Když jsme vymysleli, že vydáme sborník o analogu, bylo nám okamžitě jasné, kdo se stane obětí našeho hlavního rozhovoru. Robert Bogs. Milovník starých obleků, bicyklů a především fotoaparátů. Umělec, který už má na svém kontě desetitisíce snímků a všechny na analog. Povídali jsme si v hospodě na Urale nedaleko jeho bydliště. Od něj se ostatně Robert vzdaluje jen málokdy. Drtivou většinu svých motivů totiž hledá a nalézá v Praze.
Glitche, errory a připálené tousty
aneb poetika selhávání v analogovém a digitálním vesmíru
Analog versus digitál, souboj titánů a odvěké téma řady technologických diskurzů. Odvěké alespoň optikou člověka, který se zrodil do převážně sluníčkového světa formujícího se kyberprostoru na přelomu 80. a 90. let, jenž důrazně odděloval staré analogové a nové a lepší – digitální. Víme toho spoustu o tom, jak oba signály fungují, ale daleko větší zábava je zabývat se tím, jak nefungují, tedy jakým způsobem a jak „krásně“ (esteticky) selhávají. Vždyť chybování je přirozená věc a mnohdy o nás prozradí daleko víc než situace, kdy jde všechno podle plánu.
Proč analog? Protože ne katalog!
Jestli to ještě nevíte, vydali jsme ročenku. Anebo sborník, chcete-li. Tématem je analog, má 28 stran, je celý psaný na stroji a rozmnožený xeroxem. A všechny nás překvapilo, jak dobře vypadá.
Masox Vega zve na Vágus fest!
Je nám ctí oznámit vám, že naše tradiční vánoční besídka má svého moderátora. Pozvání letos přijal Masox Vega – milovník bílých fraků, filmových braků, likérek Draků a opic jak z praků. Jak se připravuje na vrchol společenské sezóny?
Jejich tempo je vražedné. Abra, Abra, Abrakadabra!
Narvaná trička. Zlaté řetízky. Sviňsky dobrý! Hustý! Jseš pořád tak dobrej jako
tenkrát! Kokosový stromeček vlající nad volantem stříbrné mazdy. Hej, byli jsme tenkrát dobrá kapela, měli jsme to dělat dál. Puch benzínu a levných deodorantů. Tepající beat rádia v dálničním motorestu Waldenau. Pizza s eidamem a vanilkové cornetto.
Continue reading “Jejich tempo je vražedné. Abra, Abra, Abrakadabra!”
Zapalte parket, zapalte kostel!
Aneb pro co zahořet následující týden.
Telegrafní dráty hrajou ti už léta…
Pozvánky na tento týden vám předestřu pouze telegraficky (proto ten titulek, nic jiného v tom nehledejte), čas jsou totiž peníze. A prachy – ty my teda rozhodně nemáme!
Pedro a Machy uvádějí… Poino!
A to již podruhé. Poino jsou taková prosluněná, usměvavá, extrovertní, ukecaná a optimistická kapela – přesně jako Machy a Pedro…
Dobře, kecám. Chlapci jsou již od dětství ovlivnění SR zvukem, takže je to nahlas a nedá se to moc poslouchat. Tedy pokud nemáte rádi tzv. alternativní rock nebo post hardcore (co má značit to post, prosím?), respektive zvuk, co vás převálcuje a vokál značky poslední tažení. Ano, je to přesně ten případ, kdy si začnete nenápadně podupávat nohou a najednou sebou zmítáte jak šílení, protože je to tak dobrý, že se nelze ubránit.
Kulturní servis o divných pro divné
Minulý týden jsme si tedy užili světa, ale jízda může pokračovat dál. Pokud nás ovšem poslechnete a zajdete na nějakou z námi doporučených akcí.
Freddie, jeho ségry, brášci, diskokoule a vy!
Aneb SISSTERS a STEVIE BRUFEN
21. září 2012, Café Na půl cesty, Praha
Dělat koncerty jenom kámošům kámošů, to vás může dovést k dost nečekaným setkáním. Osud tak do naší náruče zavál duo SISSTERS až ze všemi zbožňovaného Berlína. Našim sestrám stačí kytara a bicí, aby ze sebe vyřvaly všechen vztek a zašeptaly něco o křehkosti a zranitelnosti jedný a tý samý duše. Žádnou uhlazenou písničku nečekejte, to jenom bubny ukrajujou z přesný kytary a zdánlivě chaotický hysterie od mikrofonu. Bubínky budou asi trochu krvácet, ale copak by to jinak byla láska? Kdo potřebuje slyšet jména, ať se obrátí třeba na Ex-Models, Shellac nebo rané Birthday Party. Jediná jistota je ale punk a queer v srdci!
Continue reading “Freddie, jeho ségry, brášci, diskokoule a vy!”