Chrudim

Když mi IDOS našel, že do Hradce se nejrychleji dostanu přes Pardubice, byl jsem překvapen. Haimi by to jistě vysvětlil tím, že v Pardubicích se každý vlak chce zdržet co nejkratší dobu a pak co nejrychleji uhání pryč. Ještě překvapenější jsem však byl, když jsem nakonec do Hradce vůbec nedojel. Můj vagón byl ve stanici Rosice nad Labem odpojen a odlifroval mě do Chrudimi.

Continue reading “Chrudim”

Bacillenröhre

Chemnitzské pamětihodnosti, část 1.

„Prosím Vás, jak se nejrychleji dostanu na nádraží?“ „Na nádraží? To musíte…počkejte…tudy vlevo a podél kolejí, dokud nenarazíte na most, abyste ty koleje mohla přejít.“ „A neměl by tu někde být podchod?“ „No…vlastně ano…ale nechoďtě tam… Víte, oni mu místní říkají…“ Paní, které jsem se zeptala na cestu, se ke mně spiklenecky nakloní a zašeptá: „…Bacillenröhre! A neříkají mu tak pro nic za nic!“

Continue reading “Bacillenröhre”

Branický downgrade

Tohle je téma, u kterého jdou všechny žerty stranou. Mnozí z Vás to už viděli, mnozí možná jako já nechtěli věřit vlastním očím. Braník má novou etiketu. Už je to sice nějaký čas, co došlo k této proměně, ale já jsem se s tím doteď nesrovnala. Proto píši tuto pateticky laděnou sukovici na branického brand-manažera (jo, i Braník ho má).

Continue reading “Branický downgrade”

Česká Lípa

Věřte nebo ne, nádraží v České Lípě nemá na peróně ani jednu lavičku. Úplně tomu rozumím. Ve zdejší nádražce je místa k sezení dost. Podnik je to veliký a prosvětlený, přesto však docela útulný – ať už díky kamnům, či reprodukcím stoletých fotek železničních i turistických pamětihodností na stěnách.

Continue reading “Česká Lípa”