Category: Nádražky

Největší přehled nádražních restaurací na internetu. Vlastní zážitky z prostředí českých nádražek – shromaždišť úpadkové společnosti a nepochopených intelektuálů Vám přinášejí nepochopená individua z www.vagus.cz

Kategorie nádražních restaurací:
Nádražka I. kategorie: umístěna přímo v nádražní budově
Nádražka II. kategorie: umístěna přímo na peróně či v bezprostřední blízkosti, ovšem není součástí nádražní budovy (stánek na nástupišti, samostatná budova v areálu nádraží apod.)
Nádražka III. kategorie: občerstvovna nejbližší nádražní budově (hospoda naproti nádraží apod.)

Posted on

Baross Étterem, Keleti pu: Královna nádražek z Budapešti

Nádraží Budapešť Keleti zůstává panenské. Nebylo poskvrněno rukou developera a nádražkám to tuze svědčí. Díky absenci nadnárodních řetězců by si zasloužilo ochrannou známku královny popu „like a virgin“. Developerovo nejdete o několik kolejí dál v krabici nákupního střediska, které oplývá estetikou Škody Forman. Na nákupy věcí, které nepotřebujete, jděte tam. Poklonit se bůžkům pohodindy, bufíků a čekání do nádražní budovy.

Continue reading “Baross Étterem, Keleti pu: Královna nádražek z Budapešti”

Posted on

Mccheta: Tady Ježíš nebyl

Všimli jste si někdy, že Ježíš Kristus kráčí celý trek na Golgotu vkusně oblečen a teprve na kříži visí polonahý? A napadlo vás někdy, kam se všechny ty hadry asi ztratily? Tak já vám to řeknu. Ježíšovo roucho prý vyšmelil gruzínský žid Eliáš od jednoho římského vojáka a hned se s ním vyrazil pochlubit domů do Mcchety. O tom, jakým dopravním prostředkem do Gruzie dojel, historické prameny mlčí.

Continue reading “Mccheta: Tady Ježíš nebyl”

Posted on

Lovosice: Výprava na Lovoš aneb za co všechno může Facebook

Facebook moc nesleduju, spíš jen tak okrajově. Nicméně když se na mé oblíbené stránce o nádražkách objevila výzva k lovu na nyní již nedostupnou knížku Pámbůprdel, dost mně to zaujalo. Sledoval jsem, kde se publikace objevily, ale zatím to pro mě bylo moc daleko. Né, že bych nerad cestoval, ale zas tak závislý na tom ještě nejsem. První dvě proběhly a zmizely z hospod v rámci dnů, třetí vykoukla v dostupné vzdálenosti. Nebyly to sice moje oblíbené Kralupy nad Vltavou, ale jen o kousek vzdálenější Lovosice.

Po pár komentářích, jako jestli tam je a nebo né, jsem si prostě řekl, že to zkusím. Volná neděle 2. září 2018, počasí ucházející, tož hurá.

Continue reading “Lovosice: Výprava na Lovoš aneb za co všechno může Facebook”

Posted on

Nepomuk: Tady to fakt žije!

Při mých nepravidelných cestách z Budějovic do Plzně dostávám pravidelně žízeň už v Nepomuku. Nemůžou za to kupodivu v létě i v zimě rozpálené a staré koženkové vagony Českých drah, nýbrž nepomucká nádražka ve formě většího stánku hned vedle nádražní budovy, která bývá, nehledě na teplotu, vždy obsypána konzumenty asi jako soustava dřevěných budek v Brodku u Přerova.

Continue reading “Nepomuk: Tady to fakt žije!”

Posted on

Nový Bydžov: nádražka pro 21. století

„To je prdel, tady dnes nemůžeme zůstat,“ prohlásila K., když po příjezdu do Nového Bydžova spatřila místní nádražku. Požadavek žíznivého P. však nakonec převážil. Nádražka se ostatně nacházela v příhodné poloze v polovině cesty víkendového výletu P.+K. do hor.

Podnik s originálním jménem i polohou U Nádraží v sobě skrývá naději, že nádražková kultura přežije i v 21. století. Výčepní zahájil řečnickou otázkou: „Máte žízeň?“ A my žízeň měli. Podnik nabízí pivo třech druhů a stupňovitostí: 10° Radegast, 11° Kozel a 12° Rohozec. Žíznivý P., vzpomenuv na svá studentská léta, objednává Radegast, výčepní ovšem zkušeně natočí Rohozec, „protože je samozřejmě lepší“.

Continue reading “Nový Bydžov: nádražka pro 21. století”

Posted on

Ostrava Svinov: Avarská zjevení a lámání smaženek

Od Stonehenge až po Velikonoční ostrov jsou po světě rozeseta svatá místa, ze kterých sálá mystika a táhnou k nim davy poutníků. Člověk tam vyloženě cítí, jak kolem funí dech boží a vše vibruje skrytým významem. Českou odpovědí na Lhasu a Jeruzalém dohromady je pochopitelně nádraží Ostrava Svinov.

Continue reading “Ostrava Svinov: Avarská zjevení a lámání smaženek”

Posted on

Signály vesmíru, část 3: Otrokovice

Stravování bylo do té doby zanedbáváno, i když se Přerov snažil. O nádražku dál, v Otrokovicích je o pocestné už postaráno lépe. Také by to bylo záhodno, když se tamní Bufet ČD honosí certifikátem kvality z roku 2008. Tedy od Prazdroje, nachlazené půlitry ale napovídají, že nepůjde o prázdná slova. Jen zachmuřený muž s mulletem do sebe na truc láme lahvového Gambrina. Je libo vaječný řízek za 23 (překlad: smaženka rozměrů sloního ucha), indiánka nebo oschlou bagetku na cestu?

Continue reading “Signály vesmíru, část 3: Otrokovice”

Posted on

Signály vesmíru, část 1: Přerov

Cinefilské tempo LFŠ je neúprosné a srpnová vedra v kombinaci s moravským vínem si říkají o přehřátí organismu a následný kolaps. Ještěže okolní kraj oplývá bohatstvím mnoha fungujících nádražek a Slovácký Expres klimatizací. Lze tak i kolem poledního vyrazit na trasu Uherské Hradiště – Přerov – Hulín – Otrokovice – Staré Město u Uherského Hradiště a věřit nejen v to, že budou otevřené, ale i v návrat. Toho dne, 2.srpna, se ale přihodilo něco, co původnímu, štědře pojatému drážnímu výletu dodalo cosi navíc a je zcela zřejmé, že nešlo jen o běžnou náhodu.

Continue reading “Signály vesmíru, část 1: Přerov”

Posted on

Šťastná hvězda žabí tlamy

Psal se rok 1964. Judita Čeřovská zpívala píseň o Dominikovi, Josef Zíma o Zelených pláních a Waldemar Matuška pěl Už dávno nejsem dítě, Antonín Novotný byl jako jediný kandidát zvolen prezidentem, StB lovila z Černého jezera nacistické dokumenty, které tam sama vykoupala, americká armáda vstoupila oficiálně do vietnamské války a čínští soudruzi poprvé odpálili svoji první atomovou zbraň, autem roku byl zvolen Rover P6 a z pásu v Mladé Boleslavi sjela první Š1000MB, narodila se Courtney Love, Robert Fico a Lenny Kravitz, Stouni debutovali svou první dlouhohrající deskou a českoslovenští inženýři a technici poslali na koleje ČSD elektrickou motorovou jednotku EM475.1 s laminátovou tváří, stvořenou pány Hrbasem a Míškem. Zatímco Nikita Sergejevič Chruščov to měl za pár, po našich kolejích se rozjelo vozidlo, ke kterému měli svou progresivitou daleko i slavní Beatles, kteří ten rok navštívili poprvé USA. Nikomu nezářila šťastná hvězda tak dlouho jako panťáku, či chcete-li žabotlamě, nikdo nečekal, že vydrží v provozu trojnásobek plánované životnosti a přitom stále sexy a nenahraditelný i v okamžiku konce svého provozního nasazení 10. 8. 2018 na lince S41 Praha Libeň – Praha Podbaba.

Continue reading “Šťastná hvězda žabí tlamy”