Nausea naučila Dalibora housti
(Psáno pro VICE)
Tuhle jsem zaslechl, že zavřeli nádražku v Bráníku. Hodně mě to vzalo. Prý jsem vůbec nemluvil a houpal se jak starý Brůna. Když už se mnou vůbec nebyla řeč, poslali mě kluci z redakce v rámci terapie do téhle hospody. Až mi to Karel Kunrt sprostě záviděl. Karle, záviď! Š-ha-š-ha-š-ha-š-ha-huíííííííííí! Na druhou kolej přijel osobní vlak z Vizovic!
Vyjasněme si to hned na úvod. Mašinka NENÍ otrokovická nádražka, byť se nachází na peróně. Pravou nádražku najdete přímo v nádražní budově. Vzhledem k její šibeniční otevírací době se mi ji však zatím nepodařilo kvalitně zrecenzovat. A Mašinka patří k Otrokovicím stejně neodmyslitelně jako moravský primát v produkci pervitinu.
Braník vyrazil ve svém barbiemobilu do Alp na diskotéku…
Mikulov je město tak krásné, až to hraničí s kýčem. Ke zdejší nádražce jsme se dostali špalírem sádrových trpaslíků a koloušků, z čehož měla KZ kromobyčejnou radost, a kolem kiosku Čtyřlístek, což zase nenechalo chladným NPho. Zdejší pochutiny si však disciplinovaně odřekl, neboť byl odhodlán poskytnout pro vágus.cz kvalitní reportáž i po kulinářské stránce. Jaké však bylo jeho zklamání…
Berlín. Město pulzující životem, plné klubů, barů, hospod. Město bez povinné zavírací hodiny. Je pátek večer. Pamětlivy toho, že noční život tu nezačíná před jedenáctou, vyrážíme v pozdních hodinách na tah. Ostatně, jak nám řekli při oficiální uvítací hodině na univerzitě: „Víme, že jste sem nepřijeli studovat. Víme, že jste sem přijeli pařit!“
Dlouho jsem se považoval za největšího čtyřlístkologa ve Zlíně a širokém okolí. Tvůrce webu strach.cz Petr Tomšů však mou jistotu pořádně nahlodal. Copak někdo zná všech 496 dílů tak dokonale, že z nich dokáže každý den vystřihovat i obrázkový doprovod ke zprávám? Trochu mě uklidnily až Petrovy odpovědi na čtyřlístkologický test, kde získal průměrných 9,5 bodu. Jedno je však jisté. Jeho Čtyřlístky jsou jedna z nejvtipnějších věcí, které se kdy objevily na českém internetu.
Braník opět na cestách, tentokrát jako motorkář v italském Livignu.
Každý čtenář Slezské Dády dobře ví, že dýně dělá “dýň, dýň!” A já se s vámi musím podělit o tuhle kulinářskou fusion finesu. Babica bledne závistí, půlka naší domácnosti rudne a lapá po dechu.
To takhle povídá Vědec: „Objevil jsem u vás super výlohu. Je to někde v centru, na náměstí.“ Ne, takhle náměstí vážně nevypadá. Dokonce ani na Mělníku. Tohle je periferie, sídlištní náves. A když znáš, tak víš.
I vágus uvyklý městskému životu potřebuje občas ze svých plicních sklípků vyexpedovat staré archivní ročníky pražského smogu a nahradit je novým obsahem, ideálně třeba horského vzduchu. Jako optimální místo se pro tuto knjazumilošilibou činnost jeví ne tak daleké zahraniční pohoří Vysokých Tater. Naše vágusodysea se odehrávala v párové konfiguraci, proto nezbývá, než abychom podali naši ultranezávislou recenzi nádražky ve Starém Smokovci stejnou optikou. Víc hlav víc ví a víc sní.