Jako jo. Je to fajn, že se v Dillí se konečně z letiště dostanete do města snadno metrem. Smůla je, pokud jedete někam úplně mimo trasu téhle oranžové rychlolinky. Jelikož jsem ale tentokrát přiletěl na Indiru Gándhí ve dne a jen s malou krosničkou, mohl jsem si konečně splnit svou dávnou tužbu a vydat se z letiště pěšky.
Tajemství dillíského metra
Ještě před deseti lety vypadalo Dillí úplně jinak. Venkovani hrnoucí se do hlavního města za prací, prudký rozmach automobilismu, Luytensovy ulice dimenzované sice na královské průvody a přehlídky, ale už ne na statisíce chrastících a čoudících vozidel. Příchod podzemní dráhy, která – světe div se – funguje takřka bezchybně, působil v tu dobu jako jakýsi deus ex machina. Však se taky metro otevřelo na Vánoce 2002, i když těžko říct, jakou v tom hinduisté našli symboliku.
Peklo v zemi bohů
17. června 2013 se v severní Indii otevřelo nebe. Za jediný den spadlo 340 milimetrů srážek a k brzkému monzunu se přidaly zbytky tajícího sněhu. Výsledek? Tisícovka mrtvých, další stovky pohřešovaných a přes 70 tisíc lidí odříznutých od světa.
Mrtvý klid nedělního odpoledne VII
Je 27. března 1973 a skupina vesničanů v lesích uprostřed himálajského podhůří právě zabránila dřevorubcům pokácet několik stromů. Nikdo ze zúčastněných v tu chvíli netuší, že zdánlivě bezvýznamná událost se brzy rozkřikne nejen po Indii, ale po celém světě. Přivazování ke stromům se do několika málo let stane základní výbavou každého správného ekologického aktivisty. Rodí se moderní indický environmentalismus, aby se zapojil do debaty, která na Západě pomůže nastartovat kritiku celé myšlenky pokroku z filosofických pozic.
Ágra Cantt.: přednádražní extáze
Pokud můžete, indickým hlavním městem turismu radši ani neprojíždějte. Nejprve vás budou prudit kršňáci, kteří si cestu do nedaleké Mathury a Vrndávanu krátí hlasitým zpěvem, a poté i zbylí spolucestující. Jakmile se vlak jen trochu přiblíží k nádraží, začnou vás s vidinou volného místa vyhazovat z vagónu, i když třeba ve skutečnosti jedete někam úplně jinam. Skončíte-li však nakonec na peróně, nezoufejte a rozhodně se ve stanici a v její blízkosti alespoň chvíli pozdržte.
Indický politický plakát žije 6: Muž je muž a žena je žena
O tom, že ženy nemají v tradičně patriarchální Indii na karafiátech ustláno, jsme si už říkali. Věnujme jim proto u příležitosti jejich dnešního svátku alespoň krátký díl našeho tradičního obrazového seriálu.
Continue reading “Indický politický plakát žije 6: Muž je muž a žena je žena”
Yo Yo! Ať začne lynč!
Těžká doba. Zahraniční rubriky českých médií se trumfují v neuvěřitelných zkazkách o případech znásilnění v Indii a internetová lůza se nestačí divit, co tam k tomu ty “lidi” vede. To v Indii už jsou mnohem dál. Rovnou si našli viníka.
Prosíme, nemočte na zeď
K tomuhle veřejnému záchodku snad ani není co dodat. Autobusové nádraží v Haridváru, vykachlíkované pisoáry a vedle nich nápis Nemočte na zeď, pokuta 100 rupií. Což je mimochodem nějakých 40 korun.
Hazrat Nizámuddín, Dillí: Po kuchtících potopa (Cestopis s hvězdičkou)
„Napiš recenzi na indickou nádražku na Hazrat Nizámuddín,“ napsal mi před pár dny pan NP. Inu, napsal bych, přemítal jsem, ale půlrok od návštěvy Hindustánu vyplenil mou paměť jak indická smaženka moje střeva. Navíc tu byl další problém: Jako profesionální mediální mrdka jsem nesměl v rámci víz o Indii cokoliv publikovat. Pak jsem si ale dal k obědu červený curry a všechno se mi vrátilo. Doporučuji překlad do antonym: Chutě, vůně, čistota. A tak jsem se vrátil zpět na první nástupiště před indickou nádražku.
Continue reading “Hazrat Nizámuddín, Dillí: Po kuchtících potopa (Cestopis s hvězdičkou)”
Indický politický plakát žije 5: Imperialisté a další škůdci
Z tohohle by americký establishment neměl radost. Zatímco se bašta kapitalismu připravuje na zítřejší prezidentské klání, na jihu Dillí vyrůstají noví revolucionáři. V dnešním díle našeho seriálu se proto podíváme, jak se jim tu daří.
Continue reading “Indický politický plakát žije 5: Imperialisté a další škůdci”