Přerovská nádražka je výjimečná především tím, že je to dvoj-nádražka. První díl bude věnovaný bufetu, jež se nachází po levé straně při vstupu do foyer.
Nádražku najdete v historické nádražní budově, jež byla zrekonstruována, avšak na interiéry restaurace se jaksi pozapomnělo. Původní luxusní reprezentativní vzhled byl v dávných dobách překryt nánosy lidové tvořivosti v podobě papundeklového obložení, obrázky ze starých kalendářů, laťkových zástěn kolem hracích automatů,… Přesto však pozornému návštěvníku neuniknou pozůstatky původního interiéru (travertinový sokl, stoletá dlažba, kuchařka). V nedávné době zde proběhlo malování a face-lift vybavení, ale atmosféra naštěstí zůstala.
Bufet je vyhlášen svou otevírací dobou 24 hodin denně po celý rok. U výčepu vás přivítá vrchní, který tu mistrně čepuje pivo snad od dob císaře pána. Na výběr máte sice jen Zubr, zato však v provedení 10°, 11° a černé (vše za 18,50). Klasikou je i čepovaná grepová limonáda 5 Kč/dl. Výběr kořalek je dostatečný, avšak dražší alkohol zde nehledejte. Dle pozorování se největší přízni těší borovička a tuzemák. Na svém nápoji si můžete pochutnat buď na stojáka u stylových bufetových stolů z jednoho kusu křemene nebo na sedáka.
Nádražka je známa především tím, že zde naprosto kdykoliv dostanete něco k jídlu. Jistotou je ranní polévka pro těžké návraty z nočních kaleb, případně hotovky za lidové ceny. Nečekejte michelinskou kvalitu, ale na ranní kocovinu to většinou stačí. Jen se prosím vyvarujte koprovce s vejcem (18 Kč). Tento bufet se nedá doporučit k delším kalbám, avšak pro bezduché mrhání časem, zevl nebo pohodový vágus během přestupu na vlak poslouží výborně. Záchody jsou stále stylově na peróně nebo u betonové zídky za odstaveným vagónem u vstupu od autobusového nádraží (jen jako pisoár).
Atmosféru nádražky bohužel posledních pár let kazí přítomnost hracích automatů, u kterých se většinou srocují nepřizpůsobivé hlučné skupiny romských výrostků. Pozitivem je absence televize.
Atmosféra: * * *
Obsluha: *
Pivo: * * *
Jídlo: * *
Hajzlíky: * *
Jojo, raní boršč co ti utrhne bachor – to je vyhlášená specialitka přerovské nádražky. Jinak, nechápu, jak ten travertinovej obklad dokázal přečkat do dnešních dnů takto vystaven na odiv, stejně jako stolky na stojáka z jednoho kusu křemene měly být už dávno nahrazeny praktickou dřevotřískou či vkusným umakartem!
Často cestuji mezi Břeclaví a Ostravou/Bohumínem, takže tuhle nádražku (bufet) mám už vrytou hodně hluboko do paměti. Ta atmosféra je nezapomenutelná, vždycky mám pocit, že jsem se vrátil v čase někam do poloviny osmdesátek :))