Strach a hnus ve vozech RegioJET

Vaše voda.“ „Ehm.“ „Vaše voda!“ „Ne, díky.“ „Tady máte tu vodu!“ Ne, nejsem v kobce tajné věznice CIA v Polsku. Můj mučitel nemá černou kravatu, nýbrž narvaný fialový stejnokroj s jemnými proužky. Svezl jsem se totiž vlakem RegioJET, abych přiložil prst na tep doby a přinesl vám tuhle exkluzivní reportáž o krásném novém světě soukromé železniční dopravy. Jestli nemáte čas číst až do konce, poskytnu už na začátku stručné resumé – je to prostě boží!

Duch moderního cestování vás ovane už v sedm ráno na Hlaváku. Nevtíravý smrad moči z vestibulu zmizel a místo něj se mezi sloupy line tichý reprodukovaný popík z naleštěných výloh. Tam, kde dřív bývalo okýnko Libeřských lahůdek je teď obchod s bižuterií. Hned vedle to rozbalili prodejci karotkových biodžusů, megadrogerie, květinářství, belgická pralinkárna a knihkupectví velikosti fotbalového hřiště. Nad tím vším se vznáší rudá záře z Mc‘trafik Relay, pozemských konzulátů Pekla. Nesnídal jsem a v tuhle hodinu bych uvítal třeba dršťkovou s rohlíkem, ale té se až do Svinova nedočkám. Místo toho mám na výběr mezi Králem burgrů, Autogrillem, potěmkinovou hospodou Potrefená husa a überluxusní bagetérií Brioche Dorée (pletu se, nebo to znamená něco jako Zlatá brioška?). Jo, a nebo bych mohl zakousnout belgickou pralinku. Seru na ně a doufám v bezplatnou péči na palubě Regiojetu.

Halou plují pohlední proletáři zítřka s pojízdnými minikufry z Arkád Pankrác, mezi nimi se potácejí proletáři včerejška s jezevčíky v pojízdných taškách z Kotvy. Ti první míří před odjezdem zakoupit šminku, kaktus nebo nový trhák od Dana Browna, ti druzí by měli chuť na dvacet deka pařížského. Dostanou leda tak mozzarelu na lůžku ze svěží rukoly a v očích jim mihotá zoufalství jako Aloisi Nebelovi na tomtéž místě před dvaceti lety. Do RegioJetu asi stejně nenastoupí. Papírová jízdenka od žluté pokladny je totiž o stovku dražší než ta koupená kartou přes internet. Však my do vás ten pokrok dostaneme.

K perónu konečně přijíždí zářivě žlutý vlak RegioJET. Vyskakuje z něj kluk s lejstry a začíná organizovat ukázněný nástup. Neukázněně vbíhám dovnitř, abych se už pokochal tou nádherou. Interiér je chirurgicky čistý, sem tam dokonce obložený imitací dřeva. Prostorná sedadla v kůži, tépich, zásuvky, internet, svítící tlačítka na kdovíco, na koši výzva k recyklaci odpadu, klima klimatizuje. No mají to tu hezký. Vyčerpán zážitky pomalu usínám. Než to stihnu zalomit úplně, dorazí personál. Nejprve do mě rvou tu vodu. Pak si hiphopový typ sedící naproti říká o „latéčko“ a Maxima. „Jasně! Jedno latéčko!“, nadšeně přitaká lokaj našeho vagónu a ťuká si objednávku do svého tabletu (jo!). Přemítám o vynalézavých způsobech, kterými bych tyhle dva lidi dlouze mučil. „A pro vás?“ Poprvé si pozorně prohlédnu lokajovu tvář. Ani dlouhá patka nedokáže zakrýt jasné příznaky použití mejkapu, solárka a nejspíš i papuánských masáží lícních svalů. V děsu klopím zrak a vidím zářivé tenisky s krokodýlkem Lacoste. V krku mě laškovně polechtají žaludeční šťávy a já začínám chápat, že tenhle pekelný trip se teprve začíná rozjíždět. „Černý a bez cukru“.

Ve vlaku je k mání časopis Žlutý a brožura RegioJET. Začtu se do Žlutého. Vítá mě úvodník samotného Radima J. Říká mi, že vstupem Regiojetu na dráhy stát ušetří stovky milionů na dotacích dálkových vlaků, které pak mohou být využity třeba na stavbu dálnic (po kterých budou jezdit krutě ekologické kamiony a tvoje autobusy, že jo?). A brzy otevřeme další spoje a ušetříme ještě víc! Vedle toho na mě hledí Radimova celostránková fotka, na které chlapácky pózuje v uniformě výpravčího. Ach jo. Otáčím stránku a padá mi brada. Zatímco tiskoviny ČD mi vždy prozradí něco zajímavého o Hance Zagorové, roubování jabloní a poutavých výstavách v muzeu Hrochova Týnce, ve Žlutém čtu: „…Prostředí religiózních předsudků charakterizuje Bergmanovo dětství. Přestože víra v boha mu v dětství byla neúnavně vštěpována, Bergman se stavěl na stranu přívrženců skeptického názoru na poznání Boha…“. Jezus, co tam mají ještě? „Grilované jehněčí hamburgery s mátovým dipem. Smícháme dijonskou hořčici s olivovým olejem…“. Vždycky jsem si myslel, že časopis pro punkáče i akademiky je jen A2. No, kariéru ve Žlutém bych měl ještě zvážit. Číst to každopádně nebudu.

Zahazuju Kanárka a zkouším agitační brožurku. Co mají v sekci FAQ? „Je správné, že jsou vlaky dotovány?“ – „Ano, otázkou je, v jaké výši. Kdyby stát vypisoval výběrová řízení, uspořil by 20-30% dotací a cestující by získali vyšší kvalitu.“ „Často se o lince Praha-Ostrava mluví jako o lukrativním spojení. Je tomu tak?“ „Ano i ne. Z tratí, na kterých by dopravci měli operovat i bez dotací je to rozhodně ta nejlepší. Ale i ta nejzapadlejší trať z Horní Lhoty je mnohem lukrativnější – dopravce dostává dotace, které mu při dobrém hospodaření generují přiměřený zisk.“ Brožurko, bereš mi to z úst. Jen si nejsem jistý, jestli je nutné na železnici rozjíždět konkurenční boj o efektivní naložení s dotacemi. Kdybychom měli fungujícího veřejného dopravce, který nepotřebuje generovat zisk, vyšlo by to asi ještě levněji a kapitalismu na železnici by nebylo třeba. Zapadlé regionální tratě? No proč ne, tak roztočte žlutý byznys na trase Ostrava–Glucholazy-Jeseník. A opravte ty nádraží.

Hned za Často Kladenými Dotazy jsou nákresy nových žlutých vlaků, kterým budeme obětovat černé slepice v roce 2012. „Jídelák, monitory, japonské tanečnice u tyče v každém kupé.“ Ok, super. Chci víc! „Dětský koutek pro nejmenší se spoustou hraček. Všechny vagony budou vybaveny bezpečnostními kamerami CCTV.“ Já se jako malý ve vlaku díval z okýnka na srnky a hlídal mě tatínek. Dneska se pořád dívám na srnky a nehlídá mě nikdo. Osobně bych to radši nechal tak.

Zvoním na lokaje a objednávám croissant se šunkou a jemnou křenovou pomazánkou. Za chvíli se ke mně nese a je vskutku lahodný. Držková to není, ale kdybych chtěl, mohl bych si k tomu přiobjednat sushi set samuraj (s wasabi i uvnitř rolky!). A hlavně velké Svijany 13° za 20,-. Kdo by se pak neupsal ďáblu?

Ještě chvíli slintám na dekorace, šikanuju služebnictvo a listuji pestrými časopisy. Barevné čudlíky začínají pulzovat v rytmu diska a uličkou ke mně krokem Dana N. přichází Radim J. Usedá na vedlejší koženou sedačku a začíná mi vyprávět o krásách úspor, soutěže a trhu. Služebná v průhledném fialovém svetříku nám nese sushi na stříbrném tácu. Radim močí rolku v sójovce a já s hrůzou zjišťuji, že má obličej obří žáby. FAQ, FAQ, FAQ, prospěch všech, PR, PR, PR, HR, CCTV, FAQ, skřehotá na mě zpod červené čepice. Křičím a utíkám vlakem, lokajové mě tlučou svými tablety. Radim mě dohání v dětském koutku a pokouší se mě zprznit na lůžku ze svěží rukoly. Probouzím se někde za Studénkou, otírám z čela ledový pot, loučím se s hoperem odnaproti a ve Svinově vystupuji. V bufíku volím lahodně uleželý marokánek.

Český sen se stal skutečností a já se tři a půl hodiny vezl na jeho alfa-vlnách. No dobře, musím uznat, že vlaky RegioJet jsou pro uživatele docela fajn. Zásadní problémy se však schovávají někde za spory mezi Pendolinem a Jančurou, za kafem a sushi a tuňákovým salátem.

Žijeme v zemi, která by měla a může každého zdarma léčit, vzdělávat a ano, taky ho zdarma nebo za velmi malé peníze kamkoliv dopravit veřejnou dopravou. Dopravou, která by měla být ekologická, fungující a …veřejná, tj. všech a pro všechny. Kdyby ČD nebyly privatizovány a fungovaly tak efektivně jako Student Agency, asi by nebylo zapotřebí rozjíždět úchylný a nespravedlivý systém volné soutěže mezi soukromým a veřejným sektorem i na železnici. Situace, ve které mezi sebou soutěží neefektivní, lakotný polostátní moloch a šikovný podnikatel využívající nespokojené veřejnosti je nechutná a frustrující. K nasrání. Jako ostatně celý život v umělohmotném PR světě, kde vám na každém rohu kážou o zisku, prospěchu a úsporách, ve kterém mi kluk nacpaný do směšného oblečku musí tlačit vodu v plastové flašce a používat u toho předpřipravené fráze, kde mi na nádraží místo polívky a točeného prodají orchidej a náušnice, kde si bez kreditky ani nekoupím jízdenku.

10 Replies to “Strach a hnus ve vozech RegioJET”

  1. možná je situace k nasrání, ale prostě je a RegiJet ji alespoň trochu řeší. Myslím, že normálnímu člověku to udělá radost, když dostane, to co by mohl dostat i od státu.

    Umíš psat, proto nechápu, proč se ponižuješ k psaní takové negativní nic neřešící, pesimismus šířící sračce.

  2. Příště prosím nějaký inteligentnější podpis. Nebo aspoň něco lepšího než další nic neřešící sračku. Jinak začnu věřit, že i tohle je spam.

  3. Hele, co je tohle za podivnou reportaz?

    Zaprve, jestli Ti to nevyhovuje, muzes jet (doslova) ochcanym IC CD a cestou pozrit treba tri dny starou umelohmotnou bagetu z pojizdne krabice (~ 40 CZK) s kozlem v plechu (37 CZK).

    Hlody o tom, co vsechno by stat mel poskytovat zadarmo a jak fajnove… Imagine all the people, riding trains for free? Vy commies mate hezky vize, ale nikdy se je nejak nepovedlo rozchodit… A ani nepovede. Keep dreaming a priste jed radsi stopem.

  4. Ahoj.

    Souhlasím s qwert i Michalem. Jen se mi nelíbí forma jejich komentářů – ale to už je jiná kapitola…

  5. Taky mně příde, že si tě zaplatil někdo od ČD. ČD v sobě určitě skrývají spoustu nostalgie a většina z nás na klasický lokálky rád vzpomíná, ale každej den jezdit s tímhle molochem by tě naučilo.

  6. Je vidět že psát umíš,ale ve výsledku je to nic neříkající článek oddělení PR ČD. To že by něco mělo být zdarma pro všechny je utopie kterou u Marxové pochopili. Že ČD hospodaří bídně je bohužel pravda,ale páky na změnu jejich chování mají ve svých rukách politici,ne my.

  7. Plně souhlasím s článkem.
    ČD mají hodně co napravovat, ale chybí jim přesně to, co chybí i všem lidem, co vidí řešení v konkurenci a trhu. Pracovitost a poctivost.
    Je ohromně líné říct, že všechno vyřeší trh. Nemusím se potom snažit, stěžovat si, za něco bojovat, ale můžu žít ve slastném snu, že všechno tak nějak spěje k lepšímu. Až do probuzení, kdy splaskne nějaká ta bublina nebo se třeba zruší polovina tratí v ČR a bude se jezdit hezky po dálnici autíčkama.

    A takhle je to u nás i s tou demokracií – pořád volíme někoho, o kom doufáme, že za nás vyřeší korupci, lhaní politiků, rozkrádání našich daní – a výsledek vidíte sami.

    Je třeba odhodit tuhle vychytralou kvazipravičáckou lenost a začít být osobně náročný, zdravě nespokojený, důsledný a neodbytný – jedině tak se věci můžou pohnout kupředu.

  8. Jenze tohle vubec neni negativni poselstvi 😀 To je velice optimistické NEUTRALNI konstatování reality 🙂

Comments are closed.