Stalingrad: Dlouhý jako Stalingrad

Přesněji „Město hrdinů Stalingrad“. Název se momentálně používá šest dní roce, a to v pečlivě vybraných termínech: 2. 2. – konec Bitvy o Stalingrad, 9. 5. – Den vítězství, 22. 6. – start operace Barbarossa, 23. 8. – počátek bitvy o Stalingrad, 2. 9. – Den vítězství nad Japonskem a 19. 11. – operace Uranus. I když už byla Putinovi zaslána petice o permanentním přejmenování města s více než 50 tis. podpisy, po zbytek roku stále hovoříme o Volgogradu. To jen aby bylo jasno.

Privět. Jmenuji se Eva, a jelikož už druhým rokem pobývám v hlavním městě Ruské federace, Moskvě, občas potřebuji i výpravu za něčím novým, ideálně zábavným. Tentokrát padla karta na již zmíněný Volgograd a na 4 muže z anglicky hovořících států jako doprovod.
Mimo standardní pátrání po „atrakcích“ na internetu jsem se před výpravou i vyptávala místních, co a jak v bitvách ošlehaném městě. Kromě monstrózního areálu u monumentální sochy „Matka vlast volá“ (ano, ta řvoucí, spoře oděná žena s mečem) každý dotazovaný, ze záhadného důvodu, zmínil i délku města, která údajně činí 60 km.

Continue reading “Stalingrad: Dlouhý jako Stalingrad”

Station Bar, Alexandria: Jak jsem potkal Skoty

Když jsem se po Vánocích vypravil na expedici do Skotska, tajně jsem doufal, že se při putování poštěstí a ocitnu se v nádražní restauraci. Což o to, je to naděje, kterou v sobě v podstatě chovám neustále, v podstatě životní pocit, že při absolvování jakékoli trasy by se mohl přidát zázrak a já bych objevil nový drážní lokál. O Británii jsem si ale iluze nedělal a ani se nenamáhal s tzv. domácím úkolem, kde bych se nádražku snažil dopředu dohledat. A přece.

Continue reading “Station Bar, Alexandria: Jak jsem potkal Skoty”

Zátoň: Miluji Boubín a skleněné kříže

Od našeho výletu na Šumavu uplynulo již mnoho vody, nicméně naše vzpomínky jsou stále živé. Bylo to to léto, kdy se NP s KZ vypravili drandit na kole po Šumavě. A nebyli na to sami. Doporovázeli je MC Hydrocephalus s Lyd. Zrovna kvůli zátoňské nádražce to byla velká výhoda, že nás bylo tolik. Zátoň, byť je asi tak stejně velká jako pražská Výtoň, oplývá totiž hned dvěma nádražkami.

Continue reading “Zátoň: Miluji Boubín a skleněné kříže”

Hradec nad Moravicí: V zámku a v podzámčí

Hradec nad Moravicí je slezské městečko, kterému dominují dva zámky. A vlastně by se dalo říct tři, protože i místní nádraží vypadá jako zámeček. Ale dost bylo poetiky, alou do podzámčí. Když z vlaku vystoupíte správnými dveřmi, tak hned spatříte v parčíku u nádraží místní integrovanou nádražku. Její budova je totiž propojena s autobusovou zastávkou.

Continue reading “Hradec nad Moravicí: V zámku a v podzámčí”

Kojetín: Hypostazovaná dementóza v potravinové fólii

Jelikož je Čiva tvor toulavý, dostal se tentokrát za pomoci Českých Drah až do Kojetína, malého středomoravského městečka proslulého vysokou mírou nepřizpůsobivých spoluobčanů a také legendární nádražkou. Zatímco první kojetínský atribut nechal Čiva bez povšimnutí, ten druhý prostě prozkoumat musel.

Continue reading “Kojetín: Hypostazovaná dementóza v potravinové fólii”

České Budějovice: Kromě mě teda

V minulosti si tady jakýsi čtenář stěžoval, že brojím proti Budvaru. Kdyby podobná kritika vyšla na Novinkách, byl bych v diskuzi označen za pochlebovače USA, kapitalistického zaprodance a kryptofašistu, co si neváží rodinného stříbra a kritizuje národní podnik. Moje jediné štěstí tedy je, že Vágus.cz čtou pouze vzdělaní a kultivovaní lidé. Jenže kdo už si někdy dal pár Budvarů a pak měl ráno v hlavě víc permoníků než v hornickém muzeu, ten mě chápe. Nebudu tedy zastírat, že jsem se dlouho českobudějovické nádražce, kde se na okně skví obrovský nápis „Pivnice Budvar“, vyhýbal jak čert kříži. Jaké však bylo moje překvapení, když se jednoho dne objevil v nádraží hale vývěsní štít s Dudákem. Pak už nebylo co řešit.

Continue reading “České Budějovice: Kromě mě teda”

Lokobar, Všetaty: Tak mi tykej furt

Dnes, 24. září 2014, je to přesně 150 let, co projel obcí Všetaty první vlak. Její malebné nádraží je dnes důležitým železničním uzlem, kde se schází tratě Praha – Turnov a Ústí nad Labem – Lysá nad Labem. Nádraží má z každé strany dvě nástupiště a nádražní restaurace Lokobar je umístěna tak, že z jejích oken vidíte na obě. Nemusíte se tedy bát, že byste svůj vlak přehlídli. To, že si ho rádi necháte ujet, je už věc druhá.

Continue reading “Lokobar, Všetaty: Tak mi tykej furt”