Zhruba uprostřed Švédska se nachází 1420 metrů vysoký masív Åreskutan, údolí pod ním je zalité jezerem Åresjön a na jeho břehu leží městečko Åre. A v městečku, které je mimo jiné kolébkou freestyle lyžování, se nachází krásná nádražka. Alegorie s pozlátkem opředeným Špindlerovým mlýnem ale není úplně přesná, neboť tohle místo, ač taky dost posh, si právě i díky železnici zachovalo autenticitu.
Kysak: Šariš a Karpatská horká
Do Kysaku jsem přijel vlakem z Michalovců. Říkal jsem si, že si dám jedno rychlé a pak popojedu do Margecan, kde to znám a mám to tam rád. Nakonec jsem však do Margecan nejel, protože jsem se rozseděl.
Borová u Poličky: Lahvové to go
Je nedělní odpoledne a já konečně naplnil slib našemu psovi, výlet jen nás dvou, bez dětí, v klidu zimního lesa. Únorový pochoďák Ždárskou vrchovinou zakončujeme v časovém předstihu v obci Borová u Poličky, ležící na lokálce Žďárec u Skutče – Polička. Čas zbývající do odjezdu vlaku vybízí k návštěvě občerstvovacího zařízení a tak v místě zjišťuji dostupné možnosti. Hle, hned v těsné blízkosti nádraží, v bývalých prostorech skladů dráhy, je nové bistro, nabízející dle googlu rozličný sortiment. Přes mé původně jiné představy o místním lokále jdu sem a v tu chvíli netuším, že by se mohlo jednat o předmět recenze doličné.
Ráňčí: Konzum mezi maoisty
Do Ráňčí rozhodně nemíří davy návštěvníků Indie z dalekého západu. Není to ani tolik způsobeno nedostatkem přírodních nebo kulturních zajímavostí, jen prostě v konkurenci jiných destinací nemá hlavní město jednoho z nejchudších států šanci uspět. Když už se do Ráňčí zápaďáci dostanou a nedejbože otevřeně přiznají, že by se chtěli zdržet delší dobu, rovnou se o ně začne zajímat indická tajná policie. Obávají se totiž, že si přijeli plnit revolucionářské sny u naksalitů – místních maoistických guerill.
Děčín: Návrat ztraceného syna
Jsa majitelem „in-stovky“, připadá mi ten život najednou nějak jednodušší. Teda ne že bych i v dobách dřívějších nenajezdil vlakem pár tisíc kilometrů měsíčně – jenom jsem to prostě přestal řešit. A tak když zrovna vyhlásím prokrastinační den, zajedu si z Budějovic na pivko třeba do Děčína.
Michalovce: Šariš, predátoři a plameňáci
Do Michalovců přijíždím autobusem z Užhorodu. Jsem lehce zmaten tím, kolik je, protože jsem vyjížděl ve dvě, asi hodinu trvala celní kontrola na hranici a zároveň s návratem na Slovensko přejíždím do jiné časové zóny. Z autobusu vystupuji přímo na autobusovém terminálu, který je hned u vlakového nádraží.
Josefův Důl: Vzhůru do bezvědomí
Z nádraží jednou nohou na Jizerskou magistrálu, anebo taky do Kiosku Dřevěnka, který supluje místní nádražní hostinec. Turisty láká horskou rustikálností, lufťáky vzdáleností od tenisových kurtů a lokály cenovými relacemi a tím, že je to jediná kloudná hospoda široko daleko. Kolegové z mojenádražka Kiosek jako nádražku neklasifikovali, ale za mě splňuje všechny parametry, a to max. 30 metrů od nádraží, pivo a velký panák pod třicet, tedy lidové ceny, výzdobu lokálu ve službách lidové tvořivosti a výrazně inkluzivní prostředí.
Zpívejte, dítky, koledy (2. část)
Co posloucháme o Vánocích za koledy? Oslovili jsme naše přátele a příbuzné, aby nám prozradili svůj nejoblíbenější (nebo nejbizarnější) československý cover zahraniční písně.
Zpívejte, dítky, koledy (1. část)
Co posloucháme o Vánocích za koledy? Oslovili jsme naše přátele a příbuzné, aby nám prozradili svůj nejoblíbenější nebo nejbizarnější český cover zahraniční písně.
Margecany: Zápisky z mexického tažení
(dokončení z minula)
„Vy budete přestupovat v Margecanech? Jééé, tam je to hrozně super!“ dojalo se nezávisle na sobě asi pět našich přátel, když jsme jim sdělili itinerář naší cesty na východ Slovenska a zpět. A pranic nevadí, že nádražka v Margecanech je zavřená a okénko s rychlým občerstvením se nezvedá ani po klepací urgenci, než naše oči sklouznou k nabídce Akcia: zatvorené. Nedaleký hostinec Pod Orechom totiž otevírá už brzo ráno a otevřenou má i zavíračku. Protože hostinec Pod Orechom, to je skutečný pojem. Místo, kde padají společenské zábrany, místo, kde upadají návštěvníci do alkoholové závislosti. Jeho jedinou drobnou nevýhodou je to, že se zde nevaří, a tak se na nedělní brunch musíme vypravit do sousední symbiotické cukrárny.