle srpnová noc v Zugdidi byla příliš krátká a následující letní den příliš horký na to, abychom šli spát. Dopujeme se rychlými cukry z čurčchely, gruzínské falické odpovědi na Snickers, bereme tágo a za deset minut jsme na konci té nejslepější gruzínské ulice. Upocený taxikář Zviad, který věří tomu, že díry v karosérii jeho meďáka postupně transformují v kabriolet, si může být jistý, že i přes nízkou kvalitu jeho vozu se s ním svezeme i zpátky. Dál za řeku Enguri se totiž bez víz nedostaneme. Zbytky energie investujeme do přemlouvání strážných na gruzínsko-abcházské hranici. „Jak daleko můžeme jít? Kde přesně vede hranice? A proč mě tam nepustíte, když jsem se narodila v Abcházii?“ zkouší to na mladé kluky z pohraniční policie moje divoká kámoška z Tbilisi, která musela kvůli násilí na počátku 90. let se svou rodinou z Abcházie utéct.

A to si turisté na Zugdidi cení hlavně toho, že se z něj dá odjet pryč. Buď do hor ve Svaneti, anebo k Černému moři. Zugdidi je něco jako Hranice na Moravě. Město, kudy všichni projíždějí, ale nikdo v něm nestaví. Zugdidi přitom může být vším, jen ne místem volného pohybu. Deset minut za městem stánky s melouny pozvolna přechází v gruzínsko-abcházskou hranici. Ta segreguje Abcházce a Gruzínce od snů o společné budoucnosti. Tady ještě čas na Kalendárium Saskie Burešové nenastal. Toto je místo, kde se Kalendárium teprve píše.

Stejně jako hranice do Abcházie, tak jsou i zugdidské nádražkové stánky po příjezdu nočního vlaku z Tbilisi zavřené. Koupit si včerejší chačapuri a léčivou vodu Bordžomi a zapomenout tak na družbu s pálenkou ve vlaku, bez které byste v letním nočním spoji z Tbilisi bez fungující klimatizace neusnuli, můžete v supišmarketu „Smart“ poblíž. Cesta zpět do Tbilisi už bývá nádražkami nasycenější. V odpoledních a večerních hodinách neobchází nádražím jen strašidlo Sovětského svazu, ale i konzumu. Na stáncích si můžete dát kafe, které vám bábuška ukuchtí pod pultem na elektrické džezvě. Na pultu najdete křupací a loupací kratochvíle do vlaku. A pivo v plechovkách. V roce 2016 si dokonce má zlatovlasá kamarádka z Přerova na stánku koupila zlatý Zubr. Zboží na stáncích se neroztopí, je levné a dokáže i překvapit. Nádraží tak odpustíte i to, že nedisponuje restauračním zařízením. A na záchod vydržíte do vlaku anebo navštívíte starý špatný „Smart“.

Do Zugdidi jezdí jedny z posledních spacích vlaků v Gruzii. Můžete se vsadit, že původní sovětské soupravy brzy nahradí nové denní vlaky, které už vytlačily spací vozy z Tbilisi do Batumi. V nových vlacích se navíc nesmí od roku 2017 konzumovat alkohol, což z nich dělá nejsmutnější místa v Gruzii. Anebo si raději nevsázejte, protože gambling je v Gruzii tabu a na zdravotní systém se můžete spolehnout asi jako na to, že se Zelení dostanou do parlamentu.

Kromě využití coby škrabátka na stírací losy má totiž každá mince i dvě strany. Na té veselejší straně gruzínské lari, kterou nosím v peněžence pro štěstí na spontánní hovory s kolemjdoucími, jsou vzpomínky na to, co na Gruzii zbožňuji. Její druhou stranu koroduje temno hodné Gothamu. I s celou úžasnou Gruzií za zadkem se totiž dá propadnou ruletě a nabrat na trati ze stanice Zugdidi celoživotní zpoždění. „Tak moc mě měli v kasínu v Radissonu rádi, že jsem od nich dostal zlatou kartu, heh. Nepamatuji si přesné datum, ale cítil jsem se na listopad. Asi se tomu říká štěstí, ten den jsem vyhrál kolem 20 000 dolarů. U rulety nás tehdy bylo pět. Dva Ázerbájdžánci, Gruzínec a Gruzínka, asi pár. Muž prosil tu ženu, která prohrávala, aby přestala a šla domů. Nechtěla, tak odešel bez ní. Když mě prosila, abych ji půjčil peníze, ignoroval jsem ji. Zkusila to na Ázerbájdžánce. Ten jí nabídl 100 dolarů za kuřbu v autě. Za půl hodiny byli zpátky a ona si koupila žetony za 100 doláčů. A hned je prohrála. A pak jsem začal prohrávat i já,“ sdílí se mnou příběhy ze života kámoš ze Zugdidi, na kterého se prohry odjakživa lepí. To, že bude mít jednou u svého hrobu sochu sebe samého u rulety v životní velikosti, je v Zugdidi pravděpodobnější než to, že bude mít možnost se ze své závislosti léčit.

Až otevře vágus.cz nádražkový hřbitov, hlasuji pro to, aby byl v Zugdidi. Městě, kde by měl Nick Cave napsat své další album.

Klárka

Comments are closed.