Author: admin

Posted on

Nový Bydžov: nádražka pro 21. století

„To je prdel, tady dnes nemůžeme zůstat,“ prohlásila K., když po příjezdu do Nového Bydžova spatřila místní nádražku. Požadavek žíznivého P. však nakonec převážil. Nádražka se ostatně nacházela v příhodné poloze v polovině cesty víkendového výletu P.+K. do hor.

Podnik s originálním jménem i polohou U Nádraží v sobě skrývá naději, že nádražková kultura přežije i v 21. století. Výčepní zahájil řečnickou otázkou: „Máte žízeň?“ A my žízeň měli. Podnik nabízí pivo třech druhů a stupňovitostí: 10° Radegast, 11° Kozel a 12° Rohozec. Žíznivý P., vzpomenuv na svá studentská léta, objednává Radegast, výčepní ovšem zkušeně natočí Rohozec, „protože je samozřejmě lepší“.

Continue reading “Nový Bydžov: nádražka pro 21. století”

Posted on

Nejzápadnější výskyt režné v Česku? V Jimramově!

Bistro K+C, tak zní oficiální název podniku v Jimramově, což je městys uprostřed Vysočiny. Co uprostřed, přímo jím prochází hranice mezi Čechy a Moravou a krom toho se tu místní potok, Fryšávka, vlévá do Svratky. Pochází odtud i Jan Karafiát, autor dětské knížky Broučci. Je tu i příjemný malý park Bludník, kde je letní kino a také centrum každoročního hudebního festivalu. Já se ale zde nebudu rozepisovat o chudobce a hmyzu s lucerničkami, ale o Bistru.

Continue reading “Nejzápadnější výskyt režné v Česku? V Jimramově!”

Posted on

Šťastná hvězda žabí tlamy

Psal se rok 1964. Judita Čeřovská zpívala píseň o Dominikovi, Josef Zíma o Zelených pláních a Waldemar Matuška pěl Už dávno nejsem dítě, Antonín Novotný byl jako jediný kandidát zvolen prezidentem, StB lovila z Černého jezera nacistické dokumenty, které tam sama vykoupala, americká armáda vstoupila oficiálně do vietnamské války a čínští soudruzi poprvé odpálili svoji první atomovou zbraň, autem roku byl zvolen Rover P6 a z pásu v Mladé Boleslavi sjela první Š1000MB, narodila se Courtney Love, Robert Fico a Lenny Kravitz, Stouni debutovali svou první dlouhohrající deskou a českoslovenští inženýři a technici poslali na koleje ČSD elektrickou motorovou jednotku EM475.1 s laminátovou tváří, stvořenou pány Hrbasem a Míškem. Zatímco Nikita Sergejevič Chruščov to měl za pár, po našich kolejích se rozjelo vozidlo, ke kterému měli svou progresivitou daleko i slavní Beatles, kteří ten rok navštívili poprvé USA. Nikomu nezářila šťastná hvězda tak dlouho jako panťáku, či chcete-li žabotlamě, nikdo nečekal, že vydrží v provozu trojnásobek plánované životnosti a přitom stále sexy a nenahraditelný i v okamžiku konce svého provozního nasazení 10. 8. 2018 na lince S41 Praha Libeň – Praha Podbaba.

Continue reading “Šťastná hvězda žabí tlamy”

Posted on

Mocné amplitudy lidství v hotelu Sirius

„Život lidskej, pane obrlajtnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu úplnej hadr.“ Tahle věta ze Švejka se potvrdila nikoli v nádražce v Táboře, nýbrž v žst. Pardubice hl. n. Pozvání na studentský festival Trať do kina Sirus (zásobovaný místním nádražním pivem Bahno) jsme přijali rádi, ale co dělat, když se blížil čas odjezdu W. A. Mozarta, tedy posledního vlaku do Prahy? Možnosti byly dvě: odejít včas jako člověk — anebo zůstat a zakoušet mocné amplitudy lidství.

Continue reading “Mocné amplitudy lidství v hotelu Sirius”

Posted on

Hranice na Moravě: Ježišku na křižku

V sobotu odpoledne vyrážím z Valmezu do Brna a plán je jasný. Při posledním krátkém přestupu v Hranicích jsem zjistil, že tamní nádražka je znovu otevřena. A co víc, vrací se v plné formě. Tři různé „menýčka“ a otvíračka do devíti. Co chceš v městě přestupů víc. Tentokrát budu mít v Hranicích celou hodinu dvacet a před očima už mi tančí smažák, slivovice a arašídové křupky.

Continue reading “Hranice na Moravě: Ježišku na křižku”

Posted on

Most: Ticho, které prý léčí

Nádraží v Mostě v sobě obsahuje všechno, po čem může unavený poutník toužit (snad kromě sexuálních služeb). A to „všechno“ donedávna zahrnovalo i ubytování ve zdejší výškové elegantně prosklené svobodárně, kde bydlívávali na směny sloužící ajznboňáci. Po chodbách ubytovny otevřené v posledních letech i pro běžné smrtelníky se proháněl králíček jednoho z nájemníků a pod okny duněly nákladní vagóny ČD Cargo. „To je všechno minulostí,“ svěřil mi po telefonu smutný hlas bývalého provozního, který budovu musel vrátit SŽDC, a dveře do 70. let minulého století se na nádraží v Mostě zase o kousek zavřely.

Continue reading “Most: Ticho, které prý léčí”

Posted on

Jerevan: Nesnesitelná lehkost nedělního odpoledne

Autobusové nádraží Kilikia je zážitek samo o sobě. V jeho nenápadně půvabné budově se snoubí východní slabost pro dekor s důrazem na funkcionalitu. Kdysi přepychová dopravní křižovatka je dnes spíš ospalým přístavem pro pár maršrutek a jednu důchodkyni za přepážkou. Nástupiště jsou lemovaná pozůstatky opuštěných bister s logy coca-coly jako mementem zborcených podnikatelských snů. Cestující si však nemusí zoufat. Nádražka je hned naproti nádražní hale a přesně taková, jakou ji máme rádi – s levnými hotovkami a familiární obsluhou.

Continue reading “Jerevan: Nesnesitelná lehkost nedělního odpoledne”

Posted on

Znojmo: Tak to je kurva happyend!

Do proslulé znojemské nádražky přicházíme posvačit. „Žraločí matka zaútočí v dvacet jedna dvacet!“ sděluje velká plochá televize a dramatická hudba v podkresu hezky kontrastuje s nevzrušenou atmosférou v lokále. Kromě nás se tam nachází pouze štamgast na baru a staří trampové.* Zatímco novácká upoutávka se přelívá do filmového trháku, objednáváme si hranolky a hemenex. Vrchní je milá a přijímá nevšední objednávku bez hnutí brvou. Její mužský protějšek se bohorovně rozvaluje u výčepu a občas natočí pivo. Podává se zde obstojný Hostan. V nádražce se respektuje protikuřácký zákon, záclony a zdi jsou ale ještě nasáklé nikotinovou žlutí a odérem. Absence popelníků a kuřáků působí podivně nepatřičně, asi jako kdyby se hostinský rozhodl vysvléknout.

Continue reading “Znojmo: Tak to je kurva happyend!”