Středověk is not dead! Bohužel…

Jdeme si takhle s Koubou v Litoměřicich po náměstí a cotyvole nevidim?! Zase si nějaký kašpaři hrajou na středověký rytíře. Na první pohled je vidět, že jejich jediný znalosti o středověkym vošacení pocházej z pohádek s Honzou Čenskym. Narozdíl od nestárnoucího plejboje, kterej se dycky rád příjde mrknout na nějaký to mladý roští na Miss čehokoli, tydle hoši se nechali řádně zarůst vousem. „To je blackmetal,“ prohodí Kouba.

Continue reading “Středověk is not dead! Bohužel…”

Návrat k řemeslu

Nejen v Česku se už pár let opakuje podobný příběh. Většinou začíná tím, že hákujete v marketingové agentuře, navrhujete weby nebo kšeftujete s akciema, ale už vás to tak nějak nebaví. Rádi byste dělali něco trochu víc cool a odstěhovali se na venkov, zároveň nechcete moc snižovat svůj životní standard ani sociální kapitál. A pak dostanete nápad. Všichni ve vašem okolí přece hladoví po autenticitě, lidovosti a poctivém řemeslu, tak proč jim nezkusit vecpat nějaký ten poctivý, farmářský a rodinný nesmysl?

Continue reading “Návrat k řemeslu”

Triumf ega

Poslední dobou přišly vlivem mocných osmičkových výročí do módy hluboké analýzy stavu světa a společnosti, které odhalí skryté potíže naší doby a mají úspěch nejen u předplatitelů Respektu. Zkusili jsme si tedy taky zahrát na Taberyho a v oprášené rubrice Sukovice předestřít sociologickou analýzu jednoho kavárenského trendu.

Continue reading “Triumf ega”

Flip: Poslední výstřel

Jako harvestor zapříčinil zánik trampské osady Zlaté dno, tak pilný developer určuje budoucí tvář Masarykova nádraží a důsledně smazává útulné a poetické, i když špinavé a zašlé, stopy zákoutí a institucí s pestrou historií. Zánik Bistra Flip jsme oplakávali dlouho a teď nás už nadosmrti budou pronásledovat výčitky typu „Neměl jsem ho zanedbávat a měl jsem do Flipu chodit častěji, třeba by to pomohlo, třeba by ještě žil.“ Čas otupil i nevrlé vystupování nekompromisních žen za výčepem či pultem. Naopak nostalgie ztraceného přidala na gastro kvalitách dva dny staré, olejem nasáklé topinky dosahující neobyčejného stupně tvrdosti – do ní se jako do proustovské madlenky vtisklo kouřem nasáklé klubko dojmů a vzpomínek.

Continue reading “Flip: Poslední výstřel”

V zajetí štěstěny

Když jsme nedávno zveřejnili zamyšlení o takzvaných manažerech štěstí, tušili jsme, že vyvolá bohaté ohlasy. A skutečně! Například: „To je článek vytaženej z prdele, totálně nepodloženej jakoukoli znalostí, demagogickej a i zoufale nevtipnej.“ A protože našim milým čtenářům nasloucháme, oslovili jsme ty, kteří mají s happiness lidičkami bohaté osobní zkušenosti. A hned první reakce předčila naše očekávání…

Continue reading “V zajetí štěstěny”

Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš…

Kapitalismus je speciální druh svinstva. Když vám někdo dá v hospodě přes držku, víte, na čem jste. Když vás u toho ale přesvědčí, že si za to tak trochu můžete sami, a navíc vám pak dá lízátko a nové ponožky, nevíte, čí jste. Když na tyhle věci přijde řeč, většina lidí si představí zpocené hutníky, které odírá z kůže zlý magnát někde v Americe 30. let. Pak se zvednou, naklušou do práce ve svých startupech a luxusních kanclech s fairtrade kávou zdarma, a nechápou, že se nenápadně stávají obětí stejného triku.

Continue reading “Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš…”

RIP mlíčňák

To je ovšem velmi smutné! Byl to poslední socialistický podnik v Dejvicích. No jo, teď musí být všechno „free“, „cool“, „in“ a „multikulti“, takže mlíčňák už sem nepatří. Brzy nebudu už moci vyjít na ulici, abych se z tohoto světa nepoblil.

Pan Bogs je rozčílený a smutný. Právem. Před pár dny totiž zavřeli kultovní Mléčný bar na dejvickém kulaťáku. Podle slov paní prodavačky ho nahradí jiná občerstvovna: „Něco modernějšího a dražšího,“ dodává s povzdychem. Podle jedněch půjde o bageterii, podle jiných o vícepatrovou restauraci (a v tom případě zřejmě vezme za své kazetový strop). Hladovým pocestným tak v nejbližším okolí zbývá třeba KFC, řetězcová bageterie nebo pekařství Paul (čti kousek rozmraženého pečiva za 50 korun). Pohostinství vznikají a zase mizí. Zavření takového podniku, jakým býval náš oblíbený mlíčňák, je ovšem i jedním z mnoha příznaků toho, jak se z Prahy v jistém ohledu stává sterilní, nudné a předražené město.

Continue reading “RIP mlíčňák”

Marné čekání na Nicholase?

Demonstrace za přijetí syrských uprchlíků, 18. 12., Úřad vlády, 16:00

V roce 1939 brázdila Atlantik loď St. Louis, která opustila Hamburk v květnu toho roku. Na její palubě bylo 960 Židů, kteří doufali, že se jim podaří uprchnout před nacisty. Jejich cílem byla Kuba, kde jim nebylo dovoleno přistát, ačkoli měli platná víza. Stejná situace se opakovala u břehů Spojených států i Kanady, St. Louis se tak musela vrátit zpět do Evropy. Několik stovek pasažérů pak holocaust nepřežilo…

Continue reading “Marné čekání na Nicholase?”

Ideamakeři, inovátoři a jiní spasitelé

Náš hejt začal klíčit už před dávnými lety, kdy jsme s Betlou poprvé vkročili do pražského HUBu, nic zlého netušíce. Na pódiu nějaký nerd vykřikoval své vize o robotických vychovatelkách pro děti a znudění freelanceři se zatím cpali organickými jednohubkami, bylo to k popukání. Nejlepším bodem programu se pro nás ale stala nástěnka u vchodu. Ve vkusně vybledlých odstínech na ní byli vyvedeni štamgasti tohohle trendovního kanclu spolu s mystickými popisy jejich džobů.

Continue reading “Ideamakeři, inovátoři a jiní spasitelé”