Když už, tak už

Vesnice jménem San Mateo, 3200 m. n. m. Pozdní sobotní večer, před sebou vstáváni v půl šesté ráno a několikahodinový výšlap s tisícimetrovým převýšením. Bylo nás devět a ne že bychom byly nějaké princezničky, ale přeci jenom bychom uvítali, kdybychom mohli spočinout pohodlně. Co spočinout, alespoň tu hygienu dodržovat! Při cestování v Peru je s ní problém úplně všude. Tento záchod byl obzvlášť exemplární, protože přes neustálé ujišťování pana domácího voda téct prostě nezačala a kýble s vodou přistavené vedle byly tak nablyskané, že se nam vskutku nechtělo se jich dotýkat. Zato podotýkám, že se nejednalo o hostel, nýbrž o hotel.

Hop na špek!

Dnes podáte, zítra ztratíme. Ale aspoň vás nakrmíme. Uzeným. Na dejvické poště.

Je to tak. Dědek z metra přišel o monopol na prodej slovenského sýra a klobásek. Tenhle nezaměnitelný odér teď můžete fetovat na poště v Kafkově ulici. Dokonce kvůli tomu přestěhovali stolečky na vyplňování složenek. Dokonalá symbióza českého státního podniku a slovenského soukromého kapitálu, n’est-ce pas?

„Co tady ten stánek vlastně dělá?“ ptám se zaměstnankyně, která asi hlídá, aby klobásy nikdo neukradl. „To máme takovou speciální akci. Máte u nás penzijní připojištění?“ Nemám a radši mizím. „A životní pojištění?“ ozývá se za mnou. Konec světa je už opravdu blízko. A za takhle důmyslnou past na důchodce budete stát po Jeho levici.

Medvídci v čokoládě

To jsem se takhle první listopadový víkend vydal navštívit KZ do Berlína a že půjdeme někam ven. Při vzpomínce na to, jak tristně skončil její poslední tah, jsem se rozhodl tentokrát vybrat večerní program sám. Volba byla celkem jasná. Koncert amerických velmistrů Auxes a Des Ark v klubu Schokoladen vyšel na pouhých 7 EUR. To je míň než vstupné na Erasmus Party.

Continue reading “Medvídci v čokoládě”