Psal se rok 1964. Judita Čeřovská zpívala píseň o Dominikovi, Josef Zíma o Zelených pláních a Waldemar Matuška pěl Už dávno nejsem dítě, Antonín Novotný byl jako jediný kandidát zvolen prezidentem, StB lovila z Černého jezera nacistické dokumenty, které tam sama vykoupala, americká armáda vstoupila oficiálně do vietnamské války a čínští soudruzi poprvé odpálili svoji první atomovou zbraň, autem roku byl zvolen Rover P6 a z pásu v Mladé Boleslavi sjela první Š1000MB, narodila se Courtney Love, Robert Fico a Lenny Kravitz, Stouni debutovali svou první dlouhohrající deskou a českoslovenští inženýři a technici poslali na koleje ČSD elektrickou motorovou jednotku EM475.1 s laminátovou tváří, stvořenou pány Hrbasem a Míškem. Zatímco Nikita Sergejevič Chruščov to měl za pár, po našich kolejích se rozjelo vozidlo, ke kterému měli svou progresivitou daleko i slavní Beatles, kteří ten rok navštívili poprvé USA. Nikomu nezářila šťastná hvězda tak dlouho jako panťáku, či chcete-li žabotlamě, nikdo nečekal, že vydrží v provozu trojnásobek plánované životnosti a přitom stále sexy a nenahraditelný i v okamžiku konce svého provozního nasazení 10. 8. 2018 na lince S41 Praha Libeň – Praha Podbaba.
Sarajevo: Golden hour v nádražce pro uprchlíky
Sarajevo. Město děr po granátech a vůně ćevapi. Město mostů, řeky a jednoho dlouhého údolí. Město, co vypadá trochu jako Brno, ale jsou v něm mešity a na každým rohu hřbitov. A taky město, co je hodně a pořád do kopce, ale na vrcholku to většinou stojí za to – buď se tam pasou krávy a jejich majitel prodává kolemjdoucím limonádu, nebo je tam aspoň skvělý výhled na spoustu dalších kopců, hřbitovů, mešit, stánků s ćevapi a děr po granátech. Někdy je tam nahoře dokonce obojí. Sarajevo je taky město gigantické nádražní budovy, která asi jako jediná nestojí v kopci, ale na rovině přilehlého parkoviště.
Continue reading “Sarajevo: Golden hour v nádražce pro uprchlíky”
Mocné amplitudy lidství v hotelu Sirius
„Život lidskej, pane obrlajtnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu úplnej hadr.“ Tahle věta ze Švejka se potvrdila nikoli v nádražce v Táboře, nýbrž v žst. Pardubice hl. n. Pozvání na studentský festival Trať do kina Sirus (zásobovaný místním nádražním pivem Bahno) jsme přijali rádi, ale co dělat, když se blížil čas odjezdu W. A. Mozarta, tedy posledního vlaku do Prahy? Možnosti byly dvě: odejít včas jako člověk — anebo zůstat a zakoušet mocné amplitudy lidství.
Velmi dobré jižní ovoce
ZZ: Koncert skupiny Citron na fotbalovém hřišti v Holubicích! To chce zařadit do kulturní rubriky!
NP: A zpívá tam ještě Láďa Křížek? ♥
ZZ: Jistě, opět. Je to velký comeback. Az pojedu do práce, vyfotim i plakát s holohlavým Láďou.
Pámbů prdel pop-up podruhé!
I po tolika letech se nás občas ptáte, zda je ještě k dostání první kniha o nádražkách Kdyby ti tak pámbů prdel roztrh’. Není. Díky fantastickému archeologickému objevu maminky pana NP ale budete mít ještě jednu úplně poslední možnost, jak se k některému z exemplářů dostat. Připravte se tedy na další letní hru: Každý týden se jedna #pambuprdel objeví v některé nádražce, kde bude připravena pro nejrychlejšího zájemce. A to prosím zcela zadarmo, pouze za drobnou protislužbu…
Pardubice: štěstí a všeobecné oživení v perníkové metropoli
Pardubické nádraží je krásné, mocné a v člověku probouzí jeho lepší já. Je to rudá cihlová vzpomínka na časy, kdy se bez masivních fresek neobešla žádná veřejná budova a i hajzly měly třímetrová okna a služební byt. A teď je ještě navíc oživené. Ale žádný strach – není oživení jako oživení. Když se oživuje na rohu na Letné, je to jistě na facku, ale jsou i místa, kde je to potřeba jak sůl.
Continue reading “Pardubice: štěstí a všeobecné oživení v perníkové metropoli”
Světlá nad Sázavou: Proč zrovna dneska?
„Čtyři stromy a celá republika je v hajzlu!“ kleje pán na opačné straně našeho kupé, a jeho obraty si nikterak nezadají s legendární opravou Lakatoše. „Přestal jsem jezdit na Ukrajinu, nebudu jezdit ani do Prahy!“ nadává na stav železniční dopravy poté, co nás ve stanici Světlá nad Sázavou průvodčí vypakuje z vlaku. Trať na Kolín je vinou následků noční vichřice neprůjezdná. „Proč to musí být zrovna dneska?“ ptá se maminky holčička na vedlejším sedadle. Kde je Okamura, když ho nejvíc potřebujeme?
Staré Město u Uherského Hradiště: Závan horkého léta
Toho času, kdy se lámal červenec a srpen, Uherské Hradiště už po 43. opanovaly filmuchtivé proudy více či méně zapálených diváků. Horké léto a večerní posezení u borovičky však zvládlo unavit i kritickou filmovou sekci a komfort i dobré filmové bytí a bydlo jí začlo být málo.
Continue reading “Staré Město u Uherského Hradiště: Závan horkého léta”
Hulín: Konzumuji, tedy jsem
„Toto sou kurva svátky na piču. Bez sněhu…“ stěžuje si štamgast Jeník v hulínském bufetu Mašinka, který je – ano! – stále v provozu. V kamnech příjemně praská oheň, mě však čekají povinnosti. Zatímco hosté zabředají do hovoru o tom, že umřel Rajko Doleček, nechávám si ujet svůj spoj ku Praze a mířím do nádražky, známé též pod názvem bufet Otevřeno.
Vágusí rok 2017: Znamení sploshingu a sklenic se zelím
Jaký byl právě končící rok s pořadovým číslem 2017? Co v něm bylo nejzajímavější, nejbizarnější a co nejvíc na hovno? A kam směřuje vezdejší svět v roce 2018? Uplynulý rok hodnotí naši kolegové, známí, přátelé a příbuzní.
Continue reading “Vágusí rok 2017: Znamení sploshingu a sklenic se zelím”