Jaké koledy posloucháme na Vánoce 2020? V tradiční vánoční anketě jsme oslovili jsme naše přátele a příbuzné, aby nám prozradili, co se jim letos před svátky protáčí mezi ušima.
Jiří Špičák / člověk ze tmy
Burial: Come Down To Us
Když Burial v prosinci 2013 nečekaně vypustil EP Rival Dealer s ústředním třináctiminutovým trackem Come Down To Us, elektroničtí puristé a veteráni tanečního parketu (Jarda Petřík) začali pyskovat, že to už není ta pravá žánrová temnota. Slušným lidem ale bylo okamžitě jasné, že se zrodila koleda pro nový věk: prosvětlená skladba tepající nadějí, ve které Lana Wachowski vzpomíná na doby před svou tranzicí, ozývá se deformovaný sample Michaela Jacksona a mezi sedmou a osmou minutou přistane tak krystalický čistý drop, že připomene průlet Betlémské hvězdy nad městem. Nikdy předtím nezněla britská elektronika takhle a od té doby už nikdy nebylo pochyb o tom, jak dostat do svého příbytku autentickou vánoční náladu bez aušusu.
Pierre Hibšman / Radio Tuleň
Jiří Bulis: Vánoce
Nemám to tak, že bych na Vánoce nějakou desku opakovaně vyhledával, spíš se v životě bez ohledu na roční období navracím k různým deskám, který mě mají opakovanou tendenci znovu zasahovat. Jednou z nich – a hraje v tom seznamu velmi významnou pozici – jsou Tiché písně od Jiřího Bulise. Dnes už to je díky desce coververzí od lokální indie-alternativní scény docela profláklá věc, ale většina coverů z ní z mýho pohledu za moc nestojí. U Bulise je třeba sahat po originálu. V rámci místní folkové/písničkářské tradice se tenhle chlapík, tragicky zahynuvší při autonehodě v roce 1994, naprosto vymyká: je to kovaný melancholik s backgroundem v divadle, hraje na piano a ne na kytaru a jeho písničky mají v sobě brněnskou něhu i jedinečnost.
Jeho Tiché písně obsahují myslím paletu všech emocí, která ve zvláštním vánočním čase může hypoteticky přijít a jedna z nich, písnička Vánoce, celkem přesně vystihuje dvojakost tohohle období. Dnes ráno ze spánku / mně zvonek probudí / vyskočím a přemítám, kdo to asi může být / snad soused to je / snad Policie / zvláštní myšlenky mou nebohou hlavou táhnou – kdo nezná, tomu dám krátký spoiler: nepřicházejí chlupatí, ale štědrý den. V půlce textu Bulis vyhlašuje Vánocím válku, když říká, že „Vánoce, jste pro mě jen slovo, prázdný pojem“. Jak se ale písnička blíží ke konci, jeho postoj se mírní víc a víc – a na konci dochází se svátkem ke smíření a za svůj prvotní hejt je prosí o odpuštění.
Mám to s nimi podobně, ambivalentně, takže za mě přesně sednoucí hymnus. V tomhle případě je na víc výjimečně i krásná cover verze od trochu opomíjené a více méně nefunkční skupiny Audiofenky.
Michal Smrčina / Full Moon
Severní nástupiště: Sbohem dávám, Marianne
Nic konkrétního nemám. Poslech ČR Vltavy je celoroční řeholí, občas ho může proložit i sv. František Sahula. Pro letošní čas vánoční bych si ale vyvolil starý desky od Why? a slavnostně to završil coverem Sbohem dávám, Marianne od Severního nástupiště. Co si budem povídat, tzv pleják se pak stejně nad ránem zastaví u Toxxxe.
Judita Císařová / Špína
Oldřich Janota / Vojtěch a Irena Havlovi: Cesty 15 / 7″
Nahrávka, kterou poslouchám pravidelně a vlastně celkem neúmyslně v předvánočním čase posledních několik let, je sedmipalec Oldřicha Janoty s Vojtěchem a Irenou Havlovými. Pět skladeb s typickými Janotovskými meditacemi jsem dostala kdysi k Vánocům. I když se mi Janotova tvorba většinou hodí do jakéhokoliv ročního období, jakmile nastane advent, intuitivně přichází i nálada vytáhnout z poličky tuhle desku. Dá se to točit bez problémů pořád dokola. Vyvolává to příjemný klid, až se člověk ztratí ve spirále mantrické kytary a dvou viol.
Alan Sarmat / Šumachr na střeše
Jenny Lewis & Serengeti: Unblu
Z premisy, že dobře už bylo, vycházím i při poslechu vánočních písní. V praxi to vypadá tak, že rok co rok během adventu jedu na repeat album koled o Aštaru Šeranovi z dílny dávno zaniklého zlínského boybandu Spermatogeneze. A letos si k tomu přidávám i nový duet Jenny Lewis a Serengetiho, který snad poprvé v kariéře zní, jako by mu na něčem i záleželo. Třeba dobře ještě bude.
A hymna na závěr
The Avalanches: Take Care In Your Dreaming (feat. Denzel Curry, Tricky & Sampa The Great)
Opravdu dobře ale bude teprve tehdy, až tahle partička vydá celou desku jako superskupina. Denzel, Sampa a OG Tricky, dovedete si představit něco lepšího?