Při každé návštěvě Itálie narůstá mé přesvědčení, že perfektní nádražku v téhle zemi nemá smysl hledat – stačí prostě vystoupit na jakémkoliv nádraží a zamířit si to do nádražní haly. Tam se rozhlídnout a najít dveře, které vedou přímo do prostor multifunkční nádražky. V ní trafika volně přechází v bufet, espresso i pivní bar (a bohužel i v herny s proherními automaty).
A to dokonce i ve městě, kam nejezdí vlaky a kolejí je tam tak málo, jak parmazánu na italských těstovinách podávaných v Česku. Tuhle božskou komedii v přímořské Gaetě podtrhuje i název podniku, který se nachází na konci parkoviště: Old Train Station Bar. A přitom se opravdu jedná o nádražku!
Budova z roku 1892 zrcadlí komplex opuštěných skláren, kvůli kterým byly zavedeny koleje až do centra města. Dobře už bylo ale bohužel nejen ve sklárnách, ale taky na těchto kolejích – v roce 1966 sem do centra totiž přijel poslední osobní vlak, roku 1981 pak poslední nákladní. Pan vedoucí nádražky nám sdělil, že s každou novou politickou garniturou se obnoví i myšlenka železniční dopravu do přímořského letoviska znovu zavést. S koncem volebního období ale myšlenka zas zaniká. Naštěstí to, co zůstává, je Old Train Station Bar v bývalé nádražní budově.
Prosím vás, neříkejte tohle nikomu z brněnské ODS, ale je možné slíbit lidem obnovu nádraží a pak prostory prodat soukromníkovi, který na jeho místě v centru vybuduje placené parkoviště! To se povedlo bývalému starostovi Gaety a místo strojů Trenitalia odpočívají v centru Fiaty, Lancie a Alfy Romeo.
Hospoda slouží jako muzeum – na konci zahrádky najdete zbytky kolejiště, vevnitř fotky i obrazy starých dobrých železničních časů a bar je ozdoben čísly lokomotiv. Ale taky slouží jako klasická nádražka – osazenstvo se zná (pan vedoucí jako správný sivý čtverák z legrace leká lidi na baru), alkohol i pokrmy jsou levné a u stolů se dějí bizarnosti (vedle probíhalo grandiózní uzavírání pojistek snad na všechno).
My jsme si dali po dni na pláži víno, brambůrky, energeťák, nanuk a sladký pečený trojhránek s názvem sfogliatela. Pozorovali jsme pana vedoucího, jak si na stolku vedle zapojuje projektor a snaží se dlouhé minuty přepnout zrcadlové zobrazení, aby se nakonec na úhlopříčce menší než televize naproti, mohl v klidu dívat na svůj oblíbený kanál.
Snad na příští návštěvu gaetské nádražky dorazíme po obnovených kolejích.
Klárka