Tak zase jednou jeden filmový tip. Zaškrtněte si v kalendáři 23. dubna. Tehdy se totiž v dokumentu Jak se vaří dějiny dozvíte o tom, proč Chorvat nepřečte srpskou kuchařku a jak se Milošević pomstil Tudjmanovi. A v titulcích najdete ukrytého i Klostermanna!
Veselé víno… chi chi!
Padlo mi do oka u chladničky s pivem v Bille. Veselé víno. Červené a bílé, úhledně zabaleno ve 2dcl hliníkové plechovce jak spořílkova Coca-Cola. Čůčo v krabici i PET flašce už nikoho nerozhodí, ale tohle? Zpráva o takové zvrácenosti musí být rozšířena mezi vágusáckou subkulturu.
Evangelium podle Miloše
Olomouc hlavní nádraží
Tento článek měl být původně dalším příspěvkem do rubriky o nádražkách. Po večerní osobní zkušenosti s dotyčným místem jsem však bohužel byl donucen poreferovat o něm knjazi Milošovi a vy už možná tušíte proč.
Kniha otázek
O víkendu v Rokytnici jsme se seznámili se zajímavou publikací. Některé otázky nás donutily k zamyšlení. Copak byste na ně asi odpověděli vy?
Máte rád něco, co ostatní lidé ne?
Které slovo má nad vámi moc?
Které slovo má pro vás jiný význam než pro většinu ostatních?
Pohled na co vás obvykle nejvíce osvěží?
Jaká je charakteristická vůně vašeho domova?
Čeho máte doma největší zásobu?
Která z vašich zálib by vás mohla stát život?
Se kterou věcí se budete před smrtíloučit?
Který předmět přenecháte svým potomkům?
Petr Bakalář: Kniha otázek. Portál, Praha 2001.
Kráska a vágus
Můj chlapec má oči jako studánky, líčka jako čerstvě upečené vdolečky, zoubky jako perličky a úplně zarostlou čuňu. Tuhle na mě čekal před barákem a měl na sobě leteckou kombinézu, boty na platformě, jarmulku a na jarmulce nasazenou kšiltovku. Prvně jsem se schovala zpátky do baráku, že tam zůstanu a nevylezu, pak jsem ale odhodlaně vycupkala na podpatcích a v minisukni ven a šli jsme na romantickou večeři. Kráska a vágus! Prostě máme trochu problém sladit náš dress code. Doufám ale, že to nebude překážkou našemu láskyplnému vztahu.
Minulý týden jsem vyhazovala část jeho garferóby k popelnicím. Druhý den potkám váguse, co má na sobě jeho bývalou oblíbenou mikinu. Laškovně jsem k němu vyrazila (oba měli fousy a já mám – jako žena – sníženou rozlišovací schopnost) a v zápětí jsem hodila na těch podpatcích držku. Vágus se ohlédl a ušklíbl se. Tuhle fashion show vyhrál on.
Lysá nad Labem
Lysá nad Labem je špinavé, nevýrazné a tísnivé maloměsto v Polabí. Přesto skrývá historický půvab – centrum města je památkovou zónou a naleznete zde krásný zámeček či kostel Jana Křtitele, oba stavěné ve venkovsky nenuceně zdobném barokním slohu.
Co je však problém. Totiž do centra, jste-li správní vágusové, se nemáte šanci nikdy dostat. Alespoň já navštívil Lysou za poslední půlrok již několikrát, vždycky sám a s minimálně hodinou volného času… nikdy se mi nepodařilo vzdálit se na více než sto metrů od nádraží a o těch památkách jsem si přečetl na wikipedii.
Těžká jsou rána vágusova
“Jsem majitel bytu a vy koukejte do deseti minut vypadnout!” ozvalo se mi nad hlavou dnes v sedm ráno. A co z toho plyne za ponaučení? Že u Pidinsova dědy už cestou z hospody přespávat nebudu.
Šíří se to jako nějaká choroba. A ještě k tomu s úplně kokotským jménem. Kománková už asi chuděra chytá Dědkovy manýry, když je schopná takové zhovadilosti věnovat v Reflexu celé tři stránky. A copak že to tu vlastně tentokrát máme?
Kladno
Kladno, to je to město, a zdejší nádražka má tím pádem svoje kouzlo i kolem deváté ranní v poslední adventní neděli.