Jaroměř

Kroky osudu, nebo tedy spíš můj momentální spontánní a putovní styl života, mě koncem července zanesly do Jaroměře (okr. Náchod). Hned na venkovních vstupních dveřích mne pobavila cedule hlasící, že z důvodu úspory tepla se tyto polorozpadlé dřevěné dvojdveře tuším od října do března zamykají, já bych spíš tipl, že zabarikádují.

Interiér mne po průchodu tímto “honosným” vstupem naprosto překvapil. Vše nově zrekonstruované, masivní dřevěná sezení, nutno dodat, že vkusné a povedené. Chyběla jim už jen ta několikaletá patina, ale budu trpělivý, vše je jednou nové. Co mi na první pohled dost vadilo, byla výzdoba. Na čerstvě namalovaných zdech byly pouze fotky v rámech, ne snad nehezké, ale při naprosté absenci byť alespoň jediné ajznboňácké plácačky člověk běhěm pár vteřin pozbyl dojmu, že se nachází v nádražní restauraci. Atmosféru tvrdila jen staniční hlášení, hluk z brždění a průjezdů vlaků.

Ona nádražková atmosféra přišla opět až s prvním nahlédnutím do jídelního a nápojového lístku. S chutí jsme si dal dvanáctku “Krákoru” za 16 kaček! Točili i 11° Svijany za jedenadvacet, ale k tý se dostanu poměrně často. Krakonoš byl mnohemkrát chutnější než při mé poslední zkušenosti, měl krásnou typicky čistou hořkou chuť a musím říct, že za ty prachy bych si ho dal s chutí znova. Když v paměti šátrám, kde jsem měl za poslední roky levnější točenou dvanáctku, nic kromě Kácovského pivovaru (14,-) mne nenapadá.

K jídlu byly krom stálého čehosi v housce a hranolek tři hotovky. Smažený pangasius, kuře na kari za šest a Pavlišovský řízek za sedm pětek. Lister a další karižrouti z řad kamarádů prominou, že jsem se pustil až do poslední z možností. Jak jsem až dnes na googlu zjistil, do náchodské speciality pojmenované podle stejnojmenné vesnice, kdy se klasický řízek v trojobalu podává s houskovým knedlíkem a kyselým zelím. Jako velký nedostatek rozhodně vidím to, že obsluha, kluk ve věku cca 23 let hrající ve volných chvílích na fejsbuku nějakou čas zabíjecí bublinkovou blbost, tohle vůbec nevěděla a já měl pak pocit, že jím jakousi splácaninu co kuchyně dala a název to má snad podle značky přepálenýho oleje z fritézy. Řízek chutnal, jako bych si ho dal v bufetu u jezera, knedlík kupovaný, zelí ohřáté ze sklenice či pytlíku. Za tuhle cenu si s tím mohl kuchař vyhrát daleko víc. Ať jídlo jen nekritizuju, přistálo mi na stole rychleji, než mi spadla pěna a výčepnímu rozhodně plus za ochotu, že mě nechal v situaci, kdy jsem zapomněl PIN k nové simce, ochotně zavolat a odmítal si za to cokoliv vzít. Body přidala rozhodně i velmi milá dámská společnost (díky ještě jednou Íf a Mihul :).

Tolik několik málo mých dojmů z Jaroměře, nechci to tady zase nějak přehnaně tapetovat. Kdybych měl hodnotit svým hodně kritickým okem na desetistupňové škále: 6,5/10.

Schutterstein

Poznámka fotografa: Text je se svolením autora převzatý z nádražkové skupiny na NYXu, obrázky jsou ze začátku září 2011. Bohužel jsem neměl ani floka, proto jsem dovnitř nevstoupil a krakonoše neokusil.