Nausea naučila Dalibora housti
Chemnitzské pamětihodnosti, část 1.
„Prosím Vás, jak se nejrychleji dostanu na nádraží?“ „Na nádraží? To musíte…počkejte…tudy vlevo a podél kolejí, dokud nenarazíte na most, abyste ty koleje mohla přejít.“ „A neměl by tu někde být podchod?“ „No…vlastně ano…ale nechoďtě tam… Víte, oni mu místní říkají…“ Paní, které jsem se zeptala na cestu, se ke mně spiklenecky nakloní a zašeptá: „…Bacillenröhre! A neříkají mu tak pro nic za nic!“
Kanální ulice (Kanalstrasse) se nachází v Chemnitzu, bývalém Karl-Marx Stadtu. Leží půl hodiny chůze od hlavy Karla Marxe a je dlouhá asi tak čtyřista kroků. Vyznačuje se zejména vysokým počtem vybydlených domů a občas v ní lze zahlédnout malá, blíže neurčená (pro mou krátkozrakost) zvířatka nápadně hlodavcovitého tvaru. Většina lidí v Chemnitzu neví, kde Kanalstrasse leží. Ale například kolega radiolog to ví. Když zjistil, že tam bydlím, zvedl obočí a bezelstně se otázal: „A tam jsou i nějaké domy, ve kterých se bydlet dá?“
Redakce Vágus.cz zaznamenala v souvislosti s dnešním londýnským aristokratickým mecheche několik znepokojivých skutečností:
1) Slečna Middletonová strávila noc před svatbou v hotelu Goring.
2) Neznámý anarchista byl zatčen poté, co na Soho Square začal na melodii Žluté ponorky prozpěvovat textík We All Live in a Fascist Regime.
3) Před 66 lety se v tento den slečna Braunová stala paní Hitlerovou.
Obávaje se spiknutí, obrátili jsme se na předního odborníka na problematiku konspiračních teorií a hinduistického fašismu, profesora N. P. Narvusi.
Continue reading “WágusLeaks 5: Konspirační teorie pro starší a pokročilé”
Naše panoptikum bizarností z lepší společnosti pokračuje dalším dílem. Po plukovníku Kaddáfím bychom vám rádi představili dalšího vrcholného státníka s vrcholným vkusem. A protože muž je muž a žena je žena, na řadu přichází Jana Bobošíková indické politiky jménem Májávatí.
Přesně před padesáti lety se do ruské stepi snesl Gagarin na padáku a přihlížejícímu sedlákovi prý sdělil: “Nebojte se, jsem Sovět jako vy, přilétl jsem z vesmíru a teď musím telefonovat do Moskvy!”. Historici bohužel neříkají, jestli se pak onen rolník dal před oskafandrovaným Sovětem na útěk, ale výročí je to každopádně krásné.
Jaro voní jako povadlý smuteční věnec, pučící pupeny se pokrývají pouličním prachem. Roční období jako stvořené pro ukřižování a skoky z mrakodrapů. Nenechte se ošálit zářícím sluncem. Právě ono nás jednou zahubí, říká kadeřnice Vilma. Tohle bude pravidelný sváteční sloupek.
Ten velký úplněk mě asi taky nějak sebral. Čas na melancholii.
Nekonečná telenovela s názvem WikiLeaks nám nabírá nové obrátky. Na web unikl soudní spis Juliana Assange včetně fotky kondomu, kterým údajně znásilňoval švédské ženy. Jenom nám nejde do hlavy, proč se na fotce objevuje tajemná tvář z Marsu.
Continue reading “WágusLeaks 3: Assangeova šprcka a tvář z Marsu”
Ano, nazrál čas na další díl seriálu o pikantnostech ze světa vysoké politiky, špionáže a restaurací I. cenové skupiny. Tentokrát něco o tom, proč je ve vágusí redakci i mimo ni tolik fanoušků Býka arabského lidu, genderového teoretika a i jinak totálně pošahaného diktátora Muammara Kaddáfího.
Jestli je Berlín něčeho plný, tak jsou to klišé. O tom, jaké je to super cool místo ideální k životu. Blbost. Ve skutečnosti se nejvíc podobá indickému městu Bhópál, které v roce 1984 vešlo do dějin výbuchem chemické továrny. Těch podobností je víc, než by vám bylo příjemné. Nevěříte?