Archive | Květen, 2014

Dillí, část 2: Ten, kdo nezná McDonald, vůbec nezná McDonald

28 Kvě

Dillí, část 2: Ten, kdo nezná McDonald, vůbec nezná McDonald

Zatímco posledně jsem na nejsmradlavějším indickém nádraží ztratil nervy, tentokrát jsem na něj řádně zpruzený už přicházel. To když mi na nedalekém autobusáku suše oznámili, že autobusy sice odsud jezdí do celého Rádžasthánu, ale zrovinka Alvar je výjimka, tam to jezdí z opačného konce města. Než se tedy kodrcat kamsi na Nizámuddín, rozhodl jsem se vzít to vlakem ze starého Dillí. Jednak určitě nějaký pojede, ale především je to jedinečná možnost prozkoumat vrchol indického nádražkového bizáru – místní McDonald, neboli मैकडॉनल्ड्स.

(dále…)

Udždžain: Pětatřicet kakají!

21 Kvě

Udždžain: Pětatřicet kakají!

Už Ondřej Vesecký říkal, že skončit se má v nejlepším. Já jsem si to uvědomil, když jsem při svém putování střední Indií dospěl do poutního místa jménem Ómkáréšvar. Města, které vypadá, jako kdybyste Banáras nebo Haridvár doživotně pronajali kolotočářům. Města, kde najdete chrám s tak bizarním sousoším hinduistického panteonu, že je v něm pro jistotu zakázáno fotit. A města, kde jsem pozřel tak hnusné jídlo, že jsem se po prvním a jediném soustu rozbrečel a seznal, že se velice pravděpodobně do rána poseru.

(dále…)

Poznej svoje město 41: Co jste hasiči, co jste dělali?

20 Kvě

Poznej svoje město 41: Co jste hasiči, co jste dělali?

Hospodu v Sestupné ulici v Liboci jste v minulém kole poznali tři. Nejrychlejší tentokrát nebylo Veličenstvo (které se ještě stydělo, že tudy pravidelně běhá), nýbrž čtenář Pavel. A právě on nám posílá hádanku do dalšího kola.

(dále…)

Jak se stát parazitem snadno a rychle

19 Kvě

Jak se stát parazitem snadno a rychle

Přijít o bydlení:

a) v slušné společnosti není možné
b) je sice snadné, ale je to vaše vina, protože dostatečně nepracujete
c) můžete v současném systému velmi lehce, a to i když se považujete za pilíř střední třídy.

(dále…)

Džabalpur: Vražda ing. Čerta

14 Kvě

Džabalpur: Vražda ing. Čerta

Do Džabalpuru, nepříliš známého a nepříliš významného města zhruba uprostřed Indie, jsem se dostal po lehce dobrodružné ose. Ve vlaku z Banárasu na mě nezbylo místo na pryčně, a tak jsem se zachumlal do deky a projel celou noc načerno na podlaze. Průvodčí si mě nevšiml, zato mě v pět ráno vzbudila babice, že je ve vedlejším kupé volné lehátko – takže to vlastně nakonec byla docela příjemná cesta.

(dále…)