V minulosti si tady jakýsi čtenář stěžoval, že brojím proti Budvaru. Kdyby podobná kritika vyšla na Novinkách, byl bych v diskuzi označen za pochlebovače USA, kapitalistického zaprodance a kryptofašistu, co si neváží rodinného stříbra a kritizuje národní podnik. Moje jediné štěstí tedy je, že Vágus.cz čtou pouze vzdělaní a kultivovaní lidé. Jenže kdo už si někdy dal pár Budvarů a pak měl ráno v hlavě víc permoníků než v hornickém muzeu, ten mě chápe. Nebudu tedy zastírat, že jsem se dlouho českobudějovické nádražce, kde se na okně skví obrovský nápis „Pivnice Budvar“, vyhýbal jak čert kříži. Jaké však bylo moje překvapení, když se jednoho dne objevil v nádraží hale vývěsní štít s Dudákem. Pak už nebylo co řešit.
Lokobar, Všetaty: Tak mi tykej furt
Dnes, 24. září 2014, je to přesně 150 let, co projel obcí Všetaty první vlak. Její malebné nádraží je dnes důležitým železničním uzlem, kde se schází tratě Praha – Turnov a Ústí nad Labem – Lysá nad Labem. Nádraží má z každé strany dvě nástupiště a nádražní restaurace Lokobar je umístěna tak, že z jejích oken vidíte na obě. Nemusíte se tedy bát, že byste svůj vlak přehlídli. To, že si ho rádi necháte ujet, je už věc druhá.
Haydarpaša Gari, Istanbul: Sen o kočičím nebi
Z mešity vříská muezzin, nad Bosporem se klene duha a z temného oparu vystupuje majestátní budova istanbulského Haydarpaşa Garı. Hradu, kde možná strašá.
Continue reading “Haydarpaša Gari, Istanbul: Sen o kočičím nebi”
Flip, Masarykovo nádraží: Ostrůvek pozitivní deviace?
Praha nebo Zlín, prašť jak buchni. Jméno Flip vždy indikuje podnik navýsost pochybný. Ale zatímco vietnamské štětky a italské pasáky z legendární zlínské diskotéky vyhnala přestavba, nádražka na Masaryčce suverénně přežila i rekonstrukci železniční stanice.
Continue reading “Flip, Masarykovo nádraží: Ostrůvek pozitivní deviace?”
Plzeň hl. n.: Trochu moc naleštěná
První příspěvek do naší soutěže o nejlepší nádražkovou recenzi nám posílá @mrybi.
Plzeňská c.k. Kantýna MMX je spíše bufet než pravá nádražka, fastfoodového ducha ale vyvažuje družná atmosféra a bohatá tabule.
Nový Hrozenkov: Roztomilá koťátka v dobrých rukou
František Palacký říkal, že kdyby žádné Rakousko nebylo, museli bychom si ho vymyslet. Nějak podobně jsem si připadal, když jsem stanul na liduprázdném nádraží v Novém Hrozenkově. Hospoda nikde, při hledání nádražky III. kategorie jsem musel zapojit trochu fantazie. Ale naštěstí ne zas tak moc.
Continue reading “Nový Hrozenkov: Roztomilá koťátka v dobrých rukou”
A která je ta vaše?
Léto se nám přelilo do své druhé poloviny a my tu pro vás máme, ano, soutěž! A to velice stylovou a velice jednoduchou: Napište nám reportáž ze své oblíbené nádražky, kterou jste během tohoto léta navštívili. Autor nejlepšího textu (včetně obrázků) získá naši knížku o nádražkách; každý z účastníků pak některý z vágusích odznáčků.
Náchod: Nudle versus bagety
„Mám žízeň!“ zahlaholí mohutný mužský hlas a drobná asiatka v momentu přispěchá s čerstvě natočeným pivem. Před barovým pultem svádí skupinka děti bitvu o místo ve frontě, aby si stihly objednat smažené nudle dřív, než je vlak odveze kamsi do divočiny. Slunce se odráží ve skle i zrcadlech a ctihodní buddhové házejí prasátka na znavené pocestné. Vůně smaženiny se vznáší prostorem… Ne, nemáme pro vás žádnou cizokrajnou nádražku, jen jsme navštívili Náchod – další město, kde funkci nádražky plní vietnamské bistro.
Broumov: Esence sudetské melancholie
„Tady vubec nic neni! Tady ty vole neni ani Kaufland!“ Skupina Romáků hodnotí Broumov nesmlouvavě. Těžko říct, jestli přijeli navštívit příbuzné, nebo sem byli odsunuti z nějakého lukrativního centra. Zapomenutější kraj než Broumovsko vskutku aby pohledal, esence sudetské melancholie na každém kroku. Je tu všechno – od barokních kaplí a klášterů, po chátrající továrny a vily jejich někdejších německých majitelů. A ta krajina! Až srdce zabolí, ach. Ale krásou se těžko uživíte…
U Welzla, Zábřeh na Moravě: Radost přerušit
„A víte co? Já si to nechám ujet,“ láme se má cestovní morálka nad půllitrem točeného pšeničného Primátora. „Když mě pustíte k zásuvce a dáte mi heslo na WiFi, tak ani nemám kam spěchat,“ snažím se skrýt nastupující alkoholismus za pracovní povinnosti. Ale pan výčepní ví. „No to je správný přístup! Do Prahy to stejně jezdí co půl hodiny,“ kvituje mé rozhodnutí a div si nemne ruce jako sedlák Krkovička. „Takže si dáte ještě jedno?“
Continue reading “U Welzla, Zábřeh na Moravě: Radost přerušit”