Nausea naučila Dalibora housti
Jablonné v Podještědí jsem si jako zastávku na svém putování Lužickými horami vybral víceméně náhodou. Teď už vím, že tady kdykoli znovu rád zastavím. Je jenom trochu škoda, že železniční trať z Jablonného do Svoru byla v roce 1973 zrušena. Na věhlas ani jedné ze zdejších nádražek to však naštěstí nemělo valný vliv.
“To si snad děláte prdel!?” pronesl nešťastný zvukař a málem se rozbrečel. Pravda, s rozplácnutým mikrofonem, který jen tak tak přežil střet s vysokým čelem nahého zpěváka, už asi moc parády neudělá.
“On se normálně nesvlíká. To jenom když je opravdu povedený koncert,” kroutí hlavou rozčarovaný kytarista. Vystoupení Phoenix II na hradecké Flošně tuto podmínku splňovalo.
Adekvátní výrazivo došlo dokonce i redaktorce naší módní policie. “RESPEKT! Nic víc se k tomuhle říct nedá!” těžko hledá slova jinak protřelá specialistka na trendy. “Učte se!” radí alespoň čtenářům na závěr.
A my dodáváme, že další příležitost vyslechnout si trochu kvalitního politického heavy metalu budete mít už ve středu 23. září na 007. Copak si na nás pan Banán asi přichystá tentokrát?
Bylo by možné si jen těžko představit lepší místo pro odpolední meditaci při čekání na vlak, než ve Fantově kavárně. Obklopen vrcholnou českou secesí sedět u ochozu, pít pivo a sledovat mumraj zmatených turistů, veksláků a prohnaných vágusů.
Fantova kavárna by byla zkrátka Mekkou všech nádražních povalečů.
Fantova kavárna by byla místem, kam byste mohli pozvat svoji holku.
Fantova kavárna by byla jediná literární nádražka.
Neveliký prostor osvěžovny nabízí 10 stolů pro štamgasty, dělníky, životní ztroskotance i cestovatele a poutníky. Pivo Radegast 10° = 20 Kč. Znalce nádražek při vstupu uspokojí pohled na zažloutlé záclony u oken. Hned je jasné, že se jedná o slušný podnik a vyplatí se posadit se. Jakmile potenciální zákazník obsadí místo, uzří, jak se nad výčepem vine umělohmotná imitace vinné révy. Vedle ní visí dva valašské klobouky – to kdyby někomu nebylo jasné, že je na Valašsku jen podle toho, že se zde pije Radegast.
O existenci tohohle týpka jsem věděl už asi rok, ale až tak mě nebral. Přednost měli jiní hip-popoví miláčci jako Why? nebo Subtle. Až někdy v létě jsem zjistil, že ho kluci ze Silver Rocket přivezou na 007. Tak jsem si konečně poslechl celou jeho loňskou desku Pomegranate a pořádně se zaposlouchal. Chyba. Nedá se toho zbavit. Tak že by dnes večer na Sedmičce?
Bakovská nádražka má jednu nevýhodu. Můžete tady kalit libovolně dlouho, ale rychlík do Prahy vám nezastaví, jak je den dlouhý. Na to se musíte přemístit do zastávky u náměstí. Ale ono to vlastně ani tak nevadí. Ajznboňáci při sestavování grafikonů evidentně mysleli i na potulné milovníky nádražních putyk.
Stojíme na zpocenejch schodech v Roxy. Koncert pryč, piva v žaludku.
Tahám Jiřího za rukáv: „Podívej támhle na ten plakát. S tim prásátkem. Ten je krásnej!“
Na zdi visí nenápadný černobílý obrázek s obří hlavou vietnamského vepříka a nápisem: Vice! Party jako prase! (nebo tak nějak).
„Na co to je?“ ptám se dredatého vševěda.
Continue reading “Držte si zmijovky – lifestyle magazín pro váguse je tady!”
Když člověk vchází do společnosti, je vhodné se na to náležitě upravit. V případě bakovské nádražky jsem dělal vše, co bylo v mých silách. Nakonec jsem však asi stejně byl za váguse. A Charlese Bronsona jsem taky nepotkal.
Tohle se prostě nedá nezveřejnit. Na červnovém koncertě Sporto v Crossu oznámil Bonus novinu, že chystá sólový projekt. A vzápětí poslal všechny do kolen trackem Zlá doba. To ale ještě pořád není nic proti tomu, jak minulý týden na 007 oslavil své životní jubileum. Takže strejda Bourek, pantáta Aran, recyklovaný podklad a nejvtipnější český beef tohoto roku. A to je prý teprve začátek.
Tak nevím, co k tomuhle videu dodat. Dám tedy k dobru off-topic dadahistorku. Dnes si v plném odpoledni nesu z jisté ostravské samoobsluhy chlebik a Branik k svačině. Na hlavní ulici není ani noha, ani auto, vítr po mexicku prohání prach tramvajovým kolejištěm, vzduch se tetelí. Před sámoškou spí (hnije?) kočka. Opodál si před autobazarem tři malí cikánští kluci čutají s glóbusem – takovým tím bakelitovým, otáčecím, kdysi svítícím, s hezky strakatou dekolonializovanou Afrikou. Zevluji si dál svou cestou, v tom řev. Vidím, že kluci zprudka nakopnutou zeměkoulí atakovali procházející policejní hlídku. Než policajti stihli nějak zareagovat, z autobazaru vyběhl číhající autovekslák a začal malé anarchisty bůhvíproč iniciativně řezat. Po krátké strkanici klukům přišli na pomoc příbuzní. Nastala echtovní balkánská výměna názorů. Nakonec je sebrali všechny i s vyholeným prodavačem ojetin. Na ulici zůstal jen onen glóbus. Jestlipak bych neměl napsat mistru Kusturicovi a doporučit mu jednu exkluzivní filmařskou lokalitu.
A k tomu videu: škoda jen, že dnes už na ČT nefrčí investigativa tohoto typu. Takže, …hi…hi…hi…NASADIT MASKY!