Zhruba uprostřed Švédska se nachází 1420 metrů vysoký masív Åreskutan, údolí pod ním je zalité jezerem Åresjön a na jeho břehu leží městečko Åre. A v městečku, které je mimo jiné kolébkou freestyle lyžování, se nachází krásná nádražka. Alegorie s pozlátkem opředeným Špindlerovým mlýnem ale není úplně přesná, neboť tohle místo, ač taky dost posh, si právě i díky železnici zachovalo autenticitu.
Nádražka s poetickým názvem Åre Ölkafé se nachází ve staré nádražní budově. Ta svůj původní význam ztratila po postavení vedle stojícího obřího nákupního centra, kam se s přehledem mohli uklidit i veškeří ajznboňáci. Pokud by ve Švédsku následovali příkladu SŽDC, původní nepotřebná budova by pravděpodobně šla k zemi, ale zdejší Trafikverket má naštěstí více rozumu. Nic tak nebránilo otevření nóbl pajzlu. A abychom chlapcům a dívkám z SŽDC nekřivdili, zachování starého nádraží nepochybně přispělo i to, že se nachází přímo v centru živého města, kde kolosální soupravy o 14 vagónech dvakrát až třikrát denně vysypou pivachtivé návštěvníky. O takovém luxusu si chátrající nádraží v Česku mohou nechat jenom zdát.
Když vcházíme dovnitř, je lokál téměř úplně zaplněn cestujícími, kteří čekají na vypravení vlaku do Stockholmu. Vlak už sice stojí připraven na prvním (jediném) nástupišti, ale proč se cpát do kupéčka, když se můžete cpát masovými koulemi s bramborovou kaší a zalejvat je Dällen Pale Ale. Velký rohový stůl v nejvzdálenějším koutě od baru je ale volný, takže si budeme mít kde v klidu vychutnat to jediné pivo, které nám tady náš rozpočet dovolí.
Nádražka je totiž nejen pro českou, ale i pro švédskou peněženku dost drahá. Poměr mezi mzdou a cenou piva je ve Švédsku prakticky stejný jako v Česku, takže cena ve Švédských korunách se dá považovat za ekvivalent cen v tuzemsku. A nejlevnější Stiegl vám tady načepují za 82 Kr (209 Kč), což je obvyklá cena nejdražších piv ve stockholmském starém městě. Ani známý český pokřik „Když už tady jsme, tak si to pivo dáme ne?“ marnotratnému pocitu moc nepomáhá. Dojem dobré investice ale v mžiku navodí koupě kafe za lidových 29 Kr (74 Kč), které si ale můžete doplnit, kolikrát budete chtít. A protože Švédi mají ve zvyku neřešit cizí životy, dokud vyloženě neporušujete ústavní zákony, ani čtvrtá cesta pro plný hrnek filtrovaného moku nenadzvedne jediné obočí. Od toho to kafe přece na pultíku u baru stojí, aby se pilo.
A případná traumátka z vynaložených valut úplně vymaže první lok z piva, protože za prémiovou cenu tady skutečně dostanete prémiové pivo. V dostatečně velké skupině jsme měli možnost ochutnat všechny kousky na čepu a všechny byly výborné. Tedy Steigl jsme vynechali, protože pít tady v severské divočině dovezené salzburské pivo by byl hřích. Ostatní piva žádnou dalekou cestu vážit nemusela. Åre se může pochlubit hned čtyřmi minipivovary, kde stoičtí vousatí Švédi vaří ležáky, ejly a všechno mezitím. Ölkafe pak pokud možno odebírá piva právě z těchto pivovarů. A vzhledem k tomu, že názvy piv jsou napsané na okachlíkované zdi lihovkou, nabídka se tady asi hodně střídá.
Život tu plyne pomalu a spořádaně, stejně jako odjezdy a příjezdy vlaků. Po klikaté trati vinoucí se údolím se to moc rozjet stejně nedá. Pěkně to kontrastuje s hektičností zasněženého svahu, protože jakmile jsou lyžáky vyměněny za sněhule a hůlky v ruce za půllitr, tak je svět teprve v pořádku. A v pořádku také je, že tahle nádražka funguje pořád jako nádražka a největší návštěvnost má před odjezdem vlaku. Což taky znamená, že po odjezdu vlaku na Stockholm v lokále prakticky osiříme. Nádražka dost možná zase ožije po vypnutí vleků, ale my už to nezjistíme. Přesouváme se totiž do sauny na zamrzlou řeku, kde nám bude dělat společnost Folköl – lidové pivo, které je (bez nadsázky) 20krát levnější než místní kraftový ale.
