Popadne-li váguse zničehonic silná touha spatřit moře, nemá při svojí finanční situaci moc na výběr. Rujána je pak jasná volba. Vedle Balatonu odvěká destinace všech, kteří nemají dost peněz na „pořádnou“ dovolenku.
Jet k moři je samozřejmě nejlepší v zimě, zvlášť když člověk míří na sever. Kdo by nemiloval nekonečnou ocelovou oblohu vlévající se do moře ve stejném tónu a krajinu zářící mnoha odstíny šedé… Bohužel německý ordnung a nevkus dokáže tuhle krásně melancholickou depresi pořádně zkazit – maloměšťáckým lázeňským městečkům a kýčovitým vesničkám se tu bohužel nevyhnete.
Jsme ale přece jen v bývalé DDR, takže nacházíme i pár vágus míst. Takový Masox Vega by jistě ocenil diskotéku v rekreačním středisku Prora, která je ale bohužel otevřená jen v létě. Její venkovní design ve stylu roku ´90 a umístění v největší budově v Německu, tj. v nikdy nedostavěných mamutích nacistických ubytovnách, slibují nevšední zážitek.
V Proře se nám vůbec moc líbilo. Představte si rozpadající se nekonečně dlouhý panelák na mořském břehu, jedno bizarní zátiší vedle druhého, spoustu imbiss a celou Rujánou prostupující pach rybiny. Protože místní specialitu – rybu v housce – nedokázal porazit ani currywurst!
Za občasný unordnung příjemně narušující kýčovitou dokonalost tu možná vděčí původnímu slovanskému pohanskému osídlení, které rozvrátili až ve 12. století Dánové* (jak jinak), když porazili místní Svantovítův kult a všechny násilně pokřtili. Nám ten slovanský bordeloidní feeling ale neunikl a s radostí jsme Svantovíta, Herthu i další pohanské bohy Braníkem pohostili… (fotil Pe.klo)
* Konkrétně to byl král Valdemar I., jehož syn Valdemar II. si později vzal Markétu Přemyslovnu aka Dagmar Dánskou – vřelý vztah jsme k téhle zemi měli prostě odjakživa.