Zábřeh na Moravě: Jsme nejlevnější hajzl na trati

Jednu věc je nutné zmínit hned na úvod. Rekonstrukce nádraží v Zábřehu na Moravě je největší nepotrestaný zločin proti lidskosti od dob arménské genocidy. Epochální nádražka vzala za své, místo ní teď poutníky vítá skleněná věžička a místní rodák Jan Eskymo Welzl v nadživotní velikosti. A také příjemně upovídaná paní obsluhující veřejné WC, se kterou jsme udělali exkluzivní rozhovor.

Dobrý den. Prosím vás, jaktože tady už není žádná nádražka?
To poděkujte Evropské unii a jejím nařízením. Budete si muset najít nějakou novou oblíbenou hospodu. Měl jste přijít loni šestnáctýho… ne. Loni tak kolem sedmýho listopadu. To lidi chodili aspoň na grog. Ale jak vy si prosímvás můžete ve vašem věku pamatovat, že tady bývala normální hospoda?

Dyť to není tak dávno, ne? Než to před čtyřma rokama zrekonstruovali, tak tu stávaly ty staré nádražní budovy a tady byla hospoda.
Všecko dráha prodává, milej pane. A ten, kdo je movitej a blbej… Po rekonstrukci to koupili, ale moc dlouho jim to nevydrželo. Asi tak dva, dva a půl roku. Maximálně tři. Dneska dělat nádražku, to je sebevražda. Však si vemte úvěr a kupte to tady!

Já mám dluhy už teď, mně nikdo ani nepůjčí.
No jo. Dneska lidi nemají peníze. Ani to srdíčko tady u nádraží už nesvítí tolik, co dřív. Já už dneska ani k tomu Vietnamci nejdu, protože je pro mě drahej. Zajdu si do hrabáku, koupím hadry za pár šupů, vyperu si to a můžu to nosit. Tyhle gatě jsou taky z hrabáku. Kdybych měla nosit pracovní kalhoty z dederonu s nažehlenýma pukama, když se to zahryzne, tak mám berušku modrou… Pchá! Já když vidím ty baby ověšený zlatem…

To teď myslíte zákaznice?
Zákaznice. Já říkám, každý to svoje poslední musí někam donést. A když mi řekne, že za ty prachy ještě ukradne hajzlpapír? To ať jde do prdele, já půjdu vyměnit rulku. Lidi, a českej národ zvlášť, jsou strašně vychcaní. Oni si půjdou do Kauflandu, tam ten hajzl mají zadarmo. A to jsme nejlevnější záchod na celé trati. Za sedm korun! V Olomouci, v Šumperku, všude to mají dražší.

Tady je to na pytel v tom, že sem přijde jenom někdo, kdo přestupuje. Z města je to daleko…
No ale když třeba jedou fanoušci na fotbal, to je něco. Posledně, to tady bylo policajtů… A všichni chtěli chodit zadarmo. Co si myslíte, že jim na tohle řeknu? Já mám nad sebou dalšího šéfa, takže si nemůžu dovolit být na lidi vulgární. Ale myslet si můžu, co chcu.

A co jste říkala o tom nařízení Evropské unie? Že na nádraží se smí jídlo prodávat, ale nesmí vařit?
Oni tady ani neměli nic, co by se dalo vařit. Já jsem se tam byla podívat, když to bylo ještě otevřený. Tam měli jenom hajzl, dělali nějaký hranolky, dělali nějaký saláty s řízkem, no já co mám žlučník v prdeli, tak jsem si stejně nic nedala. A potom ta úroveň šla eště víc a víc dolů. A jak tam máte tři psy a čtyři psy a pět psů a bordel vevnitř, tak už to jde dolů. Tak dopili pivo, hodiny maj odstřihlý a konec. Jako mně to bylo jedno. Akorát ajznboňáci nadávali.

A vy jste taky zaměstnanec dráhy?
Nene, my jsme úplně jiná firma. Vždyť to máte napsané na lístku.

Ajo, charita. Tak to jsem ještě neštudoval.
Nemáte brýle, co?

Ale ne, já ještě vidím dobře.
To já říkám vždycky. Já vidím dobře. I slyším dobře. Ale jenom když něco potřebuju. Protože v tady tom bordelu, co tady máme, je lepší držet hubu. Ale máme, co jsme chtěli. Já si dodneška myslím, že jsou to převlečení komunisti. Věděli, kam šlápnout.

Holt jsme byli ve špatnou chvíli na špatném místě.
Jo, to já říkám dycky. To jsem si říkala, když se Havel podruhý ženil. Proč já jsem nebyla rychlejší než Dáša?

(Přichází dvojice čórkařů a vytahuje z batohů kořist získanou pravděpodobně v nedalekém Kauflandu.)
Dobrý den, nechcete něco koupit? Kafe, máslo…?
Já nic nechcu, já tady nedělám žádný obchod!

My potřebujeme jenom třicet korun, na vlak.
Ale já nepotřebuju žádné máslo. Vypadněte!

No a já taky pomalu vypadnu. Tak se tady mějte hezky…
A vy si vemte úvěr a kupte to tady!