Nausea naučila Dalibora housti
NP: Tyvole dnešní večer s kompletní diskografií Jedi Mind Tricks. Zase je mi 20…
ZZ: Tak to jsme se sešli. Mně je teď 15. Poslouchám skvělý živák XIII. století – Black Ritual. Doporučuju hlavně píseň Zánik Izraele. Nejvetší hit, který nikdy nevyšel na žádné desce. Asi byl politicky nekorektní…
NP: Tyvole tak to je síla.
ZZ: Holt ozvěny OI! punku. Nebo hymnus Iglau. To by měli dát jako festivalovou znělku MFDF. Ale tohle se nějakému fanouškovi moc povedlo…
Zasmáli jsme se, pobavili jsme se. Oddateee je kašpar a Vědec vypadá jako Justin Bieber. Teď už zpátky do práce. První okýnko vánočního kalendáře otevíráme dnes večer v Crossu. Ale dávejte si bacha, čokoláda z dovozu prý může způsobovat epileptické záchvaty.
My kluci, co spolu kamarádíme, rádi jezdíme na kole. Ale opravdu nechápeme, jak někdo může krosit pražské kočičí hlavy na dráhovém furtšlapu. Tak jsme vytáhli ze sklepa bicykl Velamos Super De Luxe a vyrazili na závody, abychom to trochu pochopili.
Zdá se, že nádražky zkouší různé triky, jak uspokojit nejen místní klientelu, ale nabídnout i standard pro ty ostatní. Na jeden takový experiment je možné narazit v nádražní restauraci ve Veselí nad Lužnicí.
Continue reading “Veselí nad Lužnicí: když je každá půlka jiná”
Nasedaj okamžitě do Červeného trpaslíka! Začíná cesta na II. výjezdní zasedání vágus.cz. Posádka ve složení Vědec, Betla, Verča, Matouš a NP právě míří do dalekého Berlína za vágus velvyslankyní KZ.
Před spaním jsem si vzal do ruky nové číslo časopisu o hudbě His Voice a mám nového kandidáta do našeho oblíbeného seriálu. Článek o hudbě k filmu Bezstarostná jízda se hemží slovy jako sémantika, konotace, narace.
Vesnice jménem San Mateo, 3200 m. n. m. Pozdní sobotní večer, před sebou vstáváni v půl šesté ráno a několikahodinový výšlap s tisícimetrovým převýšením. Bylo nás devět a ne že bychom byly nějaké princezničky, ale přeci jenom bychom uvítali, kdybychom mohli spočinout pohodlně. Co spočinout, alespoň tu hygienu dodržovat! Při cestování v Peru je s ní problém úplně všude. Tento záchod byl obzvlášť exemplární, protože přes neustálé ujišťování pana domácího voda téct prostě nezačala a kýble s vodou přistavené vedle byly tak nablyskané, že se nam vskutku nechtělo se jich dotýkat. Zato podotýkám, že se nejednalo o hostel, nýbrž o hotel.
Dnes podáte, zítra ztratíme. Ale aspoň vás nakrmíme. Uzeným. Na dejvické poště.
Je to tak. Dědek z metra přišel o monopol na prodej slovenského sýra a klobásek. Tenhle nezaměnitelný odér teď můžete fetovat na poště v Kafkově ulici. Dokonce kvůli tomu přestěhovali stolečky na vyplňování složenek. Dokonalá symbióza českého státního podniku a slovenského soukromého kapitálu, n’est-ce pas?
„Co tady ten stánek vlastně dělá?“ ptám se zaměstnankyně, která asi hlídá, aby klobásy nikdo neukradl. „To máme takovou speciální akci. Máte u nás penzijní připojištění?“ Nemám a radši mizím. „A životní pojištění?“ ozývá se za mnou. Konec světa je už opravdu blízko. A za takhle důmyslnou past na důchodce budete stát po Jeho levici.
Nikdy bych si nepomyslel, že knjaz Miloš vytasí sukovici na naše nejoblíbenější pivo. Ale je to tak. České rodinné stříbro se stáčí až za Dunajem. Zde hleďte.
(Hospodářské noviny, 18. listopadu 2010, strana 18)
Číst si reklamní magazín Českých drah je opravdový požitek. “Zdenička ráda jí. Hlavně maso.” A komu by to nestačilo, může rozkliknout obrázek a číst dále.
